MacGyver

"Už zase jedou za námi!"
"Tak mizíme děcka."
Popadl svou obnošenou tašku, upravený kus výfuku a další harampádí a skočil na zadní sedadlo rozjíždějícího se kadilaku. Švýcarským nožem začal kuchat čalounění sedačky a výplň cpal do trubky výfuku. Gentleman za volantem málem omdlel, když to postřehl.
Výplň zalil benzínem a navrch hodil dřevěnou kuličku z volantu.
"Připravte zapalovač."
Vývrtkou na noži udělal díru na konci výfuku a nacpal tam doutnák.
Hodil si tu věc na rameno.
"Zapalte to a držte se!"
V rychle jedoucím autě se špatně míří.
Vlasy mu divoce vlály ve větru a lechtaly ho na krku.
Prásk!

Butch pomalu otevřel oči. Byl svázaný do kačelce a na zobáku měl naraženou plechovku od extra pálivých fazolí, aby nemohl mluvit. Patricia zlehka oddechovala v kačecím nedobrovolném spánku u kůlu opodál. Po Reverendovi ani stopy. Proklatě! Krocani je oba dostali živé!
Dva nakrocanci klábosili opodál u kamene.
"Riri, já už takhle dál nemůžu. Jak dlouho už to společně táhnem?"
"Nevím, Koko. Asi pět let."
"Co my dva tady vlastně děláme?"
"Čekáme."
"Proč?"
"Protože má dnes večer přijít."
Butch zavřel oči a předstíral, že je ještě v bezvědomí. Moment překvapení a kancelářská sponka za jeho levým křídlem byly na jeho straně.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, že posledné týždne furt pri televízore sedíš.
- Jaj, starý môj, seriál pozerám. Tam ti je človek, čo keď sa do problému dostane, tak nožík vytiahne a všetko vyrieši. Minule lietadlo postavil z palíc a z vreca na smeti.
- To by aj tunáka mohol prísť.
- A načo, však nám lietadlo netreba.
- Jáj Pištík, tu by mohol postaviť strojčok, kam by ovečka vošla a samo by ju to podojilo, ostrihalo a aj žinčicu a oštiepke vyrobilo.
- Tak až tak zázračný nožík asi nemá.

Někdy si říkám, jestli z tohohle vyváznu, řeknu Peterovi, že končím. Ale pak přijde ten správný moment, a já vím, že s touhle prací nikdy nepraštím. Ovšem jen nevybouchne-li nálož pod budovou – jinak bych s tím sekl dneska.
Třicet.
Odpal řídí počítač. Víte, já počítačům moc neholduju, jsem spíš stará škola.
Sedmadvacet.
Dvířka jsou zamčená, ale technik tady nechal zbytek "jedenapůlky". Nožem oholím plášť kabelu a žíly smotám do jakéhosi šťourátka. Není to nic tak sofistikovaného jako kancelářská spinka, zámek nicméně povolí a pustí mě k pojistkám.
Čtyři.
V celé budově vypnu elektřinu. Hotovo. Odpočet deaktivován. Ještěže nemají záložní generát-

„Macu, rychle. Stráže se budou vracet,“ řekla Michelle šeptem.
Popadl pytel a začal obsah sypat do zásobníku.
„Co to je?“ zeptala se.
„Písek. Sypu ho do oleje.“
„Proč?“
„Pronikne k ložiskům. Jejich prstence jsou vyrobeny z cínu, mědi a olova. Jsou měkké, takže je písek začne obrušovat.“
Ozval se nářek kovu třeného o kov.
„Kuličky z chromové oceli začínají zajíždět do obroušených pouzder. Brzy...“
Stroj zaskučel.
„... se ložiska začnou zadírat.“
„A potom?“
„Zakousnou se a kinetická energie turbíny se uvolní. Pravděpodobně to celou halu rozmetá a s projektem bude konec.“
„Rozmetá?! To bychom asi měli...“
Podlaha se rozvibrovala.
„K zemi!“