DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2014.

„Plt… Plastím!“
„Domůghh,“ poručil taxikáři a ten nechápavě pohlédl na jeho kumpány.
„Hoďte ho do hotelu.“
Dveře hotelového pokoje byly na kartu, což si vyžádalo více pokusů, než prosté zastrčení klíče do zámku. Pyžamem se neobtěžoval, jen ze sebe sházel oblečení a odpadl.
Probudila ho potřeba. Stále ještě v podroušeném stavu (a stále bez roucha) vyšel na chodbu a prošel prvními dveřmi, které nekladly odpor. Že vedou na ulici, zjistil ve chvíli, kdy byl venku a to už odpor kladly.
Hotelová obsluha si naháče před vchodem nevšímala, a tak mu nezbývalo než běžet k telefonní budce a přivolat si pomoc.

Hodně lidí se diví, že sedim tady na tý lavičce, a myslej si, že jsem reklama na Forresta nebo tak. Ale může za to máma.
Máma vždycky hodně mlela. Že prej jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá, čí chleba žeru, tomu mám zpívat písničku, a boží mlejny že prej taky hodně melou.
Tak jsem to zkusil, když jsme se tuhle s Miluškou zlili na chalupě. Jdu na kraj lesa, zakoukám se do něj a zařvu: „Lese, ty vole!“
Ale ten les zařve nazpátek: „Petře, ty krávo!“
Tak teď bojuju za práva rostlin. Vegetriánů je jak blech.

"Včera jsem to pěkně přehnal a nejen s chlastem."
"Hawkeye, uklidni se. Nebylo to poprvé."
"No jo, B.J., jenže já jsem se vyspal se setrou Clarkovou!"
"A co má být, je docela pěkná."
"To sice je, jenže je taky zapřísáhlá katolička a stojí si za tím, že si ji teď musím vzít!"
"Nemůže tě do ničeho nutit. Myslím..."
"Nazdar hoši."
"Zdravíme vás, plukovníku. Přišel jste zatvrdit svá játra?"
"Nalej mi. Právě mi volali ze stanice první pomoci. Jejich doktor i zdravotník jsou mrtví a prosili, abych někoho poslal."
"Jedu tam."
"Hawkey, zešílels? Zabijou tě!"
"Aspoň se nebudu muset ženit."

Elis Bell, se rozhodla, že podnikne "cestu pravé ženy". Brzy jí bude osmnáct a ona chce být připravena na dospělost, takže si sestavila takový seznam věcí, který musí udělat, aby se z ní stala "pravá žena". Problém byl v tom, že vůbec neměla představu, jako taková pravá žena vypadá a tak hledala na internetu.
Nenašla toho moc, ale dokázala si konečně vytvořit obraz o pravé ženě. Pak se ale zastavila. Krásná, milá, zdvořilá, usměvavá, veselá, mírumilovná, silná, legrační a pomáhá ostatním...
"Přesně takový je bratranec Anthony!" zasmála se a šla za tetou pomoct ji s úklidem.
Anthony taky nepotřeboval seznam.

"Jo," odpověděl Marek. "Ségra se bude vdávat." Petr přikývl.
"Nechápu ji," pokračoval Marek. "Já se fakt ženit neplánuju."
"Ne? To já se vždycky oženit chtěl," odvětil Petr.
"Fakt? Já teda ne. Nějakej papír, co mě bude k tomu druhýmu vázat, fakt nepotřebuju."
"No... já to spíš vždycky vnímal jako takovej rituál," snažil se vysvětlit Petr. "Víš? Jakože, když někoho miluješ a chceš s ním zůstat napořád..."
"Ty seš teda fakt romantik," Marek jen protočil oči. "To mě k tomu teda nikdo nepřinutí. Ani přes moji mrtvolu."
Tentokrát to byl Petr, kdo protočil oči.
A pak, kdo se tu chová dětinsky...

Nikdy nebyla ten typ, co by nakukoval do kočárků, nebo se rozplýval nad malými "přírůstky" do rodin svých známých a příbuzných.
Děti si občas půjčovala, ale s ulehčením je vždy zase vracela rodičům.
Z mateřství měla vždycky trochu strach a hodně respekt, protože to byl dlouhodobý závazek.
Bylo pro ni tedy překvapením, když se její biologické hodiny ozvaly hned zkraje pěkně nekompromisně.
Ještě větším překvapením pro ni byl příval emocí, který se přes ni převalil když 'svého' malého človíčka poprvé sevřela v náručí.
Láska a touha chránit. Radost a úleva.
A trocha strachu o to, jak péči o něj zvládne...

"Takže abych to správně pochopil, tak když ti dám pokoj..."řekl Jakub. "Tak ti vrátím vnuka v pořádku." odpověděla čarodějnice. "Ale v rámci kolegiality potřebuji vědět,že je v pořádku." Čarodějnice vytáhla křišťálovou kouli a třikrát ji přetřela. Na kouli se ukázal malý Matěj, živý a zdravý. "Tak platí." Čarodějnice si s Jakubem potřásla rukou a pak dvakrát luskla. V oblčku kouře se objevil Matěj a čarodějnice zmizela. Zhruba za týden začal v její kuchyni požár, který se nedal uhasit. Venku stál Jakub a dával pozor, aby neutekla. "Měli jsme dohodu." "A já jí neporušil budeš mít klid v hrobě."

Velká bitva, stovky pěšáků byly posílány do bitevní vřavy aby tam slavně zahynuly, jen proto, že se první lord vyjádřil neuctivě o novém střihu šatů jiného lorda.
To jsem já ovšem tehdy netušil.
Myslel jsem, že se biji za nějaký vyšší cíl, za pravdu, právo a tak dále. Pokládal jsme za čest, že mohu být panošem jeho lordstva. V jednu chvíli jsem se vrhl do bitvy a zachránil svého pána z rukou nepřítele. Bitva byla dlouhá, velmi dlouhá, bojovalo se bez přestávky a když mě můj pán pasoval na rytíře, myslel jsem jen na to, jak strašně potřebuji na záchod.

Probudil jsem se s pocitem, že jsou mé smysly mnohem ostřejší. Slyšel jsem veškerý ruch ulice za tlustou zdí. Kromě spousty jiných pachů jsem rozeznával vůni sexu a lidské krve. Krve, které jediná mi dokáže na chvíli zostřit smysli.
Kurva!
Ležela na koberci v obývacím pokoji. Už když jsem vstával z postele, slyšel jsem její mělký dech, ale nic mě nepřipravilo na její bledou kůži v kontrastu k rudým vlasům.
Kurva.
Vzal jsem telefon a zavolal doktora Forche. Jen se zeptal na její krevní skupinu a zavěsil.
Klekl jsem si, vzal její studenou ruku do své.
Hlavně mi tu neumírej.