DMD Bonus č. 8 pro 27. 4. 2014.

"Prej že je lepší bejt mrtvej než ženatej - to je teda pěkná blbost," řekl Reginald Půlbotka. "Když máš ženu, tak ti i nějakou tu polívku z mozků uvaří, končetinu ti přišije, když ti odpadne, rakev ti vysmejčí, no prostě celej život prosvětlí."
"Strážníku," upozornil přátelsky kapitán Karotka. "Popisujete, jak je krásné být zároveň mrtvý a ženatý."
"Je na tobě vidět, že ještě nejsi ani ženatý, ani mrtvý," usadil ho rázně Reg a v duchu se otřásl při představě paní Půlbotkové, budiž jí země těžká, jak ho za starých živých časů peskovala za každý pozdní příchod z hospody U prokopnutého bubnu.

Jeho životní krédo, se stalo koncem rodiny. Jeho rod vymřel po meči. Jeho příjmení tím zmizelo z kouzelnického světa.
Nezanechal po sobě potomků, ani ženy. Na světě nezbyl nikdo, kdo by za něho mohl truchlit.
Někdo však přeci. Jeden patnáctiletý chlapec, který to že existuje, zjistil teprve nedávno.
Motto jejich rodu znělo Toujours pur (Navždy čistý), ale motto Siriuse Blacka bylo: „Je lepší býti mrtvý, nežli ženatý.“
Nakonec se mu vyplnilo. Dříve než se stihl oženit, založit rodinu, zasadit strom a postavit dům, zemřel.
Nikdo nevěděl zda doopravdy zemřel, ale možná by bylo lepší se oženit, než zemřít rukou Bellatrix.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ovce nepodojíš.
- Veru nedojím, dole kopcom pozerám, predseda sem zase mieri. Dobrýho zdravia predseda, a čože nového nám nesiete.
- Ja vám dám, že čo vám nesiem, ja vám donesiem, kua chlapi. Kam ste schovali obecnú kroniku?
- A niečo sa stalo s kronikou?
- No len sa nerobte, kua, kto iný by ju vzal? Ihneď ju bežte vrátiť.
- Ale predseda, my ju vážne nemáme.
- Zapierate, kua? Ak ju nevrátite, tak do basy pôjdete. A potom do Košíc, k vysokej peci robiť, kua.

Tvor se chvíli nemohl zorientovat, byl zmatený. Pak ale ucítil závan čerstvého vzduchu a vyrazil za ním. Vnímal hlasy, vnímal sílu, která se ho snažila spoutat, a vnímal také ten vzduch a skotačení spousty jiných tvorů, ke kterým se chtěl přidat.
Bylo tu chladno, a taky tma. Ale venku všechno žilo. Všechno ještě mělo spoustu energie. A taky tam určitě bylo mnohem víc světla. Tomu všemu se nedalo odolat.
Hlasy okolo něj zněly stále silněji. Slova formovala sílu, která se ho snažila zatlačit zpět na původní místo. Nechtěl se nechat.
Jeden hlas se zatřásl.
Síla na okamžik povolila.
Utekl jim.

"Občas si říkám, že jsem tě měl poslechnout a nebránit se osudu," přiznával přiopitě Aragorn Elrondovi během jedné jeho návštěvy v Minas Tirith, kdy zkoumali kvalitu vín ve sklepení.
Elf jen souhlasně pokýval hlavou a znalecky hodnotil barvu vína ve své sklence.
"Představ si, že mi zakazuje brát si do postele meč a nutí mě prát si oblečení a dokonce i měnit ponožky! A taky musím chodit včas na jídla," pokračoval ve stížnostech král Gondoru.
Elrond ho útěšně poplácal po rameni.
"Nevím, jestli by bývávalo nebylo lepší zahynout při obraně Gondoru, než se ženit..."
"Ale nebylo," zavrtěl Elrond nepřesvědčivě hlavou.

Kolikrát sis říkala, jestli by nebylo lepší to tady zabalit.
Tak na co čekáš? Až naprší a uschne a porostou klobásy?
Přestaň si lhát do kapsy a přiznej barvu. Stojí to tady za hovno.
Všichni jsou vylitý jak váza, nikdo si s tebou nedokáže promluvit o vážných věcech.
Nikdo tě tu nechápe. Jsi tu jako pěst na oko, jako tatarka na těstovinách.
Všechno je tu zbytečně drahý. A vůbec, kde končej všchny ty tvoje těžce vyseděný prachy? V černý díře státní pokladny.
Je na čase najít si cestu ven.
Jsi přece mladá úspěšná žena.
Nezkysneš v tomhle pajzlu do rána.

Říkali mu, aby si přestal hrát na ustrašené děcko a vyrostl, stal se mužem hodného jména Longbottom. Spolužáci si ho dotírali. Dokonce i učitelé z něj měli legraci. Nejednou se vrátil do svého pokoje s následky kleteb, které musela jeho kamarádka odčarovat.
Když procházel, ostatní si šeptali a ukazovali si na něj. Zmijozelští mu dokonce říkali přizdisráč – ubohý nekňuba plazící se ve stínu slavného Pottera.
* * *
Dnes ho opěvují všichni kouzelníci na světě. Malé děti znají jeho jméno a vzhlížejí k němu. „To je ten, co zabil hada Vy-víte-koho,“ křičí.
I přes těžké začátky a krkolomnou cestu nakonec vyrostl v hrdinu.

Odjel.
On mu nebránil, nedal mu sbohem, nehledal ho.
Předal mu tedy poslední kus skládačky a modlil se, aby on nepoznal, že se nechal rozbít.
Utekl.
Věděl, že nejužitečnější bude nechat věci doznít do prázdna. Nic si s sebou nevzal, nemusel, všechny zakonzervované vzpomínky si křečovitě vyrýval do sebe, aby jednou, až jich bude dost, ho mohly zahubit.
Schoval se.
I tady roste tisíce platanů, ale už nic neznamenají.
Vinil se za všechno co mu udělal, ale mnohem víc za to, co nikdy neudělal.
Jako přizdisráč dohrál hru přesně podle plánu, nedovolil si to kapitálně posrat, jak by se slušelo.

Audrey Walsingham nechtěla, aby se jeho vztah s jejím mužem dostal na veřejnost.
Ingram Frizer žárlil. Na jeho vztah s Thomasem Walsinghamem.
Sir Walter Raleigh se obával, že ho kompromituje. Buď z vlastní vůle, nebo na popud hraběte z Essexu.
Lord Burghley a sir Robert Cecil zamezili tomu, aby propagoval katolicismus.
Ingram Frizer a Nicholas Skerez chtěli peníze, které mu půjčili.
Jistí členové Královské rady se třásli, že chce vyzradit jejich ateistické smýšlení.
Sama královna Alžběta věřila, že by jeho ateistické snahy mohly dojít moc daleko.
Podle oficiálních záznamů si začal Christopher Marlowe. Frizer bodl v sebeobraně.
Oddechli si všichni.

Žena literátka? Ve Francii už po staletí jev známý, ač vzácný.
V Německu podezřelá, nežádoucí.
A čeští vlastenci by nějakou uvítali. Věrnou, oddanou vlastenku i manželku a matku.
Dokud neexistovala, dokonce si ji vytvářeli pomocí pseudonymů.
Když se konečně objevila dobrá spisovatelka, nevěděli si s ní rady.
Nadaná, jistě.
Příliš smělá. Schopná poukazovat na nepříjemné pravdy, svým chováním zahanbovat méně odvážné.
Příliš soběstačná. Chce se živit svou prací. Nebýt závislá na muži.
A ještě hůř. Co nenachází u manžela, hledá u jiných.
Pečlivá matka, alespoň to.
Nakonec ji plně ocenily až pozdější generace.
Zatímco školáci dál remcají kvůli té Babičce.