DMD č. 1. pro 1. 4. 2015. Téma: Na vlastní nebezpečí

Narodíme se, protože to chtěl někdo jiný.
Milující rodiče, kteří si vysní syna. Odvážného a zodpovědného. Muže, na kterého budou hrdí.
Vysní si dceru. Svojí malou holčičku, o kterou budou pečovat. Princeznu, kterou budou ochraňovat.
Naplánují životy. Cesty, kterými se budou ubírat.
Odstraní překážky, které by mohly vše zkomplikovat.
Nehledě na smrt, která jednou přijde.
Neodvratně, nezastavitelně, nečekaně.
Myslela jsem si, že život bude snadný.
Myslela jsem, že pod dohledem rodiny, na mne nikdo a nic nemůže.
Že je moje cesta daná, vysněná těmi jež mě milují.
Mýlila jsem se.
Život si každý žije sám za sebe.
Na vlastní nebezpečí.

Člověče, Machu, řekla Šebestová, tohle je divný, tohle sluchátko ještě nikdy neřeklo, a Mach ohromeně kýval hlavou, jako že ano, divné to opravdu bylo, sluchátko jim nikdy v ničem nebránilo, vždycky jen řeklo, jistě, jak si přejete, nanejvýš dodalo, buďte opatrní, a že se navyváděli věcí, třeba jak bojovali s Kropáčkovými bacily, to bylo nebezpečné, ale tohle? Navíc po něm ani nic nechtěli, na nic se neptali, promluvilo zčistajasna úplně samo, a Mach se zeptal, jak to myslíš, jenže sluchátko mlčelo a vypadalo uraženě, a Mach pokrčil rameny, vzal Šebestovou za ruku, oba se zhluboka nadechli a vstoupili do MacDonaldu.

Milovat granát je vždycky sázka do loterie. Možná nevíte, že je ten, do koho byste se mohli zamilovat, granát. Vypadá zdravě. Chová se normálně. Má vás rád. A vy nechcete být jeho granátem. Nechcete, protože jste jím už pro mnoho lidí. Víte, že jednou vybuchnete a že ten kráter nikdy nikdo nezahojí. Ale nemůžete si vybrat. Nemáte to štěstí. Zamilujete se. Tou pravou láskou, která hledí vstříc nebezpečí s rovnými zády a přímým pohledem. A když se ten člověk stane granátem a vybuchne dřív než vy, přijmete to. S pokorou. Protože některá nekonečna jsou prostě větší než jiná... Že, Auguste?

Stál na mostě a zíral do vody. Vážně už chtěl skočit, ale zatím se držel. Když jde o váš život, bylo by dost hloupé se seknout. Ale co! Už měl po zuby odkládání, svět ho nepřesvědčil. Vyhoupl se na zábradlí, když vtom uslyšel kroky. Podvědomě ztuhl.
Člověk kolem něj bez povšimnutí prošel, nalepil na lampu plakátek a bez ohlédnutí pokračoval v chůzi.
Chvilku bojoval sám se sebou, než musel připustit, že ho obsah plakátu vážně zajímá a slezl z okraje.
Četl - Pro sebevrahy: Skok z tohoto mostu pouze na vlastní nebezpečí.
"Fakt díky. Úplně jsi mi to zkazil," a odkráčel.

Od začátku věděl, že život nebude peříčko. Od narození, přes krátké dětství, ještě kratší dospívání až po dospělost. Žádná klidná procházka sadem, tím méně růžovým. A pak nastal ten okamžik, na který čekal. Okamžik, po kterém toužil a kterého se obával. Bylo až s podivem, jak rychle přišel, řekl pár slov a zase zmizel a nechal jeho i tým stát s mírně pokleslou čelistí.
Pak se v chodbě srazili s jedním z velení. Zastavil je a vzal ho naléhavě za loket.
"Ještě se to dá zrušit."
Zavrtěl hlavou.
"Dobře, ale jdete do toho na vlastní nebezpečí."
Mimas toho nikdy nelitoval.

Když nabyl vědomí, někdo ho hladil.
„Ahoj, já jsem kapitán Jack Harkness.“
Chtěl se vyděsit, náhle však věděl, že tento muž není římský voják.
Jack zaznamenal jeho polekaný výraz. Vzal jej kolem ramen. (Šest druhů z deseti to uklidňuje. Zbylé čtyři nemají ramena.)
„Poslali mě za tebou, protože mám s tímhle zkušenosti. Poprvé je to dost šok.“
Probuzený spáč si uvědomil, že Jack má zkušenosti s lecčím. Zčervenal.
Vlastně proč? Tohle nebezpečí mohl zvládnout. Mohl riskovat cokoli.
„Nejspíš mi dokážeš číst myšlenky, takže to řeknu na rovinu,“ přitáhl si ho Jack blíž k sobě. „Na existenční nejistotu je nejlepší sex.“