Na vlas
Hospoda čtvrté cenové, těsně před zavíračkou, dva chlapíci, mezi nimi nádoba s blíže nespecifikovaným nápojem.
„Dej to sem! Mám žízeň.“
„Ty tho chčeš pít?“
„Ne, chci ti to vylít na hlavu… Jasně, že to chci pít. Povídám, že mám žízeň!“
„Hale on říhal, žhe je to na vlas…“
„Spíš ty jsi na šrot.“
„Na vlastiny ne…“
„Co sem motáš nějakou Vlastu?!?“
Ten „střízlivější“ se chápe dotčené sklenice a dává si vydatný doušek.
„Aaaargh! Co to je za svinstvo?!?“
Přitočí se výčepák, potutelně se usmívá.
„Vždyť jsem říkal - jen na vlastní nebezpečí. A taky, že to vypadá navlas stejně jako pivo…“
Doufám, že jsem správně pochopila pravidla pro počítání slov a že se ta pomlčka v předposlední větě skutečně nepočítá. Pokud je to jinak, hluboce se omlouvám a napravím :-)
- Číst dál
- 7 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit