Stres

Zastavili jsme na odpočívadle doplnit zásoby na asteroidu mimo schválenou trasu cesty. Hned jak jsme přistáli, ucítila jsem ve vzduchu trable. Poručík si lodi během vykládání prázdných tablet nevšiml, ale stačil by jeden pohled a věděl by, o jaký model šlo.
Po menším pátrání jsem našla majitele sedět v restauraci.
"Zdravím. Vaše plavidlo?" Ukázala jsem na problémovou loď.
"Moje ulita. Jsem tak trochu rak poustevníček. Jde o výzvu, že hledám posádku?"
"Bohužel. Obávám se, že se jí musíte neprodleně zbavit."
"Prosím?"
"Máte pohon na Stres, že? Toho teď budete mít asi dost. Znečištění, nelegální model, nakažení... Vězení nebo dáte informace?"

Otrava Stresem není vůbec pěkná záležitost. Když víte, co vás čeká, je to mnohem strašidelnější. Upírala jsem pohled na svého domácího miláčka a vnímala, jak se mi jeho tvary slívají s pozadím a mění jeho křivky. V posledních chvílích čisté mysli jsem zastavila loď a nechala zapnutý odsávač emočních mraků.
Cvakly dveře. Sluch byl ještě v pořádku.
Do pokoje se houpavě šinul zástup malých trpaslíků.
"Hej hou."
Jeden. Dva. Šik o tisíci. Čtyři tisíce trpaslíků zpívající jedním hlasem.
"Zavolala jste nás včas. Za pár dní budete moci opět nastartovat loď."
"Start bez trpaslíků? Kam jste mi dali moji zpívající posádku?

Občas to nejde tak hladce. Třeba v tomto případě jsme se museli vypořádat se sabotérem.
Zrovna jsme přistáli na planetce Aurora, na kterou jsme byli povoláni kvůli akutnosti situace deset z deseti. Její celý povrch zabírá jedno město. Při stavbě nové linky metra narazili na stará potrubí se Stresem a roztrhli ho. Otrávených bylo dost. Než však mohly přistoupit zdravotní jednotky, museli jsme vyčistit terén. A v ten moment na nás zaútočil jeden z postižených, který již měl halucinace. Ze zákrytu na nás házel cihly.
"Nesnaž se, stejně se netrefíš. Raději se ukaž!"
Pro tyto případy byly rozkazy jasné. Zneškodnit.

Média otázku zamořenosti Stresem a jeho dopad na lidi měla ráda. Člověku v bezpečnostním obleku, který se s ním vypořádává pravidelně, to akorát přijde k smíchu. Naštěstí už Stres jako pohonnou látku zakázali. Zbylo po ní jen uklidit.
Největším nebezpečím však není Stres. Ale lidé, které ovlivnil.
Dřív se tak stávalo kvůli nasráženému Stresu na potrubí, kudy byl veden. Vytvářely se tím tzv. emoční mraky. Často bývají připodobňované radiaci. Napadají však tělo úplně jinak. Jejich hlavní zájmem jsou mozky. Ničí buňku po buňce. Člověk se přitom zblázní a je hrozbou okolí. Dokud se mu nerozpadnou i nervová spojení a znehybní.

"Ještě jsi na mě uražená?" Usadila jsem se na gauč a přitáhla se obličejem k tváři kočky. Nevěnovala mi pozornost. Již několik desítek minut upřeně zírala z okna na černočernou tmu galaxie protkanou odrazy světla z vesmírných těles vznášejícími se kdesi v dálce nad naším domem. Nemohla mi zapomenout dnešní koupel.
Zaryla jsem jí obličej do srsti.
"Ale fuj. Co to je za smrad?"
Když mi to došlo, okamžitě jsem se vrhla do pracovny. Na zemi ležela rozbitá zkumavka s kondenzovaným Stresem. Vytočila jsem číslo nouzové jednotky. Pokud si pospíší, dostaneme se z toho obě jen s trochou vypadaných vlasů.

Poručík vytáhl z kufříku detektor a začal jím skenovat okolní prostory. Netrpělivě jsem vyčkávala, než potvrdí, že hladina Stresu v okolí je detekovatelná.
"Hladina Stresu je přes normu."
Prý přes normu. I trošička toho svinstva dokázala nadělat dostatečnou spoušť. Nikdy jsem nepochopila, jak to mohlo získat povolení k používání jako pohonná hmota. I když tenkrát byla náhradní energie potřebná...
"Zastrč, prosím tě, to svý udělátko. Kdyby ses pořádně podíval, hned by ti bylo jasný, že se tady to svinstvo vylilo. To je dost zamoření na pořádnou karanténu."
Věnoval mi chladný pohled. Detektor byl jeho zdrojem pocitu užitečnosti. Přehnala jsem to.

První Mezihvědná Čerpací měla skrze zmapovaná souhvězdí rozeseté pobočky s pravidelností, že by se Galaktické Bankomaty mohly stydět. Všechna mezihvězdná plavidla dávno přešla na sebepohánějící jaderné pohony a na pumpách se čerpaly akorát zásoby spolu s čisticími prostředky a strojovými oleji.
Když jsme přistáli na Nestonu, zapomenuté hvězdičce na okraji Železného mračna, naskytl se nám pohled na rozpadající se vyřazené stojany na Stres, palivo našich dědečků.
"To musely být časy," povzdechla jsem si.
"Buď ráda, že se na naší lodi nemusíme potýkat s emočními mraky," oponoval poručík.
"Jádro je méně vypočítavé, ale zamořuje planety podobně," odpověděla jsem z ochranného obleku.

První Mezihvědná Čerpací měla skrze zmapovaná souhvězdí rozeseté pobočky s pravidelností, že by se Galaktické Bankomaty mohly stydět. Všechna mezihvězdná plavidla dávno přešla na sebepohánějící jaderné pohony a na pumpách se čerpaly akorát zásoby spolu s čisticími prostředky a strojovými oleji.
Když jsme přistáli na Nestonu, zapomenuté hvězdičce na okraji Železného mračna, naskytl se nám pohled na rozpadající se vyřazené stojany na Stres, palivo našich dědečků.
"To musely být časy," povzdechla jsem si.
"Buď ráda, že se na naší lodi nemusíme potýkat s emočními mraky," oponoval poručík.
"Jádro je méně vypočítavé, ale zamořuje planety podobně," odpověděla jsem z ochranného obleku.