Horáček a Pažout

Když chodili do 9.B, povídala Šebestová Machovi, člověče, zajímalo by mě, jaký to je být někým jiným, s někým se na pár hodin vyměnit, Mach se uchechtl, s Horáčkem a Pažoutem, a Šebestová řekla, ani náhodou, ale Mach už mluvil do sluchátka, najednou z nich byli ti dva výtržníci, hned dostali pětku z matematiky, odpoledne šli za školu, a když zase byli sami sebou, řekl Mach, nic moc, ale divný je, Šebestová, když jsem byl Pažout a ty Horáček, cejtil jsem k tobě to samý co vždycky, a Šebestová řekla, já taky, ta výměna se sluchátku tak úplně nepovedla.

Do zámečnictví přišla stará paní, mlela o tom, že potřebuje olověné kruhy, Pažout jí nabídl kroužky na klíče, ale nechtěla, že jí teče doma voda, že se jí rozpustilo potrubí, všechno se rozpouští, kočka, koberce, staniol, televize se rozpustila, to je tím, že hodně větrá.
Horáček zašeptal Pažoutovi, je blázen, a Pažout zavrčel, taky je to naše stará učitelka ze 3.B! Jak ta nás nesnášela, jak se do nás navážela, vždyť já zlobil jenom kvůli tomu!
Ale už není naše učitelka, je stará, má potíže, povídal Horáček, a tak šli a potrubí spravili, a Pažout řekl, dobře jsme udělali!

Horáček si na líbání pod třešní musel vzít dva prášky, a když před domem rozkvetly pampelišky, smrkal, kašlal a nadával, mrchy malý žlutý zákeřný, jestli je někdo nezabije, zabijou ony mě, ale nezabily, protože Pažout vstal druhý den brzy, vzal srp a všechny pampelišky zlikvidoval.
Horáček řekl, nemusel ses tak dřít, mohli jsme si půjčit sluchátko, ale Pažout povídal, sluchátko, to je taková obezlička, dobrá pro tyhlety intelektuály, chtěl jsem to udělat vlastníma rukama a udělal jsem to rád, a Horáček dojatě řekl, to je hezký, chceš k snídani palačinky s pampeliškovým medem?
A Pažout odpověděl, fuj, to rozhodně nechci!

Jednou Pažout povídal Horáčkovi, dočetl jsem se o Záchranné stanici záporných postav, tam bychom měli zajít, jestli existují nějaké záporné postavy, tak jsme to my!
Horáček souhlasil, jenomže pracovník Záchranné stanice na ně koukl a řekl, vida, Pažout s Horáčkem, vy přece žádné záporné postavy nejste, pánové, to jste měli přijít, když jste ještě chodili do 3.B, teď jste postavy kladné a oblíbené, sestím smiřte!
Když se ocitli za dveřmi, řekl Pažout, nikdo nás zachraňovat nebude, zbyli jsme jeden druhýmu, a Horáček řekl, to se mi líbí, a Pažout řekl, Horáčku, sice mluvíš jako fejsbuk, ale stejně tě miluju!

Jednou, to už byli v 9.B, vzala paní učitelka třídu k Sázavě, aby tam pozorovali přírodu, a Pažout s Horáčkem šli vzadu a zpozorovali tři nutrie.To by mě zajímalo, co si taková nutrie myslí o životě, řekl Pažout, a Horáček povídal, to se dozvíme, šlohl jsem Šebajdě sluchátko.
Nejmenší nutrie řekla, důležitý je srát na systém, chápete, jinak vás semele do karbanátků. A taky nebát se odlišovat.
Šli dál a přemýšleli o tom, srát na systém, nebát se odlišovat, opakoval si Pažout, a Horáček řekl, karbanátky nekarbanátky, já bych to nehrotil, my dva už se odlišujeme až až.

Každou neděli podniká paní Mráčková s paní Nováčkovou průzkumnou výpravu po místním hřbitově, co to tam Kašpárkovi dali, to je nevkus, Kropáčková zase zapomněla zalejt, takhle jí ty kytky chcípnou, starej Hovorka, taky už to má vodbytý, ale funus hezkej, vnuk mu tam zahrál, i když ta dnešní mládež, mladej Horáček to táhne s mladym vod Pažoutů, my jsme se v jejich letech s chlapci ani za ruce nevodily a voni se vobjímaj v parku.
Krůty, pomyslí si babi Horáčková, vždyť on ho drží, jako tys vždycky držel mě, Ferdinande, dám ti sem na jaro macešky, pokvetou ti hezky barevně.

Paní Pažoutová ječela, že jí je to jedno, holka nebo kluk, kdyby to byl mladej Novák z přízemí, neřekne ani popel, kdokoliv, jenom ne Horáček, ten průšvihář, a pan Pažout řval, nešil, Růženo, vždyť spolu žijou kdovíjak dlouho, a paní Pažoutová křičela, nejradši bych klukovi stáhla kalhoty a nasekala mu, a Horáček šeptl Pažoutovi, na to bych se rád koukal!
Pažout zamumlal, zchladni, parde, vyndal sluchátko a řekl, prosím, mohli by být všichni zticha, Horáčka nevyjímaje?
Ze sluchátka se ozvalo, ale jistě, už mlčíme!
Rozhostilo se nádherné ticho, a Pažout do ticha řekl, teď se všichni uklidníme a začneme znova.

Když se jednou sešli u piva, zeptal se Mach Horáčka, co rodiče, když se dozvěděli, že žiješ s Pažoutem a Horáček povídá, člověče, Machu, v pohodě, akorát pokaždý, když u našich byla babi, chodil mi radši otevřít táta a šeptal, už je tady zase, doufám, žes nechal Pažouta doma, aby to s ní neseklo. Jenže nakonec jsme ji potkali v parku, líbali jsme se prvního pod třešní a babi tam mířila s nějakým štramákem, tak jsme se domluvili, že teda jako hrob, aby to neprásklo s tátou. A Mach povídá, člověče, Horáčku, nevím, jestli jsi větší číslo ty nebo babi.

Jednou Pažout praštil o stůl nějakou knížkou a řekl, člověče, Horáčku, pamatuješ, jak jsme měnili pravopis, a Horáček odpověděl, jasně, vždycky z toho byl průšvih, a Pažout řekl, koukni, tady si s I a Y dělají co chtějí a lidi jim za to platí! Horáček otevřel Opráski a začal se chechtat, ale Pažout se mračil, kdybychom to dělali my, bude průšvih zase. Horáček řekl, třeba ne, a přepsal ceduli jejich podniku na ZÁMEČŇYCTVÝ – VÍROBA KLÝČŮ, a Pažout vzdychl, teď k nám lidi přestanou chodit, ale lidi k nim chodili dál, protože tohle zámečnictví bylo prostě nejlepší v okolí, pravopis nepravopis.

Jednou šli Mach a Šebestová, která už nebyla Šebestová, ale Machová, s Horáčkem a Pažoutem na pivo, a přišla řeč na to, co prováděli v dětství, a Machová řekla, teda vy dva, kluci, vy jste teda byli čísla, přímo veřejný ohrožení, to se hned tak nevidí. Jenže Pažout prohlásil, omyl, veřejný ohrožení jsme nebyli my, nýbrž vy s tím vaším sluchátkem, vy to ani nevíte, ale málem jste mě připravili o život, prej štěkám jako hrom, ať je koček milion, jenže milánkové, já jsem na kočky alergickej, a milion koček, to už přestává bejt sranda, já byl sám doma, všude kočky, sotva jsem dejchal, přemejšlel jsem co teď, zavolal bych záchranku, ale na telefonu seděla kočka, tak jsem vyházel věci z ledničky a vlezl si dovnitř, studenej vzduch je dobrej na dejchání a v ledničce kočky nebyly, jenom kuře, co jsem zapomněl vyndat, ale zase tam byla zima, říkal jsem si, jestli je lepší zmrznout nebo se udusit, už jsem neměl ani sílu vylézt, ještě že přišel tuhle Horáček. Vyhodil kočky, zahřál mě, dal mi umělý dejchání, ale bylo to o fous.
Mach a Machová byli celí zděšení, ale Horáček se usmál a povídal, mně se to vlastně docela líbilo.