Horáček a Pažout

Pažout s Horáčkem se vrátili domů z dovolené z Šumavy. Hned poté, co doma složili krosny, vedly jejich kroky do želežářství, kde je na ten týden zastupovala brigádnice Lenka. Říkali si, že pokud se osvědčí, mohla by v obchodě zůstavat častěji sama.
Lenka je přivítala s nadšeným úsměvem a podělila se s nimi o veselé historky, co se jí přihodily a předala jim seznam, co bude potřeba doobjednat.
Když Lenka po zavíračce opustila obchod, slíbili si, že už ji nikdy nenechají v obchodě samotnou a dali se do třídění šuplíku, ve kterém byly matky všech velikostí. Příště raději nechají zavřeno.

Horáček a Pažout udělali učňovské zkoušky, měli velikou radost, smáli se jako šílení, a Pažout řekl, to se musí oslavit, a Horáček nato, to se ví, a tak oslavovali, hlavně rumem, tím s lodičkou, a když byla lahev prázdná, řekl Pažout, Hovášku, semizdá došáu um, a Horáček odpověděl, hahá, máue fuchátko, vle, a do sluchátka řekl, vum, a hnem, ale nic. Ráno úpěli do sluchátka, vodu, kafe, ibalgin, a sluchátko mělo všechno. Když se Pažout trochu zvetil, povídal sluchátku, včera jsem myslel, žes dosloužilo, co, únava materiálu? a sluchátko upjatě odpovědělo, jestli tady někdo trpěl únavou materiálu, tak já ne!

Prali jsme se s Novotným Karlem a paní učitelka řekla, ať překováme meče v pluhy, povídal malý zákazník, a Horáček se zeptal, nebereš všechno moc doslova?, ale vůbec ne, řekl klučina, do slova se nic brát nedá, není to batoh ani síťovka, a jestli nevíte, co je pluh, tak já myslím, že něco jako veverka, a Pažout povídal, víš, od čeho je odvozeno slovo železářství?, a kluk správně řekl, že od železa, a překovat?, od pře, mínil kluk, ale pak se dohodli, že od kovu, ale tohle, řekl Horáček, je umělohmotná napodobenina meče z Hvězdnej válek, to na veverku nepřekováme.

Když zvonil budík, ptal se Pažout Horáčka, opravdu musíme vstávat, a ten mu povídal, musíme, tak vstávej. Potom se nasnídali a vyrazili, cesta jim ubíhala pěkně, a pak potkali takového klučinu, který stál vyděšeně před silnicí, tak se ho ptali, co se děje, a on jim povídá, že se bojí přejít, tak na sebe jenom koukli a pomohli mu přes silnici, a pak s ním šli ještě dál a on se ptal, kam jdou. Tak mu to pověděli, že jdou na univerzitu třetího věku, do takové školy pro velké, že se kdysi málo učili a pak jim to bylo líto.

Tazatel 1: Dobrý den!
Dotazovaný: Čauvajs, děcka!
Tazatel 2: My jsme žáci ze 7.B...
Dotazovaný: Jojo, v 7.B, to byly časy!
Tazatel 2: ... děláme takovej školní projekt.
Dotazovaný: Chudáci! Ve škole furt otravujou, co?
Tazatel 1: Ani ne. Můžeme se zeptat, žijete s někým?
Dotazovaný: Jasně.
Tazatel 2: A kdyby vám to nevadilo, můžeme se zeptat, jak jste si manželku vybral?
Tazatel 1: Nebo tu... panterku.
Tazatel 2: Partnerku, vole!
Dotazovaný: No...
Tazatel 1: Mohl byste nám říct svý kriteriéra dokonalý ženy?
Tazatel 2: Kritéria!
Dotazovaný: Ehmmm...
Tazatel 2: Sim vás, nejdřív jméno...aspoň křestní...
Dotazovaný (zmateně): Pažout.

Za léta, co učím, vyprávěl učitel Kolícko, jsem byl na tolika lyžařských výcvicích, že se mi vyvinula taková schopnost vnímat všechno přes zeď, líbání, muchlování a tak, jenomže naposled byla ta moje schopnost celá zmatená, vzbudila mě, já rozespalý vyjdu na chodbu, tam u sebe dvě postavy, já na ně, teď mi vysvětlíte, co tady děláte! oni úplně nadskočili, a nebyl to zamilovaný páreček, nýbrž Pažout s Horáčkem, musel jsem se sám sobě smát, jak jsem zapomněl, že jel jen obor zámečník, samí chlapci, tak jsem řekl, pokračujte, hoši, a šel jsem spát.
A pokračovali? zeptal se zvědavě učitel Mrázek.

Horáček a Pažout stáli zoufale nad novou EET pokladnou v železářství, Horáček se rozčiloval, že ten krám zapálí a Pažout nevěděl, jestli myslí kasu nebo železářství, ale ani jedno se mu nelíbilo, krčil rameny a koukal na Horáčka, jak zuří. A pak najednou Horáček vykřikl, Mám to, když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo! a hnal se k regálu. Pažout se ho snažil zadržet a povídá, prosím tě, Horáčku, žijeme v jednadvacátém století, chovej se trochu rozumně, existují civilizovanější způsoby, načež Horáček vykřikl, že si teda vezme sbíječku. A Pažout hlesl, že spíš myslel, že jako příště půjdou k volbám.

Povídá Pažout Horáčkovi, Horáčku, pamatuješ na Jonatána? a Horáček povídá, že jasně, a Pažout na to, že by si chtěl pořídit psa a Horáček vykřiknul, To je nápad, proč jsi to neřek‘ hned!
Hned v sobotu jeli do útulku a přivezli si štěňátko. Ráno chodil venčit Horáček a večer Pažout, jinak se střídali, jak jim to vyšlo. Horáček to bral do parku, Pažout k sámošce, takže když šel jednou výjimečně ráno Horáček, pes táhnul na druhou stranu a Pažout pak povídá, To víš, když ty mu takhle narušuješ ty jeho čurací kruhy, a Horáček se zasmál a pojmenoval psa Archimédes.