Horáček a Pažout

Z adaptačního kurzu nebyli Pažout s Horáčkem zrovna šťastní, Horáček povídal, takových cizích lidí, radši bych se adaptoval jenom s tebou, Pažout souhlasil, Horáčku, adoptovat chci jedině s tebou, a Horáček řekl, hele, mám sluchátko, do sluchátka povídal, prosím, my bychom potřebovali, aby všichni ostatní byli třeba trpaslíci, a sluchátko řeklo, dobrá, ale pak mě vrátíte Šebestové, a když proměnilo třicet budoucích zámečníků i učitele Kolíska v sádrové trpaslíky, dodalo, nestrkejte do nich, ať se nerozbijí, a Pažout řekl, kdepak, jenom do Horáčka, strčil do Horáčka, ten spadl na postel, a tam se dál strkali, ale mně naštěstí došla slova.

Když chodili Pažout s Horáčkem na učiliště, neučili se jen řemeslo, ale i mateřský jazyk, což Pažouta rozčilovalo, na to se můžu vykašlat, Horáčku, na tyhlety pravopisný pravidla, já jsem tentononc, svobodný duch, íčka mi jsou ukradený, budu si psát zamykat s ypsilonem a klíč s měkkým, a Horáček poznamenal, i slepé kuře najde zrno, a Pažout povídal, Horáčku, ty magore, co sem pleteš kuře, ani v něm není íčko, já se školou končím, a Horáček řekl ne, a Pažout opáčil, proč? A Horáček povídal, protože s tebou chci mít zámečnictví, a vůbec všechno, chápeš? a Pažout zavrčel, tak jo.

Člověče, Pažoute, povídá Horáček, nestýská se ti někdy po lumpárnách? Pažout kývnul, jako že ano, a odešel k Machovým pro sluchátko.
Najednou nad městečkem poletovali dva obrovští motýli, lidi kroutili hlavami a učitel biologie určil, že je to babočka admirál a otakárek fenyklový, no ano. Horáček a Pažout, vzdychla paní Kadrnožková, jako tenkrát Horáčkův táta, ono je to dědičné, chudáci chlapci.
To už chudáci chlapci neslyšeli, byli moc vysoko a lidi byli hrozně maličtí. Nakonec se unavili, usedli na tovární komín, podívali se na sebe a zjistili, že to chvění u žaludku nebude jen závrať.
A odletěli složit křídla domů.

Horáček řekl, ty Pažoute, už jsou skoro Velikonoce a my ještě nemáme ani ty pomlázky a Machovi už mají všechno vyzdobený a napečený a tak si řekli, že si to doma trochu vyzdobí. Vzali z ledničky vajíčka a že si zavěsí do okna kraslice a tak je vyfoukli a malovali a malovali a že si pověsí do okna dvě takový a dvě jiný, jako to mají u Machů, jenže pak viděli, že každý vajíčko je úplně jiný a tak si řekli, co už, a pověsili do okna jedno červený, jedno oranžový, jedno žlutý, jedno zelený, jedno modrý a jedno fialový.

To Pažouta napadlo, že si nechá narůst vlasy, protože je to in a navíc se mu nechtělo k holiči, jeden měsíc, druhý měsíc, připadal si jako rocker, ale Horáček prosil, ať se toho zbaví, že vypadá jako baba, nebo hůř, Jirka Pomeje, to Pažouta přesvědčilo, a ať ho Horáček ostříhá, ale hlavně OPATRNĚ. Horáček se smál, co na tom, šmik sem, šmik tam, začal teda stříhat, šmik sem, šmik tam, najednou to bylo takový divoký, nahoře nic, dole moc, čím víc stříhal, tím horší, PANEBOŽE, Pažout vytřeštil oči, ale pak se smál, nedá se nic dělat, tohle bez sluchátka nevyřešíme.

Horáčku, povídal Pažout, zajdeme do banánovýho háje, četl jsem v průvodci, že tam je výstava aktů, nikoliv nějakejch nudnejch obrázků, ale aktuálních, tudíž nejspíš živejch aktů, a to mě teda zajímá, ale Horáček se rozhlídl kolem a řekl, tady u bazénů je živejch aktů dost, a to všeho druhu, v háji budou jenom baby, nezájem, a Pažout se taky rozhlídl a líně přikývl, máš pravdu, zůstaneme tady, a při večeři povídal pán vedle u stolu, Máňo, ta výstava byla děsná nuda, koho zajímají listiny vo banánech, listiny, ahá, zabručel Horáček, a Pažout řekl, pojď na pokoj, předvedu ti živej akt!