DMD č. 14. pro 14. 4. 2015. Téma: Tam ve tmě

Čekala než Neposkvrnění odtlačí velký balvan, přivalený ke vstupu do podzemí.
Jakmile bylo hotovo, nadechla se . Musela si dodat odvahu. Své děti neviděla od doby, kdy je nechala zavřít.
Připravená začala sestupovat dolů do temnoty.
Každým krokem se přemlouvala, udělat další. Mezi lidmi nemohla ukázat strach. Byla Daenerys za bouře zrozená, matka draků, nespálená, mysha, stříbrná královna, královna Andalů, Rhoaynů a prvních lidí, Paní sedmi království, Khalessi velkého trávového moře, lamačka řetězů, královna Meereenu a princezna dračího kamene.
Tady? Tady strach tajit nemusela.
Sešla na dno hledíc do temnoty. Nic neviděla. Postoupila ještě krok když tu najednou, tam ve tmě!

How are you, Lucia, my love? Not a day passes that I don’t think of you, that I don’t dream of your eyes and your vermillion lips that burned so hot when we kissed. You’ve ensnared me! Without you my days are dark like nights, dreary and endless - I sleep through most of them, whiling away the hours.
Lucia, my love, how are you there, silent, alone, cold?
I imagine your beautiful face, but the picture fades and all I see is worms, eating you away. And yet I think of joining you there in the dark. In the grave.

„Gimme gimme gimme a man after midnight, won’t somebody help me chase the shadows away…“
Nakonec spolu Marc a Emma žili spokojeně. Nadmíru spokojeně. Špinavé nádobí se umývalo a uklízelo. Oblečení bylo vyprané, nažehlené, vzorně srovnané a uložené podle barev. Kdykoliv Marc otevřel skříň, vypadla na něj nefalšovaná duha. Rasputina od Boney M. už uměl nazpaměť a v noci klidně spal. Do okamžiku, než ho ve tři hodiny ráno probudil sborový zpěv.
„Gimme gimme gimme a man after midnight, take me through the darkness to the break of the day…“
S těžkou hlavou padl zpátky do postele. Duchové změnili repertoár.

Lampy tvoří ostrůvky světla a prohlubují stíny v koutech. Dnes v noci mám svou první noční hlídku bez doprovodu. A bojím se. Co kdyby se něco stalo? Třeba sem může vtrhnout armáda skřetů nebo něco podobného. A pak mi někdo sáhl na zadek. Vyděsil jsem se, otočil se a vyjekl jsem.
Když jsem pobral dech, přiskříplým hlasem jsem ze sebe dostal: „Lorde Elronde, vás jsem tady nečekal!“
***
„Můžeš mi vysvělit, proč mi v noci děsíš stráže?“ zeptal se mě Ereinion a výhružně vytáhl obočí.
„Říkal si přece, že chceš spát, že mám sahat na zadek někomu jinému,“ bránil jsem se.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či nejdeš ovce pohľadať. Ten náš krepý pes ich zase voľakde odvliekol.
- Tam do tmy? Nech si ich predseda hľadá, keď sa mu chce. Aj tak ich iste zasa na to minové pole odvliekol, tak čo.
- Dobré vravíš Pištík môj, súvisle. Až mi je to divnô. Ale aj tak neviem, čo práve tam takto po tme robia.
- A vari nevieš? Hru tam hrajú.
- Hééj? A akú?
- Jaj starý môj, výbornú. Twister sa volá Keď nabudúce Anča príde, tak si môžeme zahrať.

Číhá na mě. Tam, ve tmě, která se nezastavitelně přibližuje.
Pálí mě oči a tělo mám jako zdřevěnělé - večer již notně pokročil, okna v sousedních panelácích pohasínají jedno za druhým. Chtěla bych si číst, ale knihy mne uspávají, takže raději zírám na obrazovku.
Únavou mě bolí celé tělo - vím, že dnes to nevydržím, a proto se jdu uložit do postele, ačkoliv bych se tomu nejraději vyhnula. Musím si ale odpočinout, jinak určitě usnu... a to bych nechtěla.
Zírám na světlo na stropě a silou vůle držím otevřené oči. Hlavně neusnout... Noční můra už na mě čeká - a ani nemusím zhasnout.

Oheň už pomalu přestal hřát, upřené pohledy do ohně se odpoutaly. Co bude dál? Sud došel.
,,Půjdeme… do jezefčí škáály.“ Napadlo opilou zdravušku.
Po půlnoci banda vyrazila do lesa.
,,Do něčeho jsem šlápla!“ vyjekla Maruna. ,,To bude asi medvědí hov-„ sporťák nedopověděl.
Něco tam bylo.
Stromy ve tmě sténaly, ševelily a byly jako živé věci. Všichni měli pocit, že je něco pozoruje, něco studeného, neúprosného, něco, co je nemělo rádo.
Ať zrychlili, jak chtěli, kroků za sebou se nezbavili.
Strach se dal krájet.
"Někdo mi hrábl do vlasů!" zapištěla Lůca.
"To jsem byl já!" odpověděl hlavas a začal se smát.

Svým způsobem miluji noc a tmu, která obestře zrak, přinese roušku tajemna a nutí ostatní smysly bystřit, slyšíte náhle každé šustnutí a vnímáte i teplotu vašeho doprovodu. O úroveň vyšší napětí si pak užijete v lese, kde si při praskání větví připomenete všechny horory, které mohou za absenci vašich nehtů.
Já sama mám tmu ráda z úplně jiného důvodu. Ve dne se sice nahřívám na sluníčku, ale při měsíčku je to úplně něco jiného… Cosi se budí, touží vystrčit drápky a roztrhat každý dýchající objekt na kousíčky. Nejvíce hřeje pocit, že bych to byla já. Tam ve tmě. Ten vrah.

Víš, že tam jsou a oni vědí, že jsi tu ty.
Mlčí a čekají, nenápadně kráčejí ve stínech, ale jasně ti dávají najevo svou přítomnost.
To čeho se nejvíc bojíš, to co tě může dostat na kolena a podkopne ti nohy, když se pokusíš znovu vstát, to co tě přinutí brečet, to co tě donutí sáhnout si na dno.. je to tam všechno, TY víš, že to tam je.
Možná se ptáš, co je "to" nebo kdo jsou "oni", ale sám to víš nejlíp, buď k sobě upřímný, máš-li dost odvahy uzři co je TVÝM strachem kráčejícím tam ve tmě.

Hodiny ukazují půl druhé v noci. Celý byt se topí v černočerné tmě.
KŘUP. KŘUP. KŘUP.
Co to k čertu je? Poslepu šátrám po baterce.
KŘUP. KŘUP. KŘUP.
Opatrně sleduji ten podezřelý zvuk. Posvítím za akvárko. Nic. Za postelí objevím jen staletí pohřešovanou ponožku. Ponožky. Po narušiteli nočního klidu však není ani památky. S nepořízenou se hroutím do peřin. Užuž se propadám do slastného bezvědomí, když…
KŘUP. KŘUP. KŘUP.
Vyskočím z postele vyzbrojená baterkou v jedné ruce, kladivem v druhé. S válečným pokřikem se vrhám ke skříni.
Ráno s kruhy pod očima přiznávám porážku.
Hlodavec tentokrát zvítězil na celé čáře.