DMD č. 21. pro 21. 4. 2015. Téma: Tepláky a legíny

„Co to máš na sobě?“ ozvalo se unisono od dvojce, která se právě potkala na chodbě lodi.
„Fůj, kde jsi tohle našel? V černé smradlavé díře pro vás opice?“ zeptal se Kocour a pokrčil nos při pohledu na to, co si Lister oblékl.
„To jsou tepláky Kocoure,“ nenechal se vyvést z míry urážený. Naopak si velmi podivně prohlížel oblečení, které měl Kocour. Obepínalo mu totiž naprosto dokonale celé nohy a dávalo tak vyniknout jeho postavě.
„To jsou blejskavý kalhoty!“ zapředl Kocour.
„To vypadá jako legíny a vsadím se že jsou o dost méně pohodlnější než tepláky.“
„Možná, ale blejskaj se.“

"Jó, to za mého mládí nosila servírka vždy šaty nebo aspoň sukni", mudruje Jimram koukaje po Mladé medvědici tančící v legínách mezi stoly s půllitry.
"Náhodou, Medvědičce ty legíny sluší, ta její stehýnka a zadeček...", zasní se Lev.
"Brzdi, kamaráde, jsi ženatej člověk, navíc pro ni rašelina, hnědé uhlí...", vrací jej do reality Tadeáš.
"Dietu mám, ale jídelníček si snad prohlídnout můžu. A ty, Jimrame, choď za elegantními servírkami do Hiltonu."
Ale to už je u nich Medvědička s dalšími pivy a praví:
"Mimochodem, pánové, bývaly doby, kdy by žádný pantáta nevstoupil do hospody v teplákách, že ano, pane Jimrame!"

I used to wear lipstick. And dresses. And heels!!! I used to go to a hairdresser, get my Brazilian and my legs done, paint my nails (including toe-nails!). I used to get all done up and then sip good wine.
Now all I wear are leggings and sweatpants. Yes, they’re cozy, but you ever seen a man turn after a girl in slacks?! No heels anymore, either - they’re torture devices from hell! I can’t even fucking reach my fucking toes no more.
And the worst of it: I can’t even drink! I’m eight months pregnant and the asshole left me.

"Nedávné zmizení tělesných ostatků Toho, jehož jméno se ještě donedávna nesmělo vyslovit, vyvolalo bouři dohadů. Jinotaj přináší pravdu.
Eufemie Poťouchlá, bývalá asistentka u madame Malkinové, si vzpomíná, jak si Vy-víte-kdo před pětačtyřiceti lety kupoval hábit. 'Všimla jsem si už tehdy, že pod ním nosí jégrovky. Pochopitelně nechtěl, aby se to o něm vědělo.'
Chlapec, který zůstal naživu a kterého jsme tak mohli požádat o vyjádření..."
~
Po chvíli hrobovýho ticha to Santer nevydržel a chytil záchvat smíchu, ale Ježibaba ho utla, že sám tu nosí akorát odrbaný tepláky od Asociace.
"Stejně jsme rádi, že tu s náma seš," ujistila Voldemorta vážně.

Svlékla si límec, živůtek i korzet. Svrchní i spodní sukni. Zaváhala. Spodní kalhoty si sundávat nebude. Pohlédla do zrcadla a trochu nakrčila nos. Z hromádky na lenošce brala jeden díl oblečení za druhým a zkoumavě si je prohlížela. Košili si zašněrovala rychle, ale s úzkými nohavicemi zápasila několik minut. V životě se nesoukala do ničeho podobného. Potom vrchní kalhoty, dlouhé tak akorát ke kolenům. Zakrývaly vykasané spodní prádlo. V tu chvíli zapomněla, že by se měla dostrojit. Prohlížela se v zrcadle a překvapeně hleděla na své nohy. V tu chvíli ještě netušila, jaké pozdvižení způsobí její lýtka u hraběnky Olívie.

„Fajn,“ uznala Judith a rozhodila rukama. „Máme nové pravidlo: Nestřílet lidi. Škoda, že jste mi o něm neřekli dřív.“
Raph si zhluboka oddechl, zato Mattéovi nastaly krušné časy. Judith si totiž usmyslela, že jí bude dělat osobního trenéra pro boj zblízka.
Problém nebyl v tom, že by snad Mattéo s Judith nerad trávil čas. Být s ní o samotě v jedné místnosti, ve velmi těsném kontaktu, zpocený a udýchaný, to byl naprostý opak problému.
Problém bylo Judithino pojetí tepláků. Bylo fascinující sledovat, jak se v něčem tak přiléhavém dokáže mrštně pohybovat.
Natolik fascinující, že Mattéo končil nebezpečně často na lopatkách.

No to určitě a v těch děsných trenýrkách, bez tepláků.
Takto nějak reagovalo moje pubertální já na povinné hodiny TéVé.
Nejen, že jsem úplně levá, ještě mé končetiny jsou zdárným příkladem doplňkových písmen „bž“ a „fň“ (tlumočeno – nohy do X).
Nešlo o to hýbat se, ale hýbat se a) esteticky a k tomu b) koordinovaně.
Nějak jsem k obému neměla vlohy.
Jak říkával tatínek „Pro zvědavost si šla třikrát, až na ni nezbylo hejbání.“
Ale pak jsem je všechny doběhla. Našla jsem si pohyb, který mě baví. Na sobě, co chci, třebas legíny.
Stala jsem se řidičkou, přímo náruživou řidičkou.

Tato inovace vyvolala v říši pohádek opravdový poprask. Vznikly dva nesmiřitelné tábory. Legíňáci a teplákovci.
Zástupcem legíňáků byl Jeníček. Když ho uviděla Ježibaba, zabouchla mu dveře před nosem se slovy "Tohle v životě nevykrmím!"
Následovně Popelka. Když šla na ples, princ na ni zíral. A zíral. Usoudila, že je prostoduchý a odešla.
Dále Smolíček. Navlékl legíny jelenovi na parohy jako maskování.
Předsedkyní teplákovců byla šestihlavá saň. Pořídila si troje a prý jí od té doby netáhne na krky.
Poté Maxipes Fík. Údajně tak hezké trenýrky ještě neměl.
Spor vyřešil až Hloupý Honza, který oblékl obojí najednou a vynalezl tak oteplováky.

Cimrman je znám jako velký propagátor cyklistiky. Méně známo je, že také navrhl moderní sportovní úbor.
Cyklisté tenkrát nosili pumpky. Dlouhé nohavice by se totiž mohly dostat do drátů vysokého kola a tím způsobit pád. Mistr postupně úbor zdokonaloval tím, že kalhoty zkracoval a punčochy prodlužoval. Nakonec z pumpek zbyly jen kraťasy, které Cimrman vycpával cupaninou, aby zmírnil neblahé účinky kodrcavé jízdy na kostitřasu.
S vylepšením odpružení sedla to přestalo být potřeba, což umožnilo prodloužit punčochy maximálně.
Vynález na patentovacím úřadě ve Vídni odmítli, proto jej Cimrman patentoval v Paříži jako le Cim´s. Vinou krátkozrakého úředníka byl zapsán jako leGins.

Tepláky a legíny - většinou neoblékla nic jiného, jak byl den dlouhý. Ale když v 5:10 ráno zvonil budík, neměla chuť ani čas vymýšlet, co na sebe.
Poněkud vymrzlým autem se přesunula do o něco teplejší haly - to už mohla shodit tepláky, které ráno natáhla přes legíny.
Do sedmi na ledu, po tréninku opláchnout obličej - krasobruslaři se v hale zásadně nesprchují! - a pak už spěchala do školy... Spolužáci se jí ušklíbali, protože chodila na hodiny v elasťácích a tričku.
Když stála na stupních vítězů v nádherném třpytivém kostýmu, si na posměšky spolužáků ani nevzpomněla. Olympijské zlato bylo krásnější než jakýkoliv outfit.