DMD č. 21. pro 21. 4. 2015. Téma: Tepláky a legíny

Dřevěná vstupní terasa nervózně vrzala. Na devětadevadesáté zaklepání se konečně otevřely dveře.
"Co je?" rozhodně to neznělo přátelsky, jenže...
"Paulette!" kvíkla Sharon a na okamžik ztratila hlas.
Kamarádka stála zhrouceně za moskytiérou v triku školního týmu, v nechutnejch teplákách, na nohou korkáče. Blond vlasy mastně zplihlé, žádné náušnice, žádné mrkací řasy.
"Ehm... Paulette, to už je moc. Potřebujeme tě zpátky."
"Jdi do háje," vyhaslá hvězda začala zavírat.
"Johnny tě potřebuje. Spadl z mašiny."
"Cože?" Paulette vykulila oči.
"Jo. Musíš za ním. Něco jsem ti přinesla," zamávala papírovou taškou.
Paulette jako by se po měsíci nadechla.
"To jsou Pink Shimmer legíny?"

"Když jste říkali, že je to důležité, myslela jsem, že Matt zase někde krvácí v kontejneru. A ne... tohle," řekla Claire.
"Ale ono to je důležitý! Já nemám vkus a Matt... No, nevidí," namítl Foggy.
Matt jim zamával před očima dvěma kusy kalhot. "Já prostě nevím, které si mám vzít ke kostýmu - tyhle, co víc obepínají a nebo ty volnější. Zase když člověk vezme v úvahu nůž, tak..." Matt si pro sebe mumlal.
"Tak si je zkus a já to posoudím," povzdechla si Claire.
Po napjaté chvíli ticha se rozhodla vynést rozsudek. "Ty legíny, určitě. Máš v nich hezčí zadek."

Byl podzim, krásnej čas, kdy se tady běhají maratony. Šel jsem na trénink a bral to zkratkou přes park. Pak jsem je uviděl.
Ona v legínách s růžovým pruhem a stejně růžových botách, v uších sluchátka růžového iPhonu. Ohon zlatých vlasů se pravidelně pohupoval sem a tam. Vedle ní joggoval on, navlečený v šedých, bachratých teplákách. Na chlupaté hrudi se mu perlil pot.
„Proboha, není to Chris Hemsworth?“ vydechla náhodná kolemjdoucí a chystala se omdlít.
„Není, ty krávo,“ zavrčel jsem.
Proběhli okolo mě, ani si mě nejspíš nevšimli. Hodil jsem si na záda tašku.
Chtěl bych ho vidět boxovat, princeznu.

Toho rána byl Aramisův sluha nezvykle zamlklý.
„Co je, Bazine?“
„Nic, pane. Jenom… Vzpomínáte si na pana z Bergeracu? Toho, co píše ty veršovánky a v hospodě nám vždycky vypráví o cestě na Měsíc? Tak včera po třetí láhvi burgundského se najednou rozpovídal o budoucnosti… Bylo to děsivé. Lidé tam prý nosí jakési legendíny a zateplováky a místo krále jim vládne démonokracie…“ Zbožný sluha se pokřižoval.
A to mladému mušketýrovi pro jistotu zamlčel, že další štědrá dávka Armagnacu ponoukla pana Cyrana k vylíčení popravených pampelišek, olověných kruhů, rozplývajících se ve vzduchu, a k barvitým úvahám o dění za poslední stránkou…
***

V závěrečné řeči státní zástupce obvinil Barbie ze zvlášť hrubého narušení veřejných pořádků, kterého se dopustila tím, že spolubydlícímu Kenovi radila s gramatikou. “Barbie MUSÍ být úplně blbá," uvedl, “jinak jsme svědky plíživé anarchie!” Podle obhájce došlo prokazatelně k náhlému a přechodnému pominutí smyslů. Své tvrzení opřel o posudky pěti renomovaných odborníků, v nichž byla Barbie shodně naměřena inteligence v hodnotě “Dlabané saně”. Soud k důkazům přihlédl a navrhovaný trest ve výši šesti měsíců oblékání do vytahaných tepláků nepodmíněně zmírnil tím, že Barbie povolil každou neděli lesklé leginy. Po vynesení rozsudku se odsouzená s výkřikem: “To mě radši demontujte!” zhroutila.

„Ty nemáš nic jiného?“
Šimon tahá z koše černý trika a sukně. Strpím jeho řeči, protože rád žehlí.
„Hadry jak pro čarodějnici,“ mumlá.
„Jak případné,“ podotkne brácha.
„Blažková nosí tepláky, ale má nejkrásnější zahradu ve vsi,“ hájím se. „A Jája chodí v černejch legínách. Chlapům se líbí.“
„Mně ne,“ prohlásí brácha a Šimon jednohlasně.
„Normálním chlapům,“ popíchnu je.
Při příští návštěvě mi Šimon věnoval šaty. Žlutý a krajkový.
Visely ve skříni, dokud jsem si je jednou nenatáhla, že půjdu na zahradu pro petržel.
Josef na mě koukal jak na svatej obrázek.
Nevěřím, že šaty dělají člověka.
Ale něco rozhodně dělají.

Těsné legíny a košile upnutá ke krku s dlouhými rukávy byl základ. Kůže na celém těle musí být chráněná, jak jen to půjde.
Přes košili si oblékla vlněnou halenu, a na nohy navlékla silné tepláky. Obula si kotníkové, okované boty, které byly navrch ovázané silnou vrstvou promáčené gázy. Vzpomněla si, jak jednou na obvazy zapomněla, a tři týdny toho litovala.
Pak už to bylo jednoduché. Kazajka z elefantí kůže, látkové rukavice, přes ně kožené rukavice, a nakonec ji jedna z Em uvázala v pase azbestovou zástěru, a pomohla jí nasadit ochrannou helmici.
Lady Sibylla se nadechla, a vešla do kotce.

Hagrid si nadšeně prohlížel štěně lezoucí na vratkých nožičkách. Volná kůže mu plandala na všechny strany.
„Ty seš ale roztomilej! Japak já ti budu řikat? Vypadáš, jak dyby ti voblíkli veliký tepláky. Chceš bejt Teplák?“
Štěně se zastavilo a udělalo loužičku.
„Aha, tepláky se ti teda nelíběj. Co takhle legíny, ty neplandaj... Legín? Legínek?“
Pejsek se na Hagrida vyčítavě zadíval, škytnul a vyzvrátil oběd.
„No jó, to je taky blbý méno. Tak co by se ti líbilo?“
Štěňátko se dobatolilo až k Hagridově velké ruce, oslintalo mu prst a zvědavě se do něj zakouslo.
„Už vim! Budeš se menovat Tesák!!!“

"Koší, proč na tom ležíš?"
"Na legínách? Jsou hladké a chladivé."
"Já je nemám ráda. Dostala jsem od nich elektrickou ránu. Páníčkovy tepláky jsou lepší. Jsou hebčí a líp na nich drží moje chlupy. Zvlášť na čerstvě vypraných."
"Hmmm... zajímavé. Jak asi panička do těch legín leze?"
"Koší, nedělej to! Mohlo by to být nebezpečné!"
"Ále, houby... "
Košín se horním otvorem vsouká do legín. Chce se protlačit nohavicí na druhou stranu. Uvízne, ale nepolevuje v úsilí. Legíny se pohybují po pokoji s kočkou uvnitř. Želvík se zájmem pozoruje.
"Koší, až budeš venku, přijď ke mně na tepláčky. Udělám ti místo."

"Můžeš mi vysvětlit, proč na sebe navlíkáme tyhle hadry?" hudroval Varric balancující na jedné noze a snažící se trefit do nohavic tepláků.
"Mysli na to jako na mimikry, Varricu."
"V tomhle budeme nenápadný asi jako druffalo v kozí ohradě."
Hawke se usmála a natáhla si legíny, které jí tak těsně obepnuly nohy a hýždě, až se Fenris při pohledu na ni neubránil uznalému hvízdnutí.
Varric mezitím dál statečně zápasil s tepláky, jež nebyly zrovna v trpasličí velikosti. "Au!" postěžoval si nahlas, když se guma přetrhla a švihla ho do nosu. "A kam, že se to vlastně chystáme?"
"Do veřejné noclehárny."