DMD č. 30. pro 30. 4. 2015. Téma: Ten co nic nenapsal

Na nádvoří paláce de Tréville panoval nezvyklý ruch.
Muži z nastoupené jednotky si vzrušeně šeptali:
„Nevíte oč jde?“
„Tohle je vážně dost divné…“
„Kapitán by nesvolával kompanii pro nic za nic.“
Stáli tam ve vzorně vyrovnaných trojstupech a spořádaně čekali.
Slavní Mousquetaires du Roy.
„Pánové,“ oslovil je kapitán de Tréville, „rád bych vás s někým seznámil. Chci, abyste mu vzdali hold, který si zaslouží. Přestože nenapsal o žádném z našich dobrodružství, zrodili jsme se právě v jeho mysli. Bez jeho nápadů a píle bychom nikdy nebyli tím, čím jsme!“
A potom jim, pořád ještě trochu překvapeným, slavnostně představil Augusta Maqueta…
***

„Proč tu sedíš jako hromádka neštěstí.“
„Snažím se napsat dopis.“
„Komu?“
„Mým fanouškům.“
„To přeci nemůže být tak těžké.“
„Zkus napsat dopis miliardám fanatikům v celém vesmíru, kteří tě bezmezně obdivují a přitom žádného neurazit.“
„To je nadlidský úkol, ale neboj, ty ho zvládneš.“
„Nemáš nějaký nápad.“
„Možná.“
„Povídej.“
„Nakresli sebe a TARDIS. Dopis beze slov bude kouzelný, zvláště když bude nenapsaný tvojí rukou.“
„Ty jsi geniální, Donno.“
„To mám od tebe. Teď tě nechám pracovat. Dej si na něm záležet, víš přeci jak tě všichni lidé milují.“
„Vím, ale já patřím jen tobě. Dobrou, má lásko.“
„Dobrou, Doctore Who.“

Smích, čím víc hlasitý, víc smutku ukrývá,
veršíky veselé jak štít jsou pro duši,
co v sobě bolest má, trním se odívá,
zlámaná na kusy, nikdo to netuší.
Písničky rozmarné závoj jsou pro hříchy,
skrývá se za nimi postava vrahova,
přesto v nich ulpěl snad tklivý pláč, potichý
a slzy děcka, co nemá už domova.
Vzpomínky na mládí páří se s bolestí,
do srdce bodají dýky a jehlice,
již dávno prodal jsem své právo na štěstí,
požár plál, tekla krev ve svitu Měsíce.
V žití mém není sen, co snil bych víc,
než být zpět tím chlapcem, co nenapsal nic.

Náš velitel byl férový chlap, který chápal, že jeden spokojený voják udělá víc práce než celá skřetí horda.
Zrovna jsme obědvali, když přišel s tímhle: „Napište na kus papíru, co se vám tu nelíbí a při odchodu to hoďte do kotlíku.“
Přemýšlel jsem. Jídlo bylo dobré, výcvik tvrdý, ale žádná buzerace… Nechal jsem papírek prázdný.
Na ranním nástupu vypadal velitel nesvůj.
„Dobře, chlapi. Vím, že to bylo anonymní, ale kde je ten, co nic nenapsal?“
Udělal jsem krok vpřed. Stejně jako voják po mém boku.
Velitel si nás mlčky prohlížel.
„Blázni,“ vydechl.
V modrých očích vedle mě se zasvítily hvězdy.

Prsty se komíhají na klávesnici rychlostí blesku a ty máš slzy v očích.
Lidé o nich později řeknou, že vlastně nic nenapsali - jejich díla nejsou příběhy, básně, ani vědecké práce. To, co tvoří, to není literatura. Po posledním úderu klávesy všechna slova opět nenávratně zmizí.
Nezanechali za sebou nic, jenom vzpomínku na klapot kláves v tichu školní hodiny.
Ale ty máš poprvé za čtyři roky pocit, že školu zvládneš. Poprvé za čtyři roky se nebojíš ráno vstát a usadit se do školní lavice. Poprvé za čtyři roky rozumíš.
Nepíšou literaturu, píšou tvůj život.
A ty cítíš v očích slzy štěstí.

„Co to píšeš, Aristoklee?“
„Rozhovor toho, který nikdy nic nenapsal, s tím, který nikdy nic neřekl.“
„Nebuď jako Pýthie, pojď s námi na symposion!“
(Tvůj objev, Theuthe, stvoří zapomnění v duších, protože nebudou užívat svoji paměť, ale důvěřovat vnějším psaným znakům.)
Půjdu raději na to víno, pomyslel si.
...
„Co píšeš?“
„Snažím se zachytit to, co se o něm traduje.“
„A co tady dělá ten lev?“
...
„Co píšeš?“
„Snažím se zachytit, jaký to mělo asi smysl.“
(… skloniv se dolů, prstem psal na zemi …)
„A co tady dělá ten orel?"
...
„Milý Maxi, všechno, co najdete, prosím spalte. Jako bych nikdy nic nenapsal.“

V záchvatu totální naivity jsem vymyslel, že bude dobrý rozloučit se se čtenářstvem.
Vlci na dopis zhnuseně otiskli tlapu.
Santer neodolal a kus papíru si utrh.
Sauron napsal "TRHNĚTE SI, DVEŘNÍK", což bylo jediný, co na dopise zůstalo, poněvadž Voldemort zasyčel, že nic nenapíše, a ježibaba se urazila, že neposíláme perník.
Otesánkovi jsme rozžvejkaný psaní doslova vyrvali ze chřtánu.
"Tak tohle fakt nikam nepošlem," zhodnotil jsem depresivně.
"Si to tak neberte. Stejně se zas vrátíme," ušklíb se Jim, kterej tam sice neměl co dělat, ale aspoň to od něj znělo přesvědčivě.
Sauron souhlasně praštil dveřma.
Někdy je stejně všechny miluju.

Zkomírající uhlíky, několik do dek zachumlaných postav, vzdálené šumění peřejí tlumené hustým lesem.
Baterka, už zpola vybitá, strašidelně vykresluje moji bledou tvář.
„Všichni žáci psali,“ vychutnávám si děs v jejich očích, „těžký diktát.“
„A ten, který nic nenapsal, pak byl předvolán do ředitelny,“ dodávám hrozivým hlasem.
„Když se pak vrátil“, šeptám, a posluchači už hrůzou skoro nemůžou dýchat, „měl úplně bílé vlasy, a už nikdy nic nepromluvil, protože mu sešili rty dohromady.“
„A to se fakt stalo, “ ptá se nervózně Gábina.
„Ano, to se stalo. Když nenapíšete písemku, bude vás ten žák strašit.“
Miluju třídní výlety. Miluji svou práci pedagoga.

Nakonec do JZD taky vstoupil. A dřel dál tak, jako dřel na svém. Protože správný hospodář dřít musí. Protože má zodpovědnost za to, co mu bylo svěřeno. Za půdu. Za životy hovádek. Za život svůj a za to, co s ním provede.
Nepsal protesty. Nepsal chvalozpěvy. Nepodepisoval prohlášení pro, ani proti. Svou filozofii psal svým životem.
Proč to děláš? Ptal se ho syn, když vstával před kuropěním, aby vyjel na družstevní pole.
Proč to děláš? Ptala se žena, když revmatickýma rukama sotva udržel vidle.
Jenom se usmál. Všechno mi můžou vzít, ale poctivost ne. Tu bych jim musel dát sám.

V mládí učení moc nedal. Vždycky byla poblíž nějaká jiná, zábavnější záležitost. Pak se oženil, vybláznil a převzal vládu. Z knih si nechával předčítat (nejraději od milované ženy, ta si čtení zamilovala, což bylo roztomilé a pro mnohé nečekané, a proto velmi výhodné: z poznámek čtených přes ramena se oba dozvěděli věci užitečné i zajímavé), na psaní měl písaře. Tohle mu ale svěřit nemohl. A tak se téměř negramotný král chopil brku, vyplázl jazyk a psal: “Lásko, dnes máme víročí. Chci ho slavit s tebou sám. Poť, pojedem na lof.” Zapečetěný dopis položil Popelce na polštář a nechal sedlat koně.