Hostinec u Bídáka

Pevností Northgard se prohnala lavina nemrtvých. Veškerá šlechta už padla za oběť toho brutálního útoku a posledním útočištěm živých se stal Bídákův hostinec.
Ale i na ten už došlo...
Dveře se s námahou otevřely a vpustily dovnitř nemrtvé.
"Mozky," zahuhlali a hned se zarazili. Našli jediný vhodný zdroj potravy, ale ten byl dvoumetrový a namakaný. Možná byli nemrtví, ale rozhodně ne nezničitelní. Tenhle boj vzdali.
"Tak co bude!" zařval na ně Bídák od pípy.
Ještě jednou se rozhlédli, ale vychlastané mozky nikoho nelákaly. Takový hlad nikdo z nich ještě neměl. A pokud se mají opít, tak postaru.
"Tak asi pivo."

Kruege byl vytočený. Nejen, že měl pátý den službu s cucákama, oni mu navíc ukradli pivo, které mu na hlídku propašovali kamarádi.
"Takže hovada. Že už mladý nemaj úctu k mazákům, to jsem zvyklej. Že mi rovnou tykáte, taky přejdu. I tu sežranou svačinu oželím. Ale zmrd, co mi vylokal pivo, dostane na držku!"
Začalo tiché patrání. Měl dva favority. Jeden měl furt žízeň a druhý neustále obíhal s pískem. Oba si moc dobře uvědomovali, že jsou v hledáčku.
Přes hubu nakonec dostalo takové vyžle.
"Když vyhraješ sázku, tak netahej prachy na hlídku. Pak na tebe nikdo nepřijde," dodal klidně.

Po ranním nástupu neměl Kruege na nic náladu. Že dostal pojeb před nastoupenou jednotkou, na to byl už zvyklý. Ale ten konec...
"Ty vole, co sem komu udělal. Nejenom, že nedostávám žádný prachy, teď ještě tohle," zaúpěl a sedl si na ochoz.
"Vždyť je to jen na dva týdny," uklidňoval ho Poeta.
"Jenom? Odsloužil sem tu už tisíce hodin. Tisíce! A ten mamrd mi pošle na šestnáctky s nováčkama! Navíc je to všechno přes noc, takže dva týdny si nedám jediný pivo," vztekal se Kruege.
"Zase ušetříš nějaký prachy."
"Ale za jakou cenu. Si připadám jak když jsem prvně nastoupil."

V hostinci bylo nezvykle ticho. Všichni se snažili nedívat do zadní části lokálu.
"Hej, Horo, co se děje?" zeptal se při příchodu Maller.
"Mladej cotas," kývnul směrem ke tmě.
"To myslíš tamtoho?" naznačil pohyb prsteníčkem. "Já myslel, že s tim šel ke kováři."
"To sice šel, ale až za dva dny. Měl službu. No a pak už bylo pozdě. Musel mu vzít i prst. Prý už černal."
Maller se otřásl odporem. "A proč je sám?"
"Nikdo neví co mu říct a já musím být u vchodu. Hele, pozvi ho i za mě."
Maller vzal dva korbely a vešel do šera.

Po zabijačkových hodech byl každý přecpaný prasaty, takže všechny mile překvapilo, když Bídák zval na speciální masové hody. A protože si každý pamatoval loňskou nutrii, měl Bídák měsíc dopředu zamluvený celý lokál.
Konečně nastaly hody. Talíře se rychle prázdnily, pivo teklo proudem.
"Letos ta nutrie má nejakou divnou chuť," stěžoval si Kruege kuchaři. "Propral si pořádně to maso?"
"Ti bude tím, že to není nutrie," pronesla klidně Colleen a přidala si celerovou kaši.
"A co to tu teda všichni žerem?"
"Pamatuješ jak Šár vypsal odměnu za vyřešení problému s přemnoženejma kočkama? Tak už je po problému. A maso je propraný."

Mladý cotas seděl u stolu a hrál si s čímsi kovovým, co připomínalo kroužek.
"Co to tam máš, mladej," houkl na něj Hora. Nehodlal tu trpět žádné zbraně. A ti ani jejich součásti.
"Sem to našel u postele nahoře," kývl smrkáč k hornímu patru.
"Bejt tebou, dal bych si na to kurvítko bacha," zareagoval Maller a přisedl si s pivem.
"Na tohle?" nechápal cotas. Jak by mi to mohlo ublížit?" dodal a nasadil si kroužek na prst.
"Jo tohle to je," zasmál se Hora. "Kámo, buď rád, ze to máš na prstu. Tahle věc je Colleenina noční ochrana."
Cotas zbledl.

Bídák měl co dělat, aby stihl točit jeden korbel za druhým. I tak si našel čas zajít ke stolu, kde si zrovna Kruege a Hora pochutnávali na ovaru.
"Takže kluci. Budeme dělat, že Kruege neviděl ten vzkaz, že má zaplatit sekyru. Taky budeme dělat, že jsem vyhazovači neříkal, aby ho nepouštěl dovnitř," začal s milým úsměvem, což bylo něco děsivého.
"No když jsme se tak hezky shodli, tak já budu dělat, že jsem se nedomlouval s Kruegeho šéfem a nebudu dostávat jeho výplatu přímo."
"Tak tohle není dobrý kámo," vydechl Kruege.
"Aspoň mezi námi není nic zlého," uklidnil ho Bídák.

Na zadním dvorku Bídákova hostince bylo narváno. U zdi ležela omráčená svině, kterou měli co nevidět podříznout a po měsících strádání měly přijít masové hody.
"A tak se loučíme s nebožkou, po které tu zůstává její slaměný vdovec," pronášel dál klidně Bídák svoji řeč.
"Jak slaměný vdovec? Vždyť se ta svině za chvíli kuchne," nechápal Hora, který zabijačku tohoto typu zažíval poprvé.
"Hele, neřeš to tak. To prase žije na slámě, ne? A svině se mu taky vrátí," vysvětloval Kruege.
"Vrátí? Vždyť jí sežereme!" protestoval Hora.
"No tak to nebude zrovna tahle. Ale svině jako svině. Myslíš že pozná rozdíl?"

Maller s Poetou vešli do lokálu a nevěřili vlastním očím.
Kruege seděl s Horou a poslouchal sonety.
"No ty vole, konec světa," špitl Poeta a sednul si tak, aby na Kruegeho viděl.
"By mi zajímalo o co tu jde," odpověděl Maller a mávl na Bídáka, aby jim donesl piva.
"Pánové, to je podívaná, co?" uchechtl se Bídák. "Když vydrží tři hodiny, má útratu zdarma," dodal.
"Dodnes jsem neznal hranice jeho alkoholismu," zasmál se Maller.
"Tak už je znáš," zaječel na něj zmučeně Kruege. "Mrdám na to pánové. Patnáct minut, na víc nemám. Soráč Horo, ale tohle není můj soudek whiskey."

Po dlouhé době přijal Bídák nové holky a vyměnil opotřebované zboží.
Stačilo jen pár dnů a štamgasti zapomněli na varování, které jim při představování holek dal.
A jednomu se to vymstilo. A rukama v rozkroku, holým zadkem a hlavně vyděšeným řevem utíkal pryč a nechával za sebou krvavou stopu.
"Kluci. Kolikrát to mam vopakovat," ozval se klidně Bídák. "Collen a její dvě kamarádky mají své krédo. Voko za voko, zub za zub. A hlavně. Kus masa za každou facku."
Jen zapomněl dodat, že půjde o jejich maso. Každý se hned snažil vzpomenout, které ze zbývajících sedmi holek patří ke Colleen.