Aladin

Aladin se ráno probudil pod stolem, na sobě jenom pantofle. Chvíli to sice trvalo, ale pak si rozpomněl.
Páni, to byla jízda.
Včerejšího večera navštívil bar U létajícího koberce. Objednal si panáka ginu. A pak další. Až si nakonec poručil celou flašku.
Rázem jako by se bar proměnil v jakýsi magický svět. Stěny hrály všemi barvami, až se nakonec ustálily v tmavomodrou oblohu posetou tisícem hvězd. Podlaha pod ním se vlnila jako opravdový létající koberec. Aladin se rozesmál. Nemohl uvěřit, do jakého čarovného světa ho ten krapet tekutiny dostal.
Už chápal, proč si kouzelný Džin říká tak, jak si říká.