DMD č. 20. pro 20. 4. 2016. Téma: Pláčí námořníci rum?

U Bídáka se slavil konec prohibice - i když ten výraz nikdo neznal. Všichni byli nadšení. Až na mladého cotase, který s obvázanou hlavou seděl před hostincem ve starých polorozpadlých neckách a bylo mu jedno, že ho každý vidí brečet.
"Ahoj námořníku, můžu se nalodit?" zeptal se Hora a vecpal se do necek. "Je nám líto, žes to musel odskákat ty. Bídák to nikdy nepřizná, ale posílá omluvné. Kdyby ti nenandal on, tak by si tě podala Colleen a to nemohl dopustit."
"Já nic nechci," zašeptal cotas bezbarvým hlasem. Hora otevřel lahev rumu.
"Ber to tak, že si doplníš zásobu slz."

„Sssem to mysslel dobře,“ svěřoval se kouzelník v knajpě U zelené žáby.
„Dyk z těch šatů přetejká! A do toho provozu… pravozu… lana, sakra, sem se taky zamotat nechtěl, copak sem nějakej vrahoun?“
Ostatní u stolu trpělivě přikyvovali. Bodejť by ne, platil jim už pátou rundu, a to se hned tak nestává.
„Cco máš z toho,“ pravil ten s kotvou na předloktí. „Holky v Tangeru už taky nejsou, co bejvaly.“
„Ale já ji miluju… hospodo, ještě rundu!“
Diva ho našla spát na stole v louži rumu. Samotného, bez peněz.
„Viddíš??? Ttto jsem vyplakal pro tebe…“ drmolil, když ho odváděla domů.

Inspekce PSK varuje spotřebitele před alkoholickým nápojem Námořníkovy slzy, vyráběným podle etikety Spojenými rumovary, s.r.o.
Název produktu odkazuje na legendu o zkáze lodi Quineuma, která uvízla na širém moři v bezvětří a jejíž posádka údajně naplnila prázdné lahve od rumu vlastními slzami, aby po sobě zanechala vzpomínku pozůstalým.
Inspekce zjistila následující skutečnosti:
1. Nejsou žádné důkazy o tom, že koráb Quineuma ztroskotal, ani o tom, že vůbec někdy existoval.
2. Námořníkovy slzy neprodukují Spojené rumovary, s.r.o., ale pokoutní palírna nechvalně známého Joži Piráta.
3. Výrobek skutečně obsahuje biologický materiál produkovaný námořníky, nejedná se však o slzy.

Nevím, jestli pláčou, ale dozajista chlaščou.
Takový Jack Sparrow na tom dokonce postavil svou kapitánskou kariéru.
Když se na to ovšem podívám z lehce vědecké stránky, hoši z MythBusters by mi to dozajista vyvrátili:
Tak za prvé - kdyby tolik chlastali, jak se povídá, nevypluli by z žádného přístavu, protože by měli mořskou nemoc už na pevnině.
Za druhé - příděly hlídal kapitánův zodpovědný poddůstojník. Kapitán byl taky ožungra, tak bůhví, jak by to dopadlo.
A za třetí - kdyby pořád chlastali, tak by si nejpozději do roka cirhózu uhnali.
Suma sumárum vychází, že námořníci vlastně nechlaščou, ale pro ten promarněný rum pláčou.

„Nejlepší je ten s plachetnicí,“ tvrdil domácí. „Námořníci prej jinej nepijou!“
„Ale tenhle plachetnici má!“ zvedl flašku kamarád.
„Jenže špatnou! Takhle vypadá správná plachetnice!“ Domácí se vyštrachal na židli a začal šmátrat rukou po lednici.
Čenda, sedící na lince, to viděl nejlíp.
Domácí nahmatal tu ohromnou flašku. Shodil si ji na hlavu. Pak ho ještě praštila do nohy a těsně nad zemí byla zachycena kamarádem.
Pětilitrovka rumu šplouchla, vyrazila lehce nasazený špunt a uronila na zem jednu velkou slzu.
Ti dva málem brečeli taky, ale nechtěli si ředit ten rum.
A koho vyhodili prvního? Nás!
Prý si to slížou sami!

Hospoda U Bubnu byla nezvykle tichá. Jen u baru se hádali dva, podle zápachu dehtu a rybiny námořníci.
"Co je to za blbou otázku? Co je to vůbec za blbej výmysl?"
První námořník mával archem papíru.
"To je fakt! Teda jako já sem vochotnej to pít, ale nechápu... Já vlastně brečel v životě jednou! Víš, Tome, na tom mysu, jak jsme museli sníst i bečky od nasolenýho vepřovýho?"
"To mi ani nepřipomínej! Ale jak tenhle... tenhle...," ošlehaný mořský vlk zamžoural na záhlaví Komety, "Mik... uláš přišel na ten brekot..."
Omyl se osvětlil v opravném vydání.
PLATÍ NÁMOŘNÍCI RUM? PŘISPÍVÁME OPILCŮM?

Plánoval som ukázať sa Watsonovi prestrojený za starca, akým som popravde mal byť, no cesta z Číny mi trvala pridlho. Drožka ma doviezla k jeho smrteľnej posteli.
S vikárom sme si podali kľučku.
Môj doktor na mňa pozrel unavenými očami a nespoznal ma. Videl som, ako z neho vyprchala nádej, že ma ešte niekedy uvidí. Na meno snedého cudzinca vo svojej izbe sa nespýtal, len sa nechal unášať neviditeľným prúdom na miesto oveľa vzdialenejšie než Orient. Bez nárekov. Statočne.
Prikázal som domácej uvariť čaj.
V šálke som rozpustil lyžičku medu a priložil nápoj môjmu priateľovi k ústam.
„Pite, drahý Watson.“