DMD č. 20. pro 20. 4. 2016. Téma: Pláčí námořníci rum?

Probuzení mělo sílu několikanásobného úderu pěstí. A to ještě ani neotevřel oči. Pokoušet se hýbat nemělo úplně smysl, svět se víceméně hýbal úplně sám. K tomu se opravdu, opravdu velmi rychle točil. Hrdlo vydalo drsné arrrrgh. Sucho v ústech a rozpraskané rty pálily. Pohnul prsty a doufal, že se mu podaří nahmatat něco, co by mohl vypít. Sahal pouze na něco, co při troše fantazie mohly být něčí nohy.
Ozvala se rána a něco ho praštilo do hlavy. Ucítil na tváři vlhkost. Pláču? napadlo ho. Tekutina stékala po tvářích, až narazila na rty. Rum? U všech makrel, já brečím rum!

My čekali vítr, a přišlo bezvětří
Pro mořské vlky k pláči, nejmíň pro dva ze tří.
Brečeli jsme jak želvy
A praskaly nám nervy
Jenomže když nezafouká, nic nenaděláš.
Zkoušeli jsme kdeco, marný byl všechen um,
Však odvaha i víra trvá, dokud je rum,
Brečely jsme jak želvy
A praskaly nám nervy
Jenomže když dojde rum, nic nenaděláš.
Kapitán se nám zcvoknul, přišel o rozum,
Kdo prej do lahve brečí, ten zas vybrečí rum,
Brečely jsme jak želvy
A praskaly nám nervy
Jenomže ze slz rum fakt neuděláš!
Quineuma, ach koráb Quineuma
Kdo se na něm plaví, strašnou smůlu má!

Službu zahájila pořádným lokem. Na téhle lodi normálka. Všichni hulí hašiš, chlastají extraligu nebo mají příliš bohatý trestní rejstřík. Případně všechno dohromady.
Adams ne. Po večerech kempuje na palubě. Střízlivej jak jeptiška. Aspoň jméno má zjevně falešný.
„Tady seš. Měl ses přijít ukázat s tou rukou.“
„Je to v pořádku.“
„Ukaž.“
Sundá rukavici z pravačky. Žádný obvaz. Žádné šrámy.
„Druhou.“ Vole.
„Experimentální protéza.“
„Aha.“
„Je to zahojené.“ Výraz člověka, který už nemá sílu dál se schovávat.
„Seš vylepšenej. Proč seš tady?“
On mlčí.
Co na to má stará opilá ženská říct?
„Vypadni z týhle žumpy. Než tě semele na sračky.“

Nameless se opět řítila kamsi do bitvy. Gwen se prokousávala datapadem a už by ho i dočetla, kdyby...
"Copak čteš?" zeptal se Mimas a políbil ji na krk.
"Zajímavé pojednání o stevensonech z planety Robertaluise."
Mimas jí zvedl ze židle a nasměroval ji k posteli.
"Víš, že na té planetě jsou jenom moře z lihu?"
Jedijská tunika se lehce snesla k zemi.
"Vážně? To je tam taková zima?"
Následovaly boty.
"Docela ano."
A kalhoty.
"Ale úplně nejzajímavější na těch stevensonech je, že jejich slzy mají stejné složení jako coruscantský rum. No není to fascinující?"
Mimas zahodil datapad.
"Naprosto, můj admirále."

Ležím. Tma.
Otevírám oči.
Shon. Sestry, Záboj... bratři. Znepokojení. Mnou?
Konečně mluví společně: "Anuško... odpusť."
„Slibte, že mi už nikdy nebudete lhát!“ prosím je.
Oba přísahají.
Srdci se ulevilo, ale horečka mě stravuje... „Potřebuju léky.“
Alexej zesiná: „Už nemáme.“
Hořím...
Sestra Bětka neváhá: „My ano.“
Četař s pirátským knírem nasávající z placatky ucedí: „Na ruské děvky morfiem neplýtváme!“
Svět ztuhne v okamžiku. Bratři ho zabijí... popraví je...
Než Roman stihne tasit, vstává Záboj. Placatku nedbale chrstne do očí - křik - nezraněnou rukou uštědří úder.
„Bůh rozkazuje pomáhat bližním, bratře,“ zavrčí mu do tváře, na které se mísí rum, slzy a krev.

Situace doma houstne. Výčitky od manželky, výčitky od tchýně. Úkoly, povely, hádky.
Vždycky jsem měl rád vodu. Beru děti na řeku.
Tím horší to doma je. Potřebuju vypadnout sám.
Plavba na moři a kapitánský kurz jsou dokonalou relaxací. Vítr se prohání v plachtoví a z mé unavené hlavy odnáší starosti všedního dne. A ten rum vlastně chutná docela dobře.
„No výborně,“ vříská manželka po návratu. „Klidně se zdejchneš a ještě je z tebe vožrala. Prej námořník! Jsi jen bečka rumu!“
Jdu k sobě, oči mi podezřele vlhnou. Zavdám si přímo z flašky.
„Myslíš, že tatínek pláče rum?“ zaslechnu dětský hlásek.

Před dvěma lety byli čtyři - čtyři bratři odvedení z domova, aby sloužili v loďstvu Jeho Veličenstva. Sotva pár dní po vyplutí z přístavu spláchlo rozbouřené moře z paluby Johna. Půl roku poté zasáhla Teda francouzská koule. A včera si smrt v podobě žluté zimnice přišla pro Dana.
Jak rád by se opil, ale věděl, že jeho příděl na to nestačí, a nikdo mu nic nedlužil, aby získal víc rumu.
Pro Johna i Teda plakal, ale dnes ráno při Danově pohřbu zjistil, že mu tvrdý námořnický život vzal i slzy.
Místo vypití vylil svůj plecháček rumu do moře.
„Pro tebe, bráško.“

Xénie vzrušeně zavětřila.
Nohy ji samy zanesly do tmavého výklenku. Přitiskla se ke stěně. Ucítila syna skrz tlustou zeď stejně neomylně, jako on z druhé strany vnímal ji.
Jásavý výtrysk nadějné úlevy.
Vzápětí ukrutné zklamání. Může rozdrásat stěnu vlastníma rukama, neznámé čáry neprorazí.
Lehký dotek na rameni. Evžen.
Bariéra vzdorovala i jeho kouzlům.
Jako se tonoucí námořník chytá trosek lodi, zkusil ještě zatvrzelou zeď obměkčit. Dotkl se chladného kamene něžně a uctivě. Vložil do pokorné prosby o pomoc celé srdce, slzy zoufalství, všechnu horoucí lásku k synovi.
Zeď se ustrnula.
Pukla.
Sesypala se v hromadu rumu.
Drahoš se vypotácel ven.

Kolem tábora postavili hlídky. Muškety s bodáky se ježily k lesu. Nikomu nebylo přáno odpočinku. Nocí se míhalo světlo luceren. Tesařské náčiní tepalo o život.
Ještě za tmy Betsy pohladily první nesmělé doteky mořské vody. Když ji příliv propustil z písčitého vězení, vydechla úlevou. Vyvlekli ji z kotviště. Každý zdravý muž se musel chopit vesla. Dvojitý příděl rumu dodal sílu. Teprve na moři vztyčili stěžeň. Kotevní lana zaskřípěla. Ranní bríza usušila slzy vyčerpání i prchavého štěstí. Pak splynula s plachtovím.
Nezvítězili. Příliš mnoho zaplatili a ještě více zaplatí. Žlutá vlajka se třepotala ve větru. Ale pluli. Pryč od nešťastného pobřeží.

Bumtarata bum, bum, bum,
námořníci pijí rum.
Sindibád se mořem vleče, po cestě rum proudem teče.
Lodivodi jsou jen lidi, znavený maj orgány,
místo velryb ostrov vidí - dílo Fata Morgány.
Rozumu daj rychle sbohem při setkání s ptákem Nohem.
Do třetice Murphy praví, aspoň obr lidožravý.
Čtvrtá plavba do Indie, autor nad vším ruce myje,
svou postavu zavrhne, v otroctví ji uvrhne.
S reklamou na nápoj Redbul pak předběhne dobu,
zemským červům dává křídla, Sindík spěje k hrobu.
Při poslední expedici netvorů svět zbaví,
v kapce šáňa utopí se pijíc na své zdraví.
Bumtarata bum, bum, bum,
námořníci pláčí rum.