Téma č. 00 pro březen 2017: Zamávejme kachnám!

Záběr vstupu do dvora. Zvoní telefon.
Tonda: Nazdar Slávku! Jaká byla sobotka? Sjezd cajk, ne?
Záběr na naleštěné polobotky. Hovor pokračuje.
Tonda: Neděkuj, pošleme ti fakturu. A jak se jinak babiš? Nebabiš?
Záběr na kancelář. Sekretářka si lakuje nehty, asistent leží na kanapi.
Tonda: Vstávat! Sobotka vyhrožoval na sjezdu, že nepůjde s ANO do koalice, když nevyhraje volby, a teď se posral. Uděláme sbírce zvadlejch růží fejslift. Co nový logo?
Žížala: Gumová kachnička! Má oranžovej zobák, dutou hlavu, plave dycky na hladině a všude překáží!
Tonda: Žížalo, ty seš fakt marnej,vole. Kachničku! A dopadnou jak modrý ptáci, ne?! Zapomeň.

Cesta k Minas Tirith byla dlouhá, zvlášť pro někoho, kdo na koni seděl jen párkrát v životě. Ale když se bílé věže objevily v dáli, Matumaini cítil, že ho únava opouští.
"Vypadá to, že nám jdou naproti," řekl spokojeně Aragorn.
Opravdu, z města vyjela skupina vojáků na koních, praporec s bílým ptákem na modrém pozadí vlající ve větru.
Matumaini na skupinu nervózně zamával, ale hned spustil ruku, když viděl, že je jediný. Zkusil svojí chybu zamluvit: "Mají ve znaku hezké..." Jak se říkalo v obecné řeči těm vodním ptákům? "Kachny!"
Aragorn vypadal, že jen těžce zadržuje smích. "Jsou to labutě."

„Co myslíš, smrduté vojenské khaki nebo zaprášené vojenské khaki?“
„Nechceme, aby nám padly hned na startu.“
„Cítí vůbec kachna něco? Fuj,“ rozkašlal se při vyklepávání kalhot.
„Přidej ještě trochu prachu a můžeme vynechat konfety.“
„Úžasné! Jestli je něco hlídanější než Národní banka, pak Igorova rýže.“
„Možná bychom si na stužky mohli vypůjčit krajku z Klingerových šatů,“ navrhl BJ.
„Ohó, jako na Pařížské přehlídce.“
„Semeniště hříchu.“
„Klingere!“ nadchnul se Hawkey.
„Ah, už jste to slyšeli? Plukovník k večeři sehnal kachny.“
BJ a Hawkey se na sebe zoufale podívali. „COŽE?“
„Pánové,“ přiřítil se Radar, „tady je ten toaletní papír na cílovou pásku!“

V hostinci se podávali pečení holubi a tak bylo narváno k prasknutí.
"Myslíš, že to byl dobrý nápad?" zeptal se Hora.
"Hele, nabídli mi ty holuby oni. A to zadarmo. Tak proč bych nebral?" pokrčil rameny Bídák. V tu chvíli vtrhl dovnitř vyděšený mladík.
"Zůstal vám alespoň jeden holub?" vykoktal. Bídák zavrtěl hlavou.
"Šár chce poslat vzkaz. Já si zapomněl nechat jednoho, co zná cestu," hlesl mladík.
"Já to říkal," pronesl Hora.
"Holuby nemám, ale můžeš si vzít kachnu. Třeba si toho Šár při vypouštění nevšimne," navrhl Bídák. Mladík zbledl a omdlel.
"Když nechceš," odfrkl Bidák a šel roznést pivo.

Bylo jednou jedno carství hosudarství, a v něm car, který měl tři syny. Když dospěli do věku, kdy mohli pomýšlet na ženění, otec jim řekl, ať si vyberou nevěstu.
"Ale tatíčku, kde najdeme nevěsty?"
"Vezměte každý pevný luk a kalenou střelu, naslepo vystřelte na jinou stranu a vydejte se tam, kam vaše střela dopadne."
Careviči poslechli, naslepo vystřelili, a každý z nich se vydal tím směrem.
Car zatím čekal, až se jeho synové vrátí. Nečekal dlouho. Přišli všichni. Nejstarší přinesl divokou husu, prostřední sluku, a nejmladší kachnu.
Car si povzdechl: "Nu vot, odneste je do kuchyně. Zítra zkusíme něco jiného."

"Kač kač," ozývalo sa zhora.
Alfonz sa oprel o kosu, utrel si pot a pozrel na vežu kostola.
"No nazdar," uľavil si.
Starosta zavolal preventívne 155. Pre istotu informoval aj 150.
Na námestíčku sa zišiel zvedavý dav. Požiarnici chystali plachtu. Medzitým si na veži Gábor Letec pripevnil svoj prístroj a odhodlával sa. Naposledy to nedopadlo najlepšie.
Kačky prelietavali tesne pri veži. A Gábor z nej skočil. Desiatky ľudí zadržali dych...
"Letí!"
"On letí!" ozývali sa nadšené výkriky. Alfonzovi vypadla cigareta z huby rovno do sena.
A Gábor Letec mával rukami čo mu sily stačili.
"Kač, Kač", pozdravil svojich lietajúcich súpútnikov.

Tětiva tiše zazpívala.
Lučiště zaúpělo.
„Neblázni Zede,“ zašeptal zastřený hlas. „Musíme se ujistit...“
Šíp zmizel se zadrnčením ve tmě.
„Je to zrádce!“
Nemusel šeptat.
Na sto kroků neminul cíl.
K ohni zbývala sotva polovina.
„Parchant,“ vykřikl po chvíli.
Šíp vězel v kříži z větví.
Roztříštil napůl shnilou dýni.
Zabil strašáka.
„Pěkně to na nás narafičil,“ poznamenal zastřený hlas.
Měl pravdu.
Dřevo se samo sesouvalo do ohně.
Šramoty obstarala hromádka kostí a hladová liška.
Zbytek jejich fantazie.
„O co jsme se vsadili?“ zabručel Zed otráveně.
„Měla to být kachna na víně.“
Ani nemusel čichat ke zbytkům kostí.
Zrádce věděl i to.

"Je to jen zkušební téma," praví Taura, "takže v klidu."
"Já jsem trochu nervózní!" Filcin na to.
"Nehádejte se, předci," utíná v zárodku Thea, "není důležité zvítězit, ale zúčastnit se!"
"Dalas mu za pravdu, šprtko," cedí Sikar.
"Dala mi za pravdu!" vítězoslavně otec. "Ach jo. Když se řekne kachny, vybavím si Peckinpahovy Strašáky a Hitchcockovy Ptáky! Víc nic."
"Uáá," Viktorčina troška do mlýna.
"Kde jsou sluchátka na ticho?!" rozhořčeně Apolo.
"Vždyť nemůže mít hlad!" matka, vyčerpaně.
"Raďte, rodino!" patriarcha patriarchálně.
"Všechny je zabij a pak jim zamávej!" radí Sikar.
"Kachny jsou i neověřené..."
"Moment," utne Linkva, "nebudou kachničky, chápete to?!"

Hladina vody je lesklá a rovná jako zrcadlo, a je studené ticho, na krátký okamžik, než se zase zvedne vítr.
„Předloni tady byly labutě,“ řekne dívka. „Loni kachny.“
„Možná se přestěhovaly o dům dál,“ napadne jejího společníka.
„Žádné další jezírko tady není.“
Hladina je prázdná. Holé větve se pohupují ve větru. Můstek od loňska ztratil několik dalších prken.
Mladík položí ruku na zábradlí a nohu na prkno s dírou po suku.
„Není na koupání trochu moc zima?“ nadhodí dívka.
„Nespadnu tam.“
Prkno zapraská. Mladík se opře o druhé zábradlí. Dívka nenápadným kouzlem zacelí prasklinu v prkně.
„Nespadneš,“ řekne se smíchem.

Nemělo by být tak těžké vystoupat nad klidnou hladinu rybníka. Nemělo by být bolestivé sledovat Karla uzamykat vodu kouzlem. Už to zažili. Když v létě odcházeli hledat Hermana, věděli, že možná odchází navždycky. Vrátili se. Polomrtví, poničení, oba změnění k nepoznání. Ale živí! Odcházet znovu bez jasného cíle, bez nepřítele k poražení bylo zarážející. Drtivé. Sotva se vrátil domů a už musí zase jít! Pryč z města, pryč od lidí. Kvůli jejich bezpečí. Voda si vzala, co mohla. Karl se o to postaral. Jenže to nestačilo.
Ještě jednou přejel pohledem Oboru, pár kachen na hladině a vydal se na cestu.