DMD č. 17. pro 17. 4. 2017. Téma: Mazanec a mazanice

Už stačí jen posypat zvrchu a můžeme dát mazanec péct.
,,Až bude hotový provoní celý dům."
Maminka mi dala tuhle skvělou radu, abych mazanec nepřipekla.
,,Uvidíš, jak najednou ve světnici začnou tatínek s bráškou čmuchat."
,, Hihii, jako hladoví psi."
,,Tak to radši dávej pozor, aby tě nesežrali."
Ach, já mám tak ráda Velikonoce.
,,Mamiii, podívej, co jsem nakreslil. To je malé kuřátko!"
Bráška se přiřítil do kuchyně tak rychle, že vrazil do stoličky, upadl a zvrhl moji sklenici s mlékem.
,,No tys teda chytil zajíce. Není ti nic?"
,,Nee, ale polil jsem si kuřátko. Teď to není kuřátko, ale mazanice."

Kráčí spolu přeplněnými ulicemi města. Zvyklí na ten pouliční ruch a chaos hemžících se davů. Synchronizovanými automatickými pohyby se derou k cíli.
Už jej vidí na dohled, ona s úsměvem na rtech a růžovými líčky, přidá nevědomky do kroku, jeho výraz těžko vyčíst, všechno je takové zastřené.
Vchází dovnitř, chytí ji za ruku a její líčka začnou pomalu blednout. Její tvář se začíná měnit, podobá se více té jeho. Úsměv nahradí pevná linka a kontury se začnou rozmazávat.
RADNICE, stálo nad dveřmi, když novopečená paní Mazanice vycházela, za ruku s panem Mazancem, se stejně prázdnou tváří, jako byla ta jeho...

„Co je to za otřesnou mazanici, Grafikusi?“ osopí se Caesar na svého stratéga při pohledu na rozvinutý papyrus.
„Nákres pochodu, velký Caesare…“
„V žádném případě! Mé legie nebudou těm zpátečnickým Galům předvádět divadlo!“ zamítne okrasné tvary velitel. „Seřaďte se do želv!“ kyne shromážděným legiím.
…
„A je to tady! Caesarovi došla trpělivost!“ zvolá Majestatix při pohledu na oplechované čtverce mířící k jejich osadě.
„Tak si ho zase usmíříme...“ navrhuje Asterix.
„A jak by sis to usmíření představoval?“ mračí se jeho vůdce.
„No... Pozveme ho na žejdlík piva a mazanec. Tvoje Bohemína zrovna pekla, to by se panu Caesarovi mohlo líbit, ne?“

Zdrávas Maria…
Pár vedle mě se hlučně baví. Dveře hrozně skřípají.
Zdrávas Maria…
Zapomněla jsem odpovědět na email, do háje.
Zdrávas Maria…
Ten člověk nade mnou mě hrozně znervózňuje.
Zdrávas Maria…
Proč dnes ten řidič jede jako blázen?
Zdrávas Maria…
Kniha, kterou čtu, je vážně zajímavá.
Zdrávas Maria…
Zdi venku jsou počmárané nečitelnými klikyháky. Kdyby ti lidé alespoň uměli kreslit.
Zdrávas Maria…
Sanitka… Zase nějaký chudák.
Zdrávas Maria…
Moje modlitba je jako mazanec. Drolí se a rozpadá. Nakonec se vyhodí.
Zdrávas Maria…
Nech si ty pitomý metafory a soustřeď se.
Zdrávas Maria…
Málokdy si připadám hříšnější, než když se modlím.

"Nakresli mi beránka," řekl najednou.
"Mám zamazané ruce. A stejně neumím kreslit," odbyl jsem ho s očima zabořenýma v motoru. Práce je spousta a času málo, sotva ideální podmínky na kreslení.
"Nakresli mi, prosím, beránka," opakoval znovu.
Otřel jsem si unaveně čelo. Když jsem dostal z rukou olej, chvíli jsem čmáral na papír a pak mu ho podal.
"Je to trochu mazanice," řekl jsem omluvně.
Soustředěně hleděl na obrázek.
"Spíš mazanec," řekl.
"Co?" nahlédl jsem mu přes rameno. To jsem to nakreslil až tak špatně?
"Je to přece ten beránek," dodal.
Nevědomky tak složil mému kreslení největší kompliment ze všech.

Vlak se s funěním řítil podmáčenou krajinou. Tlusté dešťové kapky rozmazávaly venkovní svět do nepoznatelna.
Dorotka měla nos přitisknutý na skle. Pozorovala barevné šmouhy za okny, jak se z nich vyloupávají obři, plachetnice, ztracená města a bájná stvoření.
„Dicku, myslíš, že tam zažijeme velké dobrodružství?“
Její bratr zvedl oči od atlasu noční oblohy. Mazanec, který jim maminka nabalila na svačinu, držel nakousnutý v ruce a patrně na něj už dávno zapomněl.
„Cože?“
„Na tom místě, kam jedeme, Lake District. Co nás tam asi čeká?“
„Bláto a déšť. Nedělej si přehnané naděje, Dorko,“ usmál se mírně. „Určitě ani nenapadne žádný sníh.“

Colleen už toho začínala mít plné zuby. V hostinci se sice neustále vyvařovalo, ale že by Bídáka napadlo alespoň jednou nechat upéct něco sladkého pro holky, to ne. Naposledy se o tom bavila s Horou a ten se zřejmě o tom zmínil Bídákovi. Jinak by teď před ní nestál.
"Co má tohle být?" zeptala se s pohledem upřeným na hroudu těsta se sušenými hrozny a hroudu jílu smíchaného s nalámanou slámou.
"Z tohohle," ukázal Bídák na jíl, "si můžeš udělat pec. Až jí budeš mít hotovu, můžeš si upéct na co jen budeš mít chuť."
Colleen litovala, že nedržela hubu.

Geralt byl na řadě. Už trochu větší Princ mu podával tužku a papír. Z kuchyně se linula vůně čerstvého pečiva.
"Neumím kreslit. Můžu ho zabít. Nebo nakrmit..."
Princ se otočil na Aleca.
"Já..."
"Vždyť to není tak těžké!" Nebylo jasné, jestli se Už trochu větší Princ rozpláče nebo rozzuří. Seděl zkroušeně v kruhu nepovedených čmáranic, z nichž některé představovaly docela pěkné beránky. A taky pár oveček.
Z kuchyně jako blesk vyběhl Rory. Napůl se pýřil, napůl červenal studem.
"Co to je?" vykřikl Lineus. "Chtěl beránka, ne tuhle... kouli."
Už trochu větší Princ si otřel oči a vydechl. "Ten je dokonalý."

„Vejre, doufám, že jsi nezapomněl camrátka a mazanec,“ oslovil mě šerif naší osady. „To víš, velikonoční vandr je pro naši osadu slavnostní a výroční.“
„Jak bych mohl zapomenout,“ odpověděl jsem. „Mazanec mám ve žracáku, camrátka taky. Letos nejsou vypalovaný, ale malovaný. Jsou parádní, jen počkejte, až je uvidíte.“
***
V pondělí zbývalo jen přejít Střelu. Po kládě, kterou tam někdo provizorně dal místo mostu. Nějak mi to ujelo a sletěl jsem do vody. Na břehu jsem pak vytáhl ze žracáku něco, z čeho kapala voda, a smutně jsem prohlásil: „Tohle byl kdysi mazanec.“
Šerif jen dodaL: „A z camrátek je mazanina!“

Karotka učil celý vrh, jak se pečou mazance.
Angua jako vlkodlačice totiž na pečení moc nebyla.
Karotkovo trpasličí dědictví udělalo své, takové mazance které pekli, stačí péct jednou za život - neokorají, nezplesniví, i ten červotoč si na nich zuby vyláme.
„Freddie, Same, proměňte se, pomůžete mi míchat těsto! Gavine, polož ty rozinky, já tě viděl. Sally, to je sůl, té stačí špetka. Né Pleškot, teď pečeme, do dolů půjdeme až potom. Gavine, polož ty rozinky.”
Když bylo těsto konečně uplácáno do sedmi bochánků a nánosu na stěnách, Karotka strčil bochánky na týden do trouby a šli si hrát do dolů.