DMD č. 19. pro 19. 4. 2017. Téma: Banány to jistí

Básníkům se kdysi zdálo,
. že ze života mají málo,
. že v hlavě se jim to moc pralo.
A mrzelo je to převelice,
. a tak si snili za svitu měsíce
. život v žluté ponorce.
Nautilus zbarven žlutě
. jako banán, jen trochu dutě
. byl vysněn, když jeden básník šel na kutě.
A nevěděl, zda zítra otevře oka,
. jestli potká svého velkého soka,
. zda ho nepotká života stoka.
Nikdy neměl z něho strach
. vždy byl tak trochu sebevrah
. a nebál se být jen hvězdný prach.
A nebyl si velmi jistý,
. jestli se mu v ponorce myšlenky čistí,
. ale ta banánová ponorka to jistí.

Byl v potížích.
Jeho parťák byl mrtvý a spletí chodem ho pronásledovali tři Grindelové. Zkoušel jim zatarasit cestu, ale neúspěšně…
„Avada Kedavra!“ zelený paprsek ho jenom těsně minul. Byli mu v patách.
Merlin ví proč si vybavil vzpomínku na plánovací schůzku – vousatý čaroděj v tmavě fialovém hábitu poslouchá výklad, a nezaujatě u toho ukusuje banán, jakoby nic…
Banán!
„Musodeus! Musodeus!“ namířil hůlku za sebe jakmile zaběhnul za roh.
Za pár vteřin následovaly překvapené výkřiky a zvuky padajících těl. Bleskově se otočil.
„Flagrate!“ a z hromady zmítajících se těl je hromada provazů.
…
„Budu tomu vousáči muset poděkovat. Jak se jen jmenoval?“

Půlrok se překulil a mé malé miminko, nyní tedy už větší, si u každého mého jídla začalo pomlaskávat a taky přitahovat mou lžíci, misku nebo skleničku a také cokoliv jsem měla v ruce jedlého. Takže milé dítko dostalo do ruky občas kousek bramboru, občas kousek chleba, mrkvičky, prostě to, co jsem zrovna jedla. Horší to bylo s ovocem, které by mohlo mládě žužlat a nehrozilo riziko udušení, tenhle problém býval třeba u jablíčka. Přemýšlela jsem, jaké použitelné ovoce mám doma. Jasně, banány ty to jistí. To je trefa do černého. A taky že ano. Banán v něm mizel rychlostí nevídanou.

Na stole před ním leželo všechno, co potřeboval a co by mohl potřebovat. Pomalu to skládal do objemné brašny.
Jídlo.
Šála.
Klubko nití.
Nůž.
Provaz.
Měděné kotvičky.
Křída.
Mapy - ty nejaktuálnější. Snad mu aspoň zpočátku k něčemu budou.
Návratový amulet, zabalený do kusu jemného plátna.
Na stole zbylo jen druhé veliké klubko nití. Vzal ho do ruky. Za chvíli ho bude třeba.
...
Bludiště bylo ještě horší, než si myslel. Šepoty a vzdechy ve stínech. Zlověstné sténání a šustění. Klapot odnikud nikam... ztratil se, ani klubko nepomohlo.
Ale měl amulet.
Rozbalil ho a čekal.
"Oook?" ozvalo se nad ním.
Pomoc dorazila.

Rabi Meir pravil: „Byla to pšenice“. Rabi Samuel ben Izák se zeptal Rabiho Zeira: „Je to možné?“ „Ano.“ „Ale je psáno „strom“?“ „Vyrostla vysoká jako libanonské cedry.“ Rabi Juda řekl: „Byly to hrozny, protože bylo řečeno „Jejich hrozny jsou hrozny hněvu … “ Rabi Abba řekl „Byl to etrog. Je psáno, „Žena viděla, že je to strom dobrý k jídlu.“ Uvaž, dřevo kterého stromu je poživatelné stejně jako jeho ovoce?“ Rabi Jose pravil: „Byl to fík. Jedině strom, s jehož pomocí se provinili, jim dovolil zakrýt jejich nahotu.“
Rabi Adam řekl: „Já už mám z toho studia Tóry hlad, nechcete někdo banán?“

Prochází potemnělou ulicí. Všude okolo je slyšet jen ohlušující ticho, z nebe se snáší cosi mokrého a poslední unavená pouliční lampa v ulici mžourá do tmy. Ona má zaražené ruce v kapsách, její nervózní rychlé oddechování vytváří mlhavé prchavé obláčky, které se jí hned rozplývají před očima, jak jimi proplouvá. Rychlou chůzí míří ke svému domu a snaží se vypadat, že nemá strach. Bojí se jako malá holka bubáků. Občas neudrží hraně odvážný výraz a vyplašeně se ohlédne. Už jen párkrát zahnout do vlhké tmy a bude mít vyhráno. Zvládne to. Kdyby něco, může vyhrožovat banánem v kapse. Má zbraň.

Velká síň se ponořila do ticha, které by bylo lze nazvat šokovaným, konsternovaným, mírně překvapeným až pobaveným. Profesorka Trelawneyová vzhlédla od své sherry, aby ji následně všechnu vyprskla ven. Kolejní stoly se topily v záplavě jediné barvy. Zlatoslav Lockhart by byl nadšen.
„Albusi, co to má znamenat?“ vzpamatovala se konečně profesorka McGonagallová.
„Jak jistě víte, Minervo, navštívil jsem letos v létě zámoří. A toto je to nejlepší, co jsem tam viděl!“ Brumbál se usmíval jako měsíček na hnoji. Lusknutím prstu se oděl do kostýmu banánu a zatleskal.
„Tak abyste věděl,“ ozval se Snape vražedně, „já vám na to teda seru.“

Jsme asi v půli cesty přes oceán a začíná opravdu hodně foukat. Vlny jsou veliké jako domy. Loď, na které pluji, je sice přímo ohromná, ale přeci jen jsem trochu nervózní. Déšť mne makonec vyhání z paluby zpět do teplé kajuty. Kupodivu jí nacházím prázdnou, což je zázrak, protože se tu nachází dvanáct lůžek. Díky Bohu, že jsem nikdy netrpěl mořskou nemocí. Touhle dobou bych už v rukou svíral porcelán, i když toaleta z porcelánu není. Slyším nárazy mohutných vln o ocel, ale ležím klidně, protože nás jistí početné záchrané čluny v barvách syté žluté, které tvarem připomínají tropické ovoce.

James bere polštář – hází ho na spícího Siria. Ten se zvedá z postele (nadávajíc z plna hrdla), hledá Pobertův plánek. Kde je neviditelný plášť? James už ho má. Remus nesouhlasně kroutí hlavou, znovu sedá ke knize. Bez nich přece neodejde. Zvoní na první hodinu – když přijdou pozdě, tak alespoň pořádně. Učitelé jsou už na to stejně zvyklí.
Vycházejí z kolejní místnosti, směr tajná chodba. Petr jako vždy poslední, zapomněl si svačinu. Žádnou paniku, banány to jistí a výprava do Prasinek může začít. Rosmerta je nepráskne, a i kdyby, nebude to poprvé, co budou mít trest. Za dobrodružství to přece stojí.

Vešel do saloonu, svým pevným popředím rozrazil lítací dvířka, o jeho pevné pozadí se záhy zarazila.
„C t bude...“ típnul barman otráveně cigár o pult.
„Jednu Chiquitovu limonádu, prosím.“
„Nemáme.“ vydýchnul barman na Joea obláček ve tvaru palmičky.
„Ale to je škoda. Chiquitova limonáda je bohatá na proteiny, reguluje trávení a její aroma je velmi inspirativní. Například zdejší interiér by zasloužil vymalovat – třeba žlutě…“
„Naser si žlutě.“
„To bych rád, přeci jen, ta změna klimatu, ale jak jsem říkal, potřeboval bych tu limonádu, kdybyste byl tak laskav.“
„Vystřel.“
„Tak dobře.“ Vytáhl své pevné popředí z kalhot a … oloupal si banán.