DMD č. 19. pro 19. 4. 2017. Téma: Banány to jistí

Když určená trojice vyrazila na Příčnou ulici, zbytek osazenstva se poněkud neorganizovaně rozprchnul. Hermiona pochopitelně zamířila do knihovny.
„Co ještě hledáš?“ ptala se jí Tonksová, když ji tam o pár hodin později objevila. „Kam Voldemort ukryl diadém, to v knihách nevyčteš…“
„Jasně… Potřebuju se jen ujistit, že nemůže existovat nějaký další horcrux.“
Zahleděly se na sebe, ta představa je děsila.
„Víš, že jsi vynechala večeři?“ změnila raději Tonksová téma.
„Hm…“ odvětila Hermiona nepřítomně, protože narazila na něco zajímavého v jedné ze starobylých knih z rodové Malfoyovské sbírky.
„To nemáš hlad?!?“ naléhala Tonksová.
„Snědla jsem pár banánů.“
„Ty jsi teda labužnice…“

Ve společence už bylo téměř prázdno. Vrz! Otevřel se portrét, kterým procházela Katie. Oliver se zvedl z křesla. Před chvílí měl kuráže dost, teď se mu ale zpotily ruce a v krku měl knedlík. Tohle nebude dobrý, pomyslel si.
“Ehm, Katie?”
“Ano?”
“Nešla bys se mnou zítra do Prasinek?”
“Moc ráda,” usmála se a Oliverovi spadl kámen ze srdce. Nečekal, že to půjde tak hladce.
“Jaký je program?” Tak tohle nedomyslel.
“Nu, procházka, drobné nákupy a pak Tři Košťata. Prý tam mají nový Máslový ležák s příchutí banánu.”
Katie si ho kriticky změřila: “Ještě že to ty banány jistí, co?”

Ještě štěstí, že doktor Bělobrad vypravil dvě lodě.
Ta první, ztroskotaná, obsahovala vše, co by si takový klaun mohl přát: žebříky, želé, prdící polštářky, šlehačkové dortíky, zkreslujicí zrcadla, svědivý prášek, bomby hnojůvky, silné lepidlo, rozladěné triangly, práskací žabky a další výbavu.
Ta druhá, dopluvší, obsahovala dva klauny. A jinak nic.
-„Nemáme nic, musíme se vrátit.“
-„Patricij nás popraví...“
-„Nevadí.“
-„.. a budeme všem pro smích.“
A tak pak bylo před Sherifem z Khali odehráno představení s trsy čerstvě natrhaných banánů, včetně tisíce (reálně sedmi set) pádů na šlupce, hodu banánovým pyré a fackování banánovou slupkou.
Nikdo nebyl popraven ani pro smích.

Přiznejte se, kdo už někdy na něco potřeboval banánovou krabici. Téměř všichni, že? Ale copak o ní víte?
Víte, že první banánové krabice začala firma Chiquita používat až v roce 1961?
Víte, že do té doby se banány převážely neoddělené od stonků, zavěšené na hácích v nákladních lodích (což jim moc nesvědčilo)?
Víte, že existují firmy, které vám na stěhování půjčí... banánové krabice?
Víte, že byly i pokusy postavit si z krabic obydlí?
Víte, že jsou používány jako provizorní skříně, pelíšky, nákupní tašky?
Je to jeden z mála případů, kdy obal se stal pomalu slavnější, než zboží v něm přepravované.

Byla doba, kdy jme byli banánovou republikou neb nám některé ekonomiky banány platily a my je dále obchodovali.
Byla doba, kdy jsme na banány stáli fronty, ačkoliv jsme byli banánovou republikou.
Byla doba, kdy banánovník byl vidět jen v botanických zahradách, dnes jej nabízí kdejaký ´hobbymárket´.
Banán je, podle lékařů, nejhygieničtěji zabalená svačinka, nesmíte jej ale odkusovat od špičky.
Skoro všichni milují žluťounké slaďounké banány a můj muž je pořádá na kila.
Já mám ráda banány ještě nazelenalé, tvrdé a škrobovité, ty mi doma nikdo nesní.
Ale ze všeho nejlepší jsou banány polité hořkou čokoládou s kopečkem zmrzliny a šlehačkou.

Přemýšlel, proč nikdy nevzal do ruky zbraň. Ve městě měl každý aspoň jednu. Prý na obranu. Pak si vždycky vzpomněl na Barnabyho. Jak mu o deštivém nedělním odpoledni vyprávěl, co se stane s mužem, když poprvé přijme do dlaně rukojeť pistole. Jak iluze moci dokáže zatemnit rozum. Podobný pocit zažil jako kluk, když se dotýkal otcových lahviček s jedy. Temná strana jeho duše šeptala o všem, čeho by mohl dosáhnout...
Díky Bohu si na útěku z Phoenixu vystačil s banánem. Přiložil jeho špičku k šerifově ledvině a řekl: „Jestli se otočíš, jsi synem smrti, Joe.“
Šerif se neodvážil ani pohnout.

V noci ze 14. na 15. listopadu 1941 se do Brd přihnala větrná smršť. Popadalo asi 1,5 milionu kubíků dřeva. Pro snazší svoz dřeva vybudovala firma W. Fischer, sídlící v Kolvíně, síť železnic.
---podle Brdy opět otevřené---
Cesta se vinula mezi stromy. Zužovala se utiskovaná keři. Zarůstala mechem a travou. Vystupovala nad okolní zem, snad proto, aby lačnému rostlinstvu unikla. Přímo uprostřed ležel banán.
Jen brdský Fabián věděl, jak se plod dostal právě na tuhle zapomenutou cestu. Upoutal však Medvědářovy bystré oči.
Poutník se sklonil. Dotkl se země. Přehlédl podivně známý tvar. Zdálo se, že poutníci narazili na starou trať.

"Kdes ráno byl, Máro? Načešice nám nasázely pět banánů!"
"Hmm..."
"Jak hmm? Cos dělal?"
"Spal, co bych dělal? Je neděle."
"Co to kecáš? Jaká neděle? Je předevšim fotbal a ty si náš první brankář, ty vole!"
"Dyk to nemá cenu, vole, Načešice hrajou vo krajskej přebor a my leda tak vo ho-"
"Drž hubu, ty vole! Todle neni žádná cochcárna! Trenér vzteky sral cihly a Jára ti chce rozbít hubu, vole!"
"Hmm..."
"Co to...? Tobě je to úplně u prdele? Co to do tebe vjelo? Kikina ti zase zatrhla garáž, nebo co jako?"
"Vona... Kikina se včera odstěhovala k mámě."

Kdo obratně vládne štětcem, může zobrazit cokoliv.
Výbuch komety, peklo i ráj, hloubku lidského oka.
Ale kdo po tom touží?
Lidi mají rádi obyčejné věci. Stálé, jisté, běžné. Jako jsou dolarovky nebo plechovky s polévkou nebo...
(...bystré oči pod rozcuchanými vlasy přejíždějí z předmětu na předmět...)
...banán?
Banán.
Sympatická barva i tvar.
Ani nemusí být dokonalý. Stačí trochu jetý.
Třeba na obal toho nového elpíčka?
Tam by mohl šťastný majitel sloupnout slupku, a pod ní by našel...
...banán?
To ovšem není moc překvapivé. Ale kdo stojí o překvapení? Když už, stačí docela malé. Ten banán uvnitř by mohl být...
...růžový?

Hvízd... škrrr... sss...
"Eh, co to zas blbne," unaveně přejel rukou po panelu.
"Jak je to vlastně s obyvatelstvem?" obrátil se na svého společníka.
"Žádné. Nejblíž se tomu označení blíží nějací lidoopi."
"Jsou přátelští?"
"Nevím, ale i kdyby ne, našel jsem si, co jedí, a nakoupil zásobu banánů, takže budeme v pohodě."
"Fajn. Mimochodem, aktualizoval jsi před cestou databázi?"
Píp...
"Ne, nebylo třeba, dělal jsem to nedávno."
Píp... píp...
"To známe. Kdy?"
Píp... píp... píp...
"Asi před třemi miliony let..." zaniklo v ohlušujícím výbuchu. Vesmírná loď se rozlétla na kousky.
Dole na zemi zahřměl potlesk.
"Hrozba zlikvidována. Dobrá práce, lidi."