DMD č. 19. pro 19. 4. 2017. Téma: Banány to jistí

Mistrovství světa v atletice žije kauzou banánových slupek na běžecké dráze. Ty se na trati záhadně objevují hlavně před běhy na krátkou vzdálenost, v nichž jsou tradičně nepřekonatelnými šampiony gepardi. Množí se proto spekulace, že někdo plánuje gepardím sprinterům jejich výkony překazit – ať už z toho důvodu, že sám tajně pomýšlí na vítězství a chce si ho tímto podvodem zajistit, nebo z osobní zášti. Druhá možnost však není pravděpodobná. Zebry a gazely se na stadionu v době gepardích závodů totiž raději nevyskytují.
Vysvětlení však může být mnohem prozaičtější. Velkými fanoušky běžeckých závodů jsou opice. A rády sedávají v první řadě.

They called it group therapy.
A nurse introduced Maeve as new counselor.
She had a script to follow, an artifact to use... five people to 'condition'.
It required a lot of will and even more energy.
She could have really helped those people.
Instead she had to focus on shoving her abilities away to avoid getting 'made'.
After the session she came out completely drained.
"Here. The others say it helps... it's the potassium, I think," the nurse put a bowl of yellow-white puree mixed with shredded apples into her hands.
"Thanks," Maeve nodded. "I'll bring dark chocolate next time..."

Vylétnout z rodného hnízda se stalo v jistou chvíli nutností. Sbalil nejnutnější do pár banánových krabic a odstěhoval se ke kámošům. Napřesrok se povedla vejška, kolej, zase krabice, balení tentokrát celkem radostný. Studium uteklo jako voda, krabic teď bylo potřeba víc. Různé podnájmy, s cizími lidmi, s kamarády, pořád nic vlastního a stálého. Říkával, že všechny banánovky vybalí až tam, kde bude fakticky doma. První vážný vztah, vybalil je, úplně všechny - aby za několik let zase balil, trpčeji než kdy dříve. Několik měsíců pocit duševního bezdomovce, než změnil paradigma.
Byty, adresy, lidi, to vše se mění. Jistota je v krabicích.

Vrásčité ruce se neuroticky přehrabují truhlicí.
„Krucinálfagot!“ zaklela královna.
„Není tam!“ štěkla na zrcadlo. Zrcadlo nic.
„Zrcadlo, zrcadlo, krucinál, řekni mi, kde seženu jabko? Dnešní magie padla na převlek!“
„Ó ctná královno ze všech nejkrá... nejkrálovnovatější, zlá houba a mrazy sežehly a sežraly jablečný květ...“
Královna protočila panenky.
„Jabka nejsou,“ shrnulo zrcadlo, „všechno spálili, nařízení Královské unie.“
„Hrušky?“
„Taky.“
„Co mám teď himbajz dělat? Holku má otrávit jablko, jasně mi řekli: Jablko! Nic jinýho nemáme?“
„No, vlastně...“
*
„Vem si, děvečko... banán,“ zacvrlikala stařenka.
„Babi, to já nejím! Rejpal tuhle povídal, že do banánů prej kousaj hadi – a pak jsou otrávený!“

Calis udělal ještě několik kroků, a pak se zhroutil. Posadil se a opřel o stěnu chodby. Rána ho bolela a špatně dýchal. Viděl vystrašené pohledy svých mužů shromážděných kolem jediné pochodně. Museli šetřit.
"Seržante, jak jsme na tom?"
"Moc dobře ne, pane, jsme unavení a nemáme zásoby, jen trochu vody."
Calis kývl na Nakora: "Nemáš ten kouzelný pytel, ze kterého jsi mi dával pomeranče, když jsem byl malý a ty jsi byl na návštěvě v Elvandaru?"
"To není kouzelný pytel," odmítl Nakor, který vždy důrazně tvrdil, že magii nevládne, "je v něm trhlina, která náhodou vede do skladu ovoce. Banán?"

,,Jak je, dole po proudu?“ ptám se.
Jugháš zavrtí hlavou. ,,Kdybys viděla. Snad to ani nechtějí dobýt – jen zničit. Kanály zanešené, místo polí shnilé bažiny. A naši tam ještě umísťují další civilisty a chtějí po nich dodávky do Mordoru. Vždyť ti chudáci sami nemají co jíst.“
,,Takže proto ty výpadky,“ podotknu. ,,Celá země je na produkci z Núrnenské oblasti.“
,,A to armádu zásobují přednostně,“ připomene Trišchara.
Usadíme se u stolu. ,,Co je to?“ rýpnu do něčeho měkkého a nazelenalého, co mi dali do misky.
,,Zelenina z jižního Haradu. Říkají tomu plantaîni.“
Překvapivě se to cestou nezkazilo. Kaše chutná docela dobře.

Anna odcházela z práce pozdě, jako obvykle. Venku už byla dávno tma. Sotvak si před zavíračkou stihla v krámě koupit svačinu na cestu. Dala si do uší sluchátka a vyrazila domů.
Ve městě bylo lidí už pomálu a když procházela parkem, byla sama. „Naval prachy!“ ozvalo se. V křoví se něco zablesklo. „Nůž?“ pomyslela si.
Odhodila zbytek rozjedeného banánu a dala se na útěk. Uslyšela za sebou ránu. „Áu, KURVA, DO PÍČI!“ Ohlédla se, chlap za ní režel rozplácnutý jak dlouhý, tak široký. Nezastavovala a utíkala dál. Zloděj sebou ještě jednou s hlasitým kurvováním praštil, než jej ztratila z dohledu ...

„Pak dvě hodiny učeně rozprávěli...“ – zarazil se – „o banánech? Cože?“
„Ovoce z tropických krajů,“ konstatoval suše nejšedivější entita v místnosti. Stolní lampa byla zajímavější než on.
„Já vím, co je banán!“ vyštěkl hrabě a vztekle odhodil úřednicky vyhlížející slohu na stůl. „Dal jsem vám tak jasný tip! Sodomita přímo na právnické fakultě. Peleší se se soudcem! Narušuje morálku celé společnosti. A vy mi přinesete banány?!“
„Měl jste si najmout novináře, aby vám napsal, co si přejete číst.“
Navrátil se k němu naklonil.
„Ten člověk v rohu – neotáčej se – je tajnej. Mluvme třeba o banánech.“
Jejich debata byla plodná.
Velice nenápadná.

Tak, vyrůstal jsem s opicemi, a teď mám deset firem, podřízení zaníceni, do plnění norem. Vyskakovat nemůžu si, bylo by to na nic, lidi bývaj zlí, jak mloci, a neznaj mezí hranic. Mé rodilé opice, už mě stěží chápou, neznaj písmo, číslice, celý dny jen chrápou.
Občas bych si popovídal, poznám jejich hodnoty, banánů jim hodím příval, nebo další dobroty. Banány to ale jistí, to je jasná věc, naštěstí jich mám jak listí, ne to není kec. Dovážím je z ciziny, ve velkém a levně, stejně jako květiny, ze vzdálené země. Mám banány svoje zlato, chcete tunu? Ruku na to.

"Cože?" podíval se Carl nechápavě svým jedním okem skrz silné potápěčské brýle na Chucka.
"Ehh..." ozvalo se a Chuck si prohrábl své dva vlasy tříprstou rukou.
"Chupitááá la amooore..." zaznělo od Hanka.
"Co?"popotáhl si Carl kšandu od kalhot.
V podobném duchu se konverzace nesla dál a dál, do doby, než přišel Pán.
"Carle, Hanku, Chucku, mám pro Vás práci!" ozvalo se od dveří Pánovy pracovny. Nicméně odpovědí mu byly pouze tři nechápavé pohledy.
"Tak jinak," povzdechl si Pán a vytáhl z kapsy banán.
"Banana? Banana! Jupííí" ozvalo se od tří žlutých potvor.
"Banán to vždy jistí," povzdechl si Gru.