DMD č. 21. pro 21. 4. 2017. Téma: Bestiář

Když tehdy lidé zpustli tak, že na ně Hospodin vytáhl všechna stavidla, zachránil se jen starý Noe, kterému Hospodin přikázal, aby koukal šupem postavit archu velkou pro všechna zvířata, co po světě chodí.
Jenže Mrs. Noemová na to měla svůj názor. Nabrat si na archu všechna zvířata? No poklona.
"Ty taky všechno slíbíš. Kdo to kdy slyšel? Všechna zvířata?"
"I mlč, ženská. Hospodin to chtěl, tak to zařídí."
"Jen aby. Radši na to koukej pořádně dohlídnout. Tady máš tužku a notes, a budeš hezky všechno zapisovat. A ne abys na něco zapomněl, to by nás mohlo dostat do pěkných oplítaček."

Princezna se zlatou hvězdou miluje myši, zvláště jejich kožichy. Ráda se zdržuje v kuchyních. Hvězdu má vytetovanou… stydím se říkat kde, ale princům se to líbí.
Růženka Šípková je masochistka zatížená na piercing, ale přadlena na baterky, obě ruce levé.
Pyšnou princeznu přitahují adrenalinové sporty (jízda na kládách), moučné pleťové masky a exotické květiny.
Zlatovláska si pro udržení imidže denně odbarvuje vlasy. Má velkou spotřebu příčesků, nemyje se (aby ji poznala moucha).
Popelka mívá špinavé nehty, kuří oka, vši a boty dvaačtyřicítky (proto taky nikomu nepadly).
Sněhurka má úchylku na velké údy, eh, úklidy, a dále na muže malé postavy.

Jo! Už to má, už to konečně má! Podařilo se jí sezbírat veškeré zvířecí společníky a má vybarvená veškerá políčka bestiáře, jo! Zaplatila hromadu herní měny, reálné měny, vyměnila pár za reálné předměty a pro pár něco nakreslila. Vybojovala všechny z colisea, pár vypadlo z truhel s pokladem, které získala od předchozích zvířat a od hráčů, a konečně je má všechny.
Tak hurá na fórum, chlubit se a jásat!
Pár gratulucí, pár komentářů žádající o radu, pár spekulujících jak nikdy svůj bestiář nedokončí. Všem odepíše a jde spát.
Ráno otevře hlavní stránku - Nová zpráva: Vydali jsme dalších dvacet zvířecích společníků.

Úzké nížiny u pobřeží, vysoké hory ve vnitrozemí. Rudá řeka, která jako nit protkává krajinu nekonečných rýžových polí a tropických lesů. To je Vietnam.
Relikvie v lihu, naložené pozůstatky těl, slepé, s jedním okem, bez nohou, se srostlými končetinami, prorostlé navzájem, deformované, hrůzné pozůstatky chemické války. I to je Vietnam.
Dioxinové děti se stále rodí. Vlastní rodiny jejich narození tají, končí v ústavech, malé smutné zrůdičky.
***
Československá socialistická republika v souladu s politikou východního bloku tvrdě odsuzovala americkou účast na bojích ve Vietnamu i prostředky, které americká armáda používala.
Složky pro Agent Orange vyráběla neratovická Spolana. Prodávaly se na Západ.

Ten portál uplynulá léta nezměnila. Jen trochu omšel.
Stejně jako tehdy mě uchvátil pohled na ty nestvůry. Groteskní, zkřivené obličeje, které mě kdysi tak děsily.
Mistři říkávali, že toto je zpodobnění zla. Démonických bytostí.
Zčistajasna se mi však vybavily jiné tváře.
Chlípník, který k sobě vábí nuzné dívky.
Jiný chlípník, který ze žárlivosti neváhá vraždit.
Muž, který touží odhalit a odsoudit ďáblovy zaprodance. A umí z nich dostat přiznání.
Strašlivý pohled očí, které nehledí do našeho světa, ale vnímají všechny zločiny proti víře a poslušnosti.
Nakonec všechno pohltily plameny...
Ty kamenné obličeje vlastně vzbuzovaly úsměv. Hrůza se skrývá docela jinde.

cink
"Nevíme, jak se to stalo, asi spadla."
Koleno.
Rentgen, operace.
Titanová destička, čtyři šrouby, síťka na podchycení.
Rehabilitace.
cink, cink, cink
"Máme tam zánět. Nasadíme ještě další antibiotika."
cink, cink, cink
Účet se šplhá k závratné výši. Pořízení vozíku za auto se odsouvá na neurčito.
"Víte, nebude už běhat, ale aspoň se jí nezkřiví páteř. To je důležité."
"To my víme. Jinak bychom do toho nešli."
"No, někteří lidé to řeší radikálně. Víte, ta cena."
"Ale na to my přece platíme pojistku. Známe naši Berinku, šikulku."
cink, cink, cink
Pojišťovací agent si začal znovu rvát vlasy... "Ta chlupatá bestie!"

Po návratu pro banány se posadili na lavičku před starou hasičskou zbrojnicí. Podzimní slunce vykouklo zpoza mraků a Karl z batohu vylovil starodávnou knihu. Na hřbetě dlel téměř nečitelný nápis. Magische Kreaturen.
"Nač?"
"Tahle kniha je návod, jak je zabíjet. Našel bys tam i kapitolu o vodnících. Byla v Hermanových věcech, prohledal jsem je, když jsem se vracel domů. Musím se podívat, jak upravit kouzlo."
"Není kompletní?"
"Je. Ale vodníci málokdy oddělují od duší magii, a když už, tak jen lidskou. Jde o barvy, ještě toho v tobě zbývá hodně."
"Od duší?" Česťa zvýšil hlas.
"Aby fungovalo, musím tě zabít."

„Co krupicová kaše se zavináčem?“
„Výborně, piš to,“ vybízí Gusta
Filip bere sešit, rychle zapisuje. „Žemlovka s makrelou,“ přidává.
„Blé!“ směje se Danka. „Perníčky s vlašským salátem, to tam dej taky.“
Další návrhy padají rychlostí blesku, Filip skoro nestíhá psát:
„Jahodové knedlíky se znojemskými okurkami.“
„Míchaná vajíčka s čokoládovou pěnou.“
„Utopenci se šlehačkou.“
„Sardinky s pudinkem.“
„Sněhové pusinky s kečupem.“
„Štrůdl s majonézou.“
„Bábovka s paštikou.“
„Rybí prsty na smetaně.“
„Guláš z tlačenky a k tomu vafle.“
„Syrečky ve svíčkové omáčce.“
„Lívance s vepřovým mozečkem.“
„Hele, a jak to nadepíšeme?“ stará se Danka.
Gustav se zamyslí. „Obludný přehled bestiálních meníček?“

Hluboká noc. Palácovou chodbou se konspirativním způsobem míhá stín. Spěchá. Situace je vážná.
"Ha! Zloděj!" To přibíhá knihovník. "Mé noční hlídky nepřišly vniveč!" Stín se znovu rozběhne, to už ale kostnatá ruka učencova dopadá na měkké rameno.
Měkké rameno?
"Kuchařka?" vydechne knihovník. "Kuchařka krade knihy?"
Kuchařka vysune bojovnou bradu.
"Jen půjčuji!"
"A zrovna bestiář! Vy barbarská osobo!"
Kuchařka sveřepě svírá objemný svazek.
"Potřebuji ho. Vrátím ho."
"K čemu je kuchařce bestiář!?"
Kuchařka znejistí.
"Možná mám návštěvu."
"Nějaký příbuzný?"
"Démon. Zjevil se v troubě při pečení bublaniny. Potřebuji, aby odešel. Ještě nějaké otázky?"
Chvíle napjatého ticha; pak knihovník ustoupí.
"Hodně štěstí."

Matěj Barbarič klopýtá okolo lesa. Poledne se pomalu překlene a on nenašel ani stopy. Obrátí koně do města a ztěžka se vyškrábe do sedla. Na Rathause mu musí pomoct!
Kopyta křísnou o dlažbu, když kůň prudce zbrzdí před budovou. Matěj seskočí a vpadne rovnou k hlavnímu písaři.
"Chci žandáry!" vyštěkne na postaršího muže.
"Ale pane notáři, už jsme vám říkali, že musíme počkat..."
Barbarič bouchne pěstí, se stolu se kácí několik knih.
"Chci je hned!"
Písař poplašeně vyběhne pro vojáky.
Matějovi padne zrak na otevřenou knihu. Šklebí se na něj bazilišek. Notáři přeběhne po zádech mráz a bezděky se pokřižuje.