DMD č. 21. pro 21. 4. 2017. Téma: Bestiář

Elementární částice (přehled):
Skupina                        Název částice                     Antičástice:
Částice pole:                 foton,                                není,
                                     graviton,                           není,
Leptony:                       elektronové neutrino,       elektronové antineutrino,                       
                                     mionové neutrino,           mionové antrineutrino,
                                     elektron,                          pozitron,
                                     mion,                              antimion.
Mezony:                       pion pí plus,                     pion pí mínus,
                                     pion pí mínus,                  pion pí plus,
                                     pion pí nula,                     sám sobě,
                                     kaon Ká plus,                   Ká mínus,
                                     kaon Ká nula,                   sám sobě,
                                     éta meson,                       sám sobě.
Baryony dělíme na nukleony a hyperony.
Nukleony:                      proton,                           antiproton,
                                      neutron,                          antineutron,
Hyperony:
                                     Lambda,                            Lambda,
                                     Sigma plus,                        Sigma mínus,
                                     Sigma nula,                        sám sobě,
                                    Sigma mínus,                      Sigma plus,
                                     Ksí nula,                            Ksí nula,
                                     Ksí mínus,                        Ksí plus,
                                     Omega Mínus,                  Omega plus,...
Došla slova, ne částice.

Vrchní Stín sedí na Železném trůnu (nakonec ho ze Západozemí museli odstěhovat, nedělalo to dobrotu) a sveřepě píše rudou krví do Knihy Stínů.
"Černohlen!"
"ZDE!"
"Pentlochňap!"
"ZDE!"
"Duchosmrt!"
"ZDE!"
"Strachopud!"
"ZDE!"
"Černokněžný král Angmaru - člověče duchu, to jste se zbláznil, na takový jméno nemáme čas, budeme vám říkat Angmasliz!" rozčílí se.
"Ach, já nešťastný, nikdo mě nemá rád," naříká Pán nazgûlů, "že já nezůstal u Saurona, ten si mě aspoň vážil! Budu si stěžovat odborům!"
"Odbory my ass," odfrkne si vrchní azkabanský mozkomor, nemilosrdně zapíše Černokněžného krále do seznamu jako posledního a jde na capuccino s pěnou z duší vězňů.

Vždycky když složil z papíru zvířátko a vdechl mu život, biologiářka běsnila. Honila koníčka, velrybu nebo vlaštovku po třídě, dokud neulovila, neroztrhala a stvořitele nenafackovala.
„Holubník mi tady z toho dělat nebudete!“
Zlobilo ho to, život se má dávat, a ne brát, jednou se dožral a zpod prstů mu vyrostl štír.
Učitelka vyjekla, zděšením jí zapadly oči, musela do nemocnice a on ze školy.
Když vyrostl, oblíbil si krabice. Kancelář zazvířetil spoustou pomocníků, chobotnice podávala tužky, sponky, razítka a nůžky, želva podpírala nohy, slon vozil na záchod.
Spálili je. Vedoucí ochranky, personální ředitel, vrchní bezpečák.
Jeho bestiář se rychle zaplňoval.

Ještě v polospánku cítil, že setrvalý tlak na patu polevuje, jako by někdo nadzdvihl závaží, které na ní viselo. Natahovaná noha se stáhla a roztřepené konce zlámané kosti se střetly. Zařval jako tur.
Závaží okamžitě spadlo zpátky.
To vyjekl podruhé, tělo se vymrštilo do sedu, lapá po dechu, oči vytřeštěné.
U jeho nohou se usmívají dvě nevinná dítka, roztomilý blonďáček a tmavovlasá princezna. Reakce předčila jejich očekávání. Do šedivé nudy nekonečného nemocničního bezčasí vstoupil vzruch, konečně nalezeno to správné tlačítko, které po zmáčknutí vyvolá legrační výstup.
„Neřvi tady jak kráva,“ snese se k němu z horní palandy, „nejsi tu sám!“

Knihovna staroslavné univerzity v Budči schraňuje nespočet pojednání o nadpřirozených tvorech.
Příručky, podrobné studie, bestiáře, zákony, pravidla. Návody, jak nelidské entity s vlastní magií rozpoznat, ovládat, jak se jim bránit, jak s nimi jednat.
Probírají se tu čarovná zvířata, některá známá i obyčejným. Inteligentní bytosti vládnoucí zvláštní magií, spjaté s jednotlivými živly nebo schopné překračovat hranice mezi lidským a nelidským, tímto a oním světem, životem a smrtí. Od drobné havěti, tiše chrastící v tmavých koutech, po vznešené bytosti nadané nesmírnou mocí.
Nejtajnější knihy se zabývají takzvanými Strážci.
Zhmotněný v astrálu, Strážce střeží nejvzácnější poklady, hluboká tajemství.
Chrání průniky mezi světy.

„Já vím,“ ví Thea, „co je breviář. U bestiáře si jistá nejsem.“
„Já, já, já,“ hlásí se Apolo, „já vám to všem vysvětlím!“
„To jsem zvědav,“ neodpustí si Sikar.
„Prosím,“ pokyne rukou mladšímu synovi Filcin, zjevně znaven parodickými bonusy. Zdá se, že vyždímán.
„Bestiář,“ vstane celý zardělý Apolo, „je takový seznam v Dračím doupěti, ve kterém jsou popsány všechny nestvůry ve hře!“
„Myslím,“ wikipédí Linkva, „že to má starší původ…“
„Dungeons and Dragons,“ zasní se otec, „jsem poprvé hrál osmnáctého listopadu 1989. Nikdy jsme to nedohráli… Přišla zpráva o smrti Martina Šmída a bráchové jeli zjišťovat, zda je to pravda.“

Dámy a pánové! Vítejte v panoptiku Bestiář!, a s hrůzou hleďte na tyto ohavné exempláře z ďáblovy dílny!
Hle, žena s tváří smrtky! Ve dne spí, v noci děti dáví!
Měla děcko. Vzali jí ho. Bylo zdravé.
Tahle mladá dívka o to své také přišla. Byla to - nehoda.
A tu, půl žena, půl slon!
Skvěle vaří.
Tenhle starší gentleman má nádor v noze. Celé dny huláká.
A nejstrašnější, nejstrašidelnější - dívka chobotnice!
Dřív ráda hrála na piáno.
Tahle hezká holčička včera zabila svého králíčka.
Vítejte ve své noční můře, velevážení hosté.
Velevážené bestie.
Kteří jste kteří?
Vy nevíte?
TAK DO KLECÍ!

Jednou takhle z kraje září čteš si záznam v Bestiáři.
První malá bestie je roztomilý skřítek,
na pohled to nejmilejší ze všech milých dítek.
Pak se ale rozpovídá, pusa se mu nezastaví
a tobě se dostavují první infarktové stavy.
Díra v hlavě vymluvená, zdolán akční povahou,
rozloučit se kantor může s klidem svým a rozvahou.
Druhá, větší z bestií, se naučila říkat,
slovo "počky" na všechno co má se práce týkat.
Nejraději ze všeho prý totiž chytá lelky,
občas běhá po třídě, což zážitek je velký.
Zbylé dvě bestie do školy nechodí,
všechny čtyři vsadily se, zda to úča rozchodí.

Začíná pršet a Olena přemýšlí nad Aleksandrovou neznámou z třetího patra. Určitě jí něco zatajil.
Vejde do domu. Výtah někde vězí. Na schodech nikdo. V třetím patře dvojice mužů s krabicí. Oba se pátravě zahledí na Olenu. Nikdo nemluví.
Olena přistoupí k otevřeným dveřím bytu. Krabice, všude. Jedna je otevřená. Kniha s vyobrazením mantichory na obálce. Dřevěná skříňka. Mezerami ve spojích prosvítá známá modravá záře.
Někdo ji strhne. Elektrický výboj do prázdna. Další ruce ji tisknou k zemi. Olena se nemůže pohnout. Magie se brání za ni. Zuřivě. Trhá hrubě, pak na malé kousky, vše v cestě, neživé a živé.

Než se Simbacca přidal k odboji, chtěl se samozřejmě živit jako košíkář. Protože však košíky nikdy nepletl, ani nevěděl, jak se to dělá, musel vzít zavděk něčím, s čím už svoje zkušenosti měl a co ani za Impéria nebylo zakázané. Napsat knihu, v níž by zaznamenal všechny ty zvláštní tvory, s nimiž se setkal, bylo vlastně docela logickou volbou. Bohužel, komerční úspěch tenhle bestiář neměl a už pár let po bitvě u Yavinu z něj byla vysloveně sběratelská raritka hodná zavření do vitríny.
Drtivá většina záznamů totiž obsahovala jméno té či oné potvory, rozmazaný obrázek a informaci „chutná jako kuře“.