Gustavova degustace

Začali bezovým medem a sirupem. Došel dřív, než dozrály maliny, takže malinový mohli dát do stejných lahví. Mezitím tři druhy jahodového džemu: obyčejný, s vanilkou, s rebarborou. Pak přišly na řadu třešně, maliny, černé maliny, směs. Souběžně meruňky, rybíz. Ještě jedna směs. Léto se překulilo do druhé poloviny. Dozrávaly ostružiny, hrušky, jablka, švestky. Nakonec se Gusta vypravil na šípky.
Víčko zaklaplo, postavil sklenici dnem vzhůru. „Tak poslední! Až mě z toho jímá určitá nostalgie…“
Jana si spíš oddychla.
Po týdnu přinesl domů dva litry za studena lisované ananasové šťávy – byla zlevněná.
„Je dodneška, to nevypijem,“ upozornila.
„Ne. Uděláme ananasovou marmeládu!“

„V sobotu nás navštíví teta Draha,“ oznámí maminka.
„Drahá teta Draha, přiveze nám ji sem dráha…“ deklamuje tatínek. „Schovám karty, žolíky s ní už nehraju!“
„Radši ne,“ zastavuje ho maminka. „Jinak vytáhne vlastní. Podezřívám ji, že má cinknutá esa.“
„V sobotu mám narozeniny,“ protestuje Gusta. Marně. Teta prý přijde i proto, aby mu popřála.
„A tady mám pro tebe dárek, Gustíčku,“ oznámí tetička, když prasynovce náležitě ohubičkuje, a vyloví z tašky balíček. „Od pravého kuchařského esa!“
Gusta rozbalí. Strne. Na obálce stojí: Zavařujeme s Láďou – snadno, rychle, levně!
„To teda děkuju…“
Teta ho poplácá po tváři. „A teď dáme karty!“

„Ovesné mléko?“ vyjevila se babička, když viděla, co si starší vnučka lije do kávy. „Pavlínko, co je tohle za móresy? Snad neblázníš s dietami jako Anička!“
„Některý diety nejsou úplně dobrovolný,“ zastal se sestry Gusta a nabídl všem zákusky.
„Se šlehačkou nemůžu,“ odmítla Pavlína. „S pudinkem a tvarohem taky ne.“ Zarazila se. „Malá v kočárku pláče, musím ji nakrmit.“
„Drží striktní bezmléčnou dietu,“ vysvětloval zatím Gusta babičce.
Ta se zhrozila ještě víc. „Co ji to napadlo?! Vždyť kojí! Mléko potřebuje.“
„Jenže Zuzanka je na bílkovinu kravského mléka alergická.“
„Alergická?! Za nás prostě trápily miminka větry, na alergie se to nesvádělo!“

„Ahoj Áňo,“ pozdravil Gusta sestru, která se právě vrátila domů. „Je tu babička a přinesla perfektní roládu. Pojď si vzít.“
Sestra se zatvářila, jako by ho chtěla uškrtit.
„Nonono, Aničko,“ pronesla babička káravě. „Nad mojí roládou se neofrňuj! A vůbec, takové škleby děvčatům nesluší! Mohlo by ti to zůstat!“
„Tomu snad nevěříš, babi,“ prskla Aňa. „A jestli jo, mně to nenamluvíš. Přisednu si, ale jíst nebudu. Nalij mi jenom čaj, brácho. Hlavně ať je vlažnej.“
„Snad zase nedržíš nějakou dietu!?“ zhrozila se babička.
Vzdychla. „Nedobrovolně. Jdu od zubaře. Mám v šestce kráter, že bych si tam mohla strčit kyanidovou kapsli!“

„Stlejdo! Takový nádhelný mečouny!“
Gusta se usmál. Neteř hlídal rád. „To jsou mečíky do jednohubek.“
„Plopícháváš houbičky? Ploč?“
„Jednohubky jsou malé obložené chlebíčky. Aby všechno drželo pohromadě, takhle se to připíchne.“ Demonstroval na kolečku rohlíku, šunce a rajčátku. „Chceš na večeři jednohubky?“
Zavrtěla hlavou. „Blambolovou kaši a žízeček.“
Když mu během večeře zazvonil telefon, šel si hovor raději vyřídit na balkon.
Po návratu nevěřil vlastním očím. V každém kousku rozkrájeného řízku byl zapíchnutý mečík, kaše uhlazená a zbrázděná mečíkem, který holčička držela v ruce.
„Koukni, jak pěkně jsem tu kaši zolala!“ ukázala radostně. „Udělala jsem jednohubky a kaši s pluhy!“

„Do bábovky osminku,“ uvažuje babička. „Další osminku do máselničky, osminka padne do věnečků na krém, osminka na kuře. Osminka do lineckého, osminka…“
„Proč počítáš v osminkách?“
„Když potřebuji sedm osminek, koupím čtyři másla a je to.“
Gusta se mračí. „Čtyři másla?! Zkoušel jsem onehdy recept z tvýho sešitu. Byla tam osminka másla. Tak jsem si to přepočítal, kolik to vlastně je. Bylo to děsně suchý!“
„Kolik jsi tam dal?“
„Třicet jedna a čtvrt gramu.“
Babička polkne smích. „Víš, Gusti, dřív se máslo prodávalo v obchodě na váhu. Řekl jsi osminku, odkrojili osminu kila, zabalili. Osminka je sto dvacet pět gramů.“

„Kéž bysme měli zmrzlinovač,“ vzdychne Gusta.
„Prosím tě, proč?“ diví se tatínek. „Zmrzlinu dneska koupíš všude. Obchody plný nanuků a vaniček se zmrzlinama, výběr obrovský. Dřív byl akorát polárkáč. A mezi námi, kamaráde, docela hnusnej. Jo a ještě sníh v kelímku, ten měla ráda babička.“
„Opravdu kvalitní zmrzlinu jen tak neseženeš,“ poučuje Gusta. „Co dostaneš běžně v obchodě, jsou většinou mražené krémy plné různých rostlinných tuků. Ani se neptej jakých. O umělých ochucovadlech a barvivech ani nemluvím. Jedině u domácí zmrzliny opravdu víš, co obsahuje.“
„Klidně si na ten krám našetři. A teď mi nekaz chuť,“ dodá, zatímco rozbaluje nanuk.

„Koupils pořádné maso?“
„Jasně, mami, hovězí roštěnec.“
„Hmm. A dovnitř jsi dal vajíčka natvrdo?“
„Samozřejmě: vejce natvrdo, slaninu, páreček, okurku. Plnotučnou hořčici, cibulku. V tom jsem chybu neudělal. Přesto ani tentokrát nechutnají, jak by měly,“ dodává Gusta nešťastně.
„A převazuješ je provázkem? Někdo jenom spíchne párátkem, ale to, myslím, není ono,“ snaží se maminka přijít na jádro problému. „Tak víš co, udělej je v sobotu, přijdeme s tatínkem na oběd,“ zakončuje telefonát.
„Gusti, jsou výborné,“ chválí ještě s plnou pusou.
Gustav zklamaně vzdychne. „Dobré jsou. Jenže je prostě nedokážu uvařit takové, jako děláš ty. Od tebe mi chutnají nejvíc. Bezkonkurenčně.“

„Táto, nemáš problémy s vysokým tlakem?“
Tatínek labužnicky upije svoje latte. „Nemám. Proč se ptáš, Gusto?“
„Zdá se mi, že piješ moc kafe.“
Otec zvedne obočí. „Vždyť je to samý mlíko. Ujišťuji tě, že proti zalévaným turkům, co jsme pívali za mlada, to vůbec nic není.“
„Kolik piješ?“ nedá se odbýt Gustav.
„Asi tři. Ale říkám ti, takovéhle latte nebo cappuccino, to ani není kafe.“
„Tak proč je piješ?“
„Chutná mi to. Jak jsem říkal, zamlada jsme měli akorát turka. To byly lomcováky! Navíc ze Standardky. Žádná fajn arabika. O takovýmhle labužnickým kafi jsme si mohli nechat akorát tak zdát.“

„Co krupicová kaše se zavináčem?“
„Výborně, piš to,“ vybízí Gusta
Filip bere sešit, rychle zapisuje. „Žemlovka s makrelou,“ přidává.
„Blé!“ směje se Danka. „Perníčky s vlašským salátem, to tam dej taky.“
Další návrhy padají rychlostí blesku, Filip skoro nestíhá psát:
„Jahodové knedlíky se znojemskými okurkami.“
„Míchaná vajíčka s čokoládovou pěnou.“
„Utopenci se šlehačkou.“
„Sardinky s pudinkem.“
„Sněhové pusinky s kečupem.“
„Štrůdl s majonézou.“
„Bábovka s paštikou.“
„Rybí prsty na smetaně.“
„Guláš z tlačenky a k tomu vafle.“
„Syrečky ve svíčkové omáčce.“
„Lívance s vepřovým mozečkem.“
„Hele, a jak to nadepíšeme?“ stará se Danka.
Gustav se zamyslí. „Obludný přehled bestiálních meníček?“