Piknik u cesty

Prohlédl si je, odhodil nedopalek, ležérně jej zašlápl botou.
 „Takže. Nejdřív si dáme takovou aktivitku. Každý fasne číslo v sestupném pořadí, jasný? A to své nezapomenu. Když v Zóně natrafím na anomálii, není čas. Následuji, co řeknu. Běžím, skrčím se, a tak podobně. Když pak zavolám REPORT, hlásím číslo. Tak víme, kdo je ok. Jasnačka?" 
Stejně chcípne půlka. Pak ti bude líto. 
Přišlo to náhle. Azurové světlo. Nějaký idiot se otřel o mechoví. Boha jeho. „Report!"
 „1, 1, 2, 2..." drkotali. 
"Co vás po..." Stalker si položil hlavu do dlaní. Co bude probůh dál dělat se dvěma verzemi každého vědátora?

Rychle lesklou truhlu zavřel, ale přesto do vzduchu s nepříjemným bzučením unikly dvě průsvitné baňky, ze kterých odkapávala hořící kapalina. Robinson dlouho do večera hasil začínající požár. Poté se roznemohl.
Přes blahodárné účinky hořké kůry útlého stromu se Robinson zotavoval z horečky na těle i na duchu jen velmi zvolna. Naštěstí našel na pláži opět několik rýh zakončených mělkým důlkem ve vyhřátém písku. Želví vajíčka mu pomohla přečkat nejhorší časy.
Zatoulal se také znovu ke zbytkům vraku. Lesklou truhlu zakopal hluboko na místě, které si zvolil jako budoucí plantáž. Nakonec navrchu připravil jámy, do kterých zasadil sazeničky. Banány to jistí.

V oblasti S36 indikátor anomálií jen tiše bzučel, výzkumník tuto skutečnost zapsal a otočil list notesu.
Zařízení začalo nesměle pískat a s každým krokem směrem na východ pípání zrychlovalo.
Na dohled od lesa musel snížit citlivost přístroje.
Pokud ječící zařízení fungovalo dobře, mohlo se v okolí cokoli stát.
Cokoli.
Výzkumník si představil miliony osminohých stvoření volně pobíhajících po lese, který na týden staré mapě nebyl. Uvědomil si, že může beze stopy v lese zmizet. Došlo mu, že na něj možná všichni zapomněli.
Další výzkumník nalezl notes na kraji lesa. Značka S37 na poslední stránce vypadala hlavou dolů trošku jako LES.

Loď pomalu zahájila sestup. Termosféra, mezosféra, stratosféra... Jakou zdegenerovanou planetu to zase počítač našel?
Za chvíli už stáli na zemi. Během chvíle se přizpůsobili místnímu klimatu a vystoupili. Malého a bezvýznamného města Harmond si při tom skoro ani nevšimli. Poté, co našli vhodné místo, utišili svůj hlad a pořídili pár snímků "rozumnými tvory zjevně neobydlené" planety, ponechali na místě pár svých exemplářů, aby zalidnili a proměnili nepoužitelnou planetu.
Dobře věděli, co se Zemí udělá rosol. Ale bylo jim to jedno, stejně jako jim bylo jedno, že Harmond rozpůlí. Že udělají z jednoho města dvě. Živé a mrtvé. Harmond a Pásmo.