DMD č. 16 pro 16.4.2011 Téma: Cena za štěstí

Dotknem sa stromu, zmení sa na zlato.
Dotknem sa kameňa, zmení sa na zlato.
Tráva pod mojimi nohami sa stáva zlatou, všetko sa pod mojimi rukami mení na cenné.
Odteraz bude Frýgia prekvitať. Bohatstvo, moc, všetko bude moje. Nič mi už nezabráni v šťastí.
Vraciam sa do mesta, do svojho paláca, predstavujúc si, aký už čoskoro vzbudím úžas.
Už vchádzam dovnútra; ktosi mi ide naproti. Moja milovaná dcéra, beží ma privítať. Otváram náruč. Bude prvá, s ktorou sa podelím o šťastie.
Už sa chúli v mojom náručí, začínam rozprávať. No zrazu je iná, ťažká a chladná… Dcéra moja? Dcéra moja!

A/N: Není to úplně dopilované, ale myšlenka snad jasná je. (Ad gramatika: to nejsou chyby, vím o tom a je to tam schválně)
Malým holčičkám stačí ke štěstí dva kopečky jahodové, i když semtam skončí na zemi.
Pak vyrostou a přijdou o dětskou nevinnost.
Přestože někoho milujeme, v hádkách občas říkáme ošklivé věci, které zraňují.
Pak odejde a zbyde bolest v srdci.
Rodina bývá milující oporou a záchrannou sítí. I tak jim někdy odmlouváme a ubližujeme.
Pak síť náhle zmizí a zůstaneme sami.
O něco přicházíme plíživě a pomalu, o něco prudce a najednou. Pokaždé si naše štěstí uvědomíme příliš pozdě, když už není možný krok zpátky a život na nás mává účtem.
Protože cenu za něj platíme vždycky, až když ho ztratíme.

Kdybych měla říct jednu nejdůležitější věc, kterou jsem se během svého (příliš) dlouhého života naučila, bylo by to nejspíš toto:
Osud je mrcha.
Je těžký, zákeřný a bolí. Obzvláště když jste stejní jako já. Prokletí.
Častokrát jsem se již za dlouhých osamělých nocí sama sebe tázala, proč se mi něco takového přihodilo. Proč jen jsem za krátkou, tak zoufale krátkou chvíli dokonalého štěstí a blaženosti musela následně zaplatit tolika lety spalující bolesti?
Chce se mi křičet a prudce tlouct pěstmi okolo sebe. Jako už tisíckrát předtím, avšak i nyní zůstávám sedět, snažím se zahnat hořké slzy a prostě… jít dál.

fandom: Skip Beat!
Poznámka: takhle to jednou musí dopadnout, já v to pevně doufám. A tentokrát opravdu BJB. :-)
Na nákup jedině v převleku. Kličkovat denně zástupy fanoušků. Vyhýbat se houfům paparazzi. Nevnímat urážky partnerových fanoušků.
Na oslavu jejich zásnub pronikli nevítaní hosté. Hvězda popu Fuwa Sho několikrát slovně napadl ženicha a zbil dalšího vetřelce, frontmana skupiny Vie Ghoul, než se oba podařilo odvést.
Na svatební párty se moderátor Ishibashi Hikaru opil, vyznal nevěstě lásku a k ránu byl spatřen, jak pláče na rameni prezidentovi LME. Nevěstu atakovalo několik hereček toužících stát na jejím místě. Nevěsta opakovaně musela použít svůj Zlodušský úsměv, úroveň 5.
Konečně spolu.
Kyoko Mogami, Nejmilovanější japonská herečka, a Tsuruga Ren, Nejvíce sexy muž v Japonsku.

Dobře se, vlci, dívejte!
Měsíční paprsek svítí na Poradní skálu, když rozechvělá máma Vlčice postrčí Mauglího dopředu. Tygří řev se žene džunglí. Šér Chán chce to, co mu již jednou uniklo.
Přimluví se medvěd Bálú, po něm Baghíra. Člověčí mládě je malé. Člověčí mládě je slabé. Ať si běhá se smečkou.
„Chceš si ho tedy, Vlčice, ponechat?“
„Přišlo ke mně, maličké bylo, zuby ani drápy nemá, ale nebálo se. Ráda si ho ponechám. Přinese nám štěstí.“
Džungle zná cenu štěstí, odvahy i cenu dobrého skutku. Akéla přijme lidské mládě do smečky.
Dobře se, vlci, dívejte! Dobře – dobře se, vlci, dívejte!

Téma: Cena za štěstí
Fandom: Tajemství Sahary
Poznámka: Sice je to blbý, ale bodík je bodík
„Lékaře!“
Slepec přejel rukama po kalifově rozlehlém břiše a náhle prudce zmáčknul.
„Ty lotře! Tvrdil jsi, že to bude bezbolestné…! A jestli ne, pak ti Alláh buď milostiv…“
„Předhodíš mě svým hadům?“ usmál se lékař. „Tím se břichabolu sotva zbavíš, můj pane.“
„Ty pse!“ ulevil si jeho pán a sledoval, jak čaromocné ruce hmatají kolem něj.
Když našly tác s pamlsky, mrskly s ním nemilosrdně o zem. „Řekl jsem žádné jídlo!“
„Někdy mám pocit, jako bys mě viděl…“
Odříct si oblíbené cukroví, hurisky a nadto nenacházet úlevu už ani v popravách, taková byla pro kalifa z Timbuktu cena za vředy.

fandom: Sherlock Holmes (BBC)
pozn. aut. č. 1: Navazuje na drabble z tématu Nektar a Ambrózie a drabble z tématu Vůně hořkých mandlí (napsáno jako bonusové), toto je poslední díl.
pozn. aut. č. 2: všem moc děkuji za komentáře.
Mycroft se vrátil v devět ráno. Rodiče byli pryč a Sherlock, neboť rodiče se domnívali, že Mycroft odjel, u tetičky.
„Kde jsi byl?“ rozlehl se halou hlas.
„Sherlocku? Neměl bys být…“
„Zjistil jsem, že nejedeš, tak jsem se vrátil.“
„Tak se zase sbal a jeď zpátky.“
„Vlastně jsem tě přišel varovat. Teta sem bude obden jezdit zalévat květiny. Mezi druhou a třetí. Když budeš mít štěstí…“
Zmetek, prolétlo Mycroftovi hlavou.
„Co za svou informaci chceš?“ zeptal se.
„Umíš zfalšovat omluvenku? Nechci tento týden do školy.“
„Mám tě vychovávat, ne učit lhát.“
„Já vím. Proto výmluvu vymyslím sám. Ty to napíšeš.“

Jela si v kočáře, zabalená v plyši a sametu. Kdepak, ta si u na mě ani nevzpomene. Na zimu jsem jí byl dobrý, aby nebyla sama. Teď vyšlo slunce a ona frnk - a je pryč.
Dveře do suterénu se otevřely a objevily se v nich dvě ženské postavy:
„Vedu Mimi. Prosila, abych ji vzala za tebou.“
„Můžu tu zůstat?“
„„Třeba navždycky, když budeš chtít.“
„Miluji tě, Rodolfo!“
Když ji k sobě přitiskl, na několik okamžiků ho zaplavilo dokonalé štěstí.
Pak se ale její tělo otřáslo záchvatem kašle a ochablo.
Vrátila se k němu jen proto, aby mu zemřela v náručí.
Fandom: La Bohéme (právě jsem se z té opery vrátila, tak mě to inspirovalo...)

fandom: Equilibrium
pozn.: inspirace se na mě vykašlala, BJB
„Dobrou noc, leannan.“ Usmála se na něj.
„Dobrou noc, Irén.“ Zašeptal, políbil ji na čelo a pak se na ni díval tak dlouho, dokud neusnula.
Věděl, že jednoho dne sem můžou vtrhnout ti z Nebe i ti z Pekla a zničit všechno, co pro něj něco znamenalo. Že kdyby se tak opravdu stalo, zemře při tom spousta lidí, na kterých mu záleželo. A přesto to byl všechno ochoten riskovat pro ni a pro její děti, které přijal za svoje a které mu přirostly k srdci.
Miloval je všechny tři a ani v nejmenším nelitoval svého rozhodnutí. Stáli mu za to.

Fandom: Profesor von Drak
Varování: Roztříštěné a smutné
Poznámka: Volné pokračování včerejšího drabble. Pár dalších střípků z Danielova snu. Nebo to nebyl sen?
---
Říkali mu Kubík Nepaměť. Nevěděl, kdo je, uměl jen veršovat. Ale práce se nebál.
*
Kateřina byla krásná. Sedávali spolu u Božích muk, on jí šeptal veršovánky a nebe bylo blíž.
*
Syna pojmenovali Jan. Anička se narodila o rok později.
*
Uměl oživit sny. Každý večer, ať byl jakkoli unavený, brával děti na Cestu sta věží. Žil jejich radostí.
*
Všechno skončilo prozřením. Toho dne ho Jan vyhodil z domu. Snesl to mlčky. Být katolík znamenalo zradu.
*
S pláčem bloudil bitevní vřavou. Hledal, aby odpustil.

***
„Dojímavé,“ pronesl jízlivý hlas.
Daniel neodpověděl. Nechal sebou mrštit ke stěně.
Bolelo to, ale on už nebrečel. Platil.