Co je štěstí?

Seděla na okenním parapetu a zachmuřeně hleděla oknem dovnitř.
Teplo, vůně, jídlo. To vše bylo uvnitř. Jenže ona byla venku.
V chladu, vlhku, hladová a závistivá. Ale alespoň byla naživu.
Daleko od nebezpečí, které pro ni znamenali oni.
Kolikrát už ji někdo překvapil a těsně unikla smrti.
Kolikrát se poraněná tak tak dostala ven a zachránila se.
Hlavně ti malí, ti z nich byli nehorší.
Když ji viděli, začali pištět radostí a honit ji.
Malýma ručičkama se ji snažili chytit nebo alespoň rozplácnout.
A jenom proto, že měla hezkou lesklou barvu.
A to jí dali tak vznešené jméno. Lucilia sericata.