Silnice kolem kousku světa

Na koni jezdit neumím. Dobře, jezdil jsem jako kluk a pak znovu, při hipoterapii v Česku, když mě dávali dohromady po leteckém zážitku se Supem, ale většinou mi koně vodili.
Teď jsme ale na sebe měli navěšet všechno to staré harampádí a jet jen ve dvou. Tradice a tak. Prostě jsem doufal, že když to uděláme správně, strýček Sitoníš mi nenafackuje a předá mi korunu.
Jenže jak se chcete dostat s kdysi přelámanou páteří na koně?
„A nemohl byste si pomoct magií?“ zeptal se Lon.
Na to, že ještě před pár dny na magii vůbec nevěřil, to byla dobrá myšlenka.

napsal N. Felimer, postmortální profesor monstrologie
Třída: Nadpřirození
Řád: Podzemníci
Druh: Bludička písečná
Vzhled: subtilní tvor podobný gibbonovi. Na předních končetinách má pěticentimetrové drápy.
To člověku utkví.
Oči zdánlivě světélkují - dobré vidění pod zemí.
Výskyt: Namzul, Rezervace, endemit pohoří Buulero
Překladatel byl lempl. Hranaté? Mysleli Zubaté hory!
Prostředí: doupata vyhloubená na náhorní plošině. Vystlaná pískem a suchou trávou. Strop vytvořen ze směsi slin a písku - nerozeznatelný od okolního povrchu.
Vypadalo to, že mi dává milost. Roztomilý způsob popravy.
Způsob získávání potravy: kořist, která propadne falešným stropem, bludička usmrtí pomocí drápů a ostrých zubů.
Jak bych popsal svou smrt? Byla zubatá...