DMD č. 18 pro 18.4.2011 Téma: Učení mučení

Fandom: originální
Na začátku dostal klobouk. Ten se mu líbil, zdálo se.
Pak to ale šlo od desíti k pěti.
K rýči se stavěl vlažně.
Když jednotil řepu, nezbylo z ní nic.
Pouštět ho do zelinářské části zahrady bylo vůbec na pováženou.
O hnojení se pokoušel vlastním, neschváleným způsobem.
Nikdy se nenaučil zalévat.
Nepochopil princip kolečka.
Když za ním zapadly dveře skleníku, nedokázal je otevřít a vyrobil si vlastní únikový otvor. Škodu nenahradil.
Jakmile začalo pršet, zalezl a ven bys ho nedostal ani párem volů.
Jako hlídač se taky neosvědčil.
A strašlivě smrděl.
Nakonec nad ním zlomili hůl.
Z kozla zahradníka neuděláš.

Fandom: Stargate
Poznámka: Inspirováno doručenou poštou v mém mailu...
Danieli,
nevím, co dělat, tak ti píšu. Jako téma projektu do dějepisu mám egyptské bohy, ale přesto se v tom ztrácím. Pomůžeš? Hrubý nárys v příloze, co dál?!
Díky!
***
Danieli,
vím, že máš moc práce s hrabáním se v těch svých šutrech, ale mohl bys mi prosím udělat korekturu eseje?
Děkuju!
***
Danieli,
potřeboval bych, jestli bys mi mohl přeložit text v příloze do francouzštiny, nějak ji nedávám...
Dík!
***
Danieli,
přijde mi hloupé psát Carterové. Mohl by ses jí zeptat, jak se vypočítají tyhle příklady (viz příloha)???
Díky!!!
***
„Ten plukovníkův klon je ale otravný,“ prohlásila Sam, když jí Daniel maily ukázal.

Zabezpečil koupelnu neprostupnou bariérou. Třesoucí se rukou odložil hůlku a otočil dlaně k sobě. Rudá kůže, plná puchýřů, prsty spálené až do masa.
´Pán zla nesnáší slabochy, synu. Musíš se naučit potlačovat bolest.´
Se zaťatými zuby vytáhl ze skříňky hojivou mast a zlehka ji začal konečky prstů nanášet na zničené ruce.
Štípalo to a pálilo čím dál víc, až mu z očí vyhrkly slzy, které celou dobu tak zuřivě zadržoval.
Sesunul se do sedu na mramorové dlaždice.
Zítra se vrací do školy. Otec nebude mít příležitost provádět na něm denně svou mučivou výuku.
Draca Malfoye čekal pátý ročník v Bradavicích.

„Tak, princezno, vyjmenujte prosím pět druhů rostlin, které mají trny.“
„Růže, kaktus, trnka, hloh, akát.“
„Správně. A teď alespoň pět ostrých předmětů.“
„Jehla, špendlík, nůž, vidlička, nůžky… Proč to musíme opakovat pořád dokola? Tyhle seznamy umím popředu i pozpátku.“
„Ale princezno… Znáte přeci kletbu. Den vašich osmnáctých narozenin se blíží. Je třeba, abyste věděla, které věci mohou to zlé proroctví naplnit.“
„Co mi bude platné, když sice vím, že si musím dát pozor na jehly, špendlíky, vidličky, nože a nůžky, ale netuším, jak tyhle předměty vypadají?! Nikdy jsem nic z toho neviděla, ani nedržela v ruce. Pořád mě jen chráníte…“

„Musíš v sobě tu Sílu cítit, nechat se prostoupit a důvěřovat jí. Ona tě povede, mladý padawane.“
Pro malého Obi-wana to nebylo nijak těžké, ale jako každý mlaďoch toužil po nějaké pořádné akci- věřil, že je již připraven. Qui-gon mu ji ale stále odepíral, prý ještě neumí ovládat spousty prvků jenž Jediové musí umět.
„Ano, mistře.“ odpověděl mladý padawan. Tyto techniky soustředění ho nebavili. Radši bojoval proti tréninkovým droidům, kde již dosáhl vysokého stupně výuky.
Qui-gon na něm, ale viděl jeho zbrklost a mladickou nerozvážnost. Proto mu nedovoloval bojovat ostře. Už jednou přišel o padawana, tentokrát nehodlal nic takového riskovat.

fandom: na konci
Oblohu prořízl jasný záblesk a ozvalo se ohlušující zadunění. Nebe zčernalo, jako by už nikdy nechtělo spatřit zemi, a cínový vzduch zhoustl k nesnesení. Začala bouřka.
Všichni se utíkali skrýt, jen on zůstal sám na ulici. Smekl klobouk a zvedl hlavu ke kostelní věži. Dlouho tam tak stál, prostovlasý, s kabátem promáčeným, v očích déšť.
Ozvalo se odbíjení kostelního zvonu. Sklopil hlavu.
Byl čas odejít. Z náprsní kapsy vytáhl zápisník a zbytek tužky. Napsal jen dvě věty, víc nebylo třeba.
Přestože se lidé za deště schovávají pod střechy a odmítají pokračovati v chůzi, nejsou ve vodě rozpustni. Vynalézti turistický stan.
fandom: Jára Cimrman

Fandom: Bjørkhallen
Usmlouvala, že u paní Leily nemusí být. Už už se začínala těšit na celý den strávený mezi květinami a stromy Pětikruží, když před ni mistr položil velkou knihu.
„Přepíšeš tyto verše, pokusíš se je pochopit. Odpoledne sem někoho pošlu zkontrolovat, jestli to máš hotové. Pak teprve můžeš ven.“
Ach jo.
Mistr odešel zkoušet. Lisa si neochotně přitáhla papír.
Aurea prima satast aetas...
Prokousávala se líčením čtyř věků verš po verši.
Časem se jí slova dávného básníka zmocnila. Stačilo jen trošičku přivřít oči a už v duchu viděla vlnící se stříbro klasů, řeky mléka, keře plné sladkých malin...
Kaňka.
Ach jo!

Po plese, který skončil dost nešťastně Leoniným potratem, jsem splnila slovo, které jsem dala Lucii. Začala jsem ji učit číst, psát a počítat. Michael neměl učení rád, svůj volný čas chtěl trávit jinak, ale jako člen šlechty měl privilegium vzdělání, zatímco Lucie patřila k vesnickým dívkám.
Každý den jsme trávily hodinu učením. Nebylo to mnoho, ale ty první dny pro ni byly spíš mučení. Neuměla správně držet brk, aby nekapal a ruce, zvyklé na drsnější práci jako praní na valše, poklízení dobytka, zprvu nedokázaly pracovat jemně. Ale poté přišel pokrok a já viděla spokojenost na její tváři. Poprvé se podepsala.

V pěti dostal závodní koště. Nevadilo, že se bál výšek. Létal, padal, létal…
V sedmi odrážel kletby svého otce. Neuhodl správný typ štítu - spadl, uhodl, neuhodl…
V deseti musel umět proklít skřítky tak, že se nemohli sami osvobodit. Povedlo se, nepovedlo, povedlo se…
Za každý neúspěch byla odměna. Kouzelnický výprask. Jak to bolelo. Jeho otec byl přísný. Od té doby pochopil, že učení mučení má pro něj úplně jiný význam.
Třeba takový blbec Weasley. Zase si stěžuje, že se musí učit na test z lektvarů. Pochybuji, že ty nechutně dobrosrdečný lasičky trestají Weasleyho za zlé známky… Tsc!
„Drž hubu, Weasley!“

Teď se ti pacholci budou učit zabíjet. Vono je to dost krutý a tragický samo o sobě; ještě krutější a tragičtější je, že se to budou učit na mně. Před chvílí jim bylo předvedeno, jak se to dělá. Teď je na nich, aby si ty správné chvaty vyzkoušeli. Moc se k tomu nemaj; přešlapujou na místě a čuměj na mě jako panna na vocas. Nakonec se jedna z nich odhodlá. Ještě nemá ten grif, ale stejně jsou ty její rány cejtit. Kdybys ty mrcho věděla, jak to bolí...
„Někdo další?“
Když se jí nedostalo odpovědi, matka koťat nešťastnou myš dorazila.