Lesní lyrika
Kůstek seděl na palouku se čtvrtkou papíru položenou na pařezu, obklopený zmuchlanými čtvrtčinými předchůdci.
Soustředěně okusoval tužku. Proč se ve škole neučili veršovat? Na všechno si musí přijít sám.
Přes rozpačité začátky (růže jsou rudé, violky fialové, máš hezké vlasy) přešel k modernistickým veršům o tom, že růže je růže je růže, ale to mu přišlo moc avantgardní.
Má milá, ne, drahá Trnko,
Jak zrýmovat tvoje jméno?
Brnko? Mrnko? SRNKO!
Ještě najít před srnku vhodný začátek.
Přiznám se ti bez mučení,
že učení,
že uprostřed bzučení a pučení...
„Skučení?“ navrhl mu za zády drak a Kůstek div nevyletěl z kůže.