DMD č. 2. pro 2. 4. 2019. Téma: Příjemné dny

Byly dny, kdy se válka zdála tak vzdálená, jako kdyby to nebylo jen nějakých 70 mil. Dny, kdy slunce příjemně hřálo, místo aby dusilo vše živé. Kdy ptáci sladce zpívali, místo aby všechny obtěžovali po probdělé noci strávené v nekončících diskusích. Dny, kdy se John Dickinson s ostatními dělil o meruňkové koláče, co pekla jeho žena Polly. Kdy s nohama na stole poslouchali historky, o všech nadějných mladých pánech z Washingtonova vojska, které John Witherspoon učil. Dny, kdy Thomas Jefferson pospával na okenním parapetu.
Dny, kdy John Adams musel načas odjet a přestal otravovat s tou jeho zatracenou americkou nezávislostí!

Snažím se vzpomenout na hezký věci,
protože mi do hlavy zase vlezl brouk,
a začal našeptávat všelijaký temný kecy.

jakoby nic
.
a
.
zároveň toho bylo víc.

A tak myslím na čerstvě posekanou trávu
a na dobře vychlazenou jedenáctku,
na to, že jedinej rým, co mě napadá je, že se měním v pěknou krávu.

nebo už jsem jí byla,
.
když
.
jsem se tolikrát zpila.

Myslím na to, že mě nejvíc miluje můj pes,
že mi dneska jdou rýmy jenom ze školky,
na to, jak krásně voní les.

myslím na
.
časy příjemnější
.
a trochu si je fantazíruju
.
...třeba se ten brouk zmenší.

"Juchůů!"
V pátek nejde do školy, ale na chatu! Měl pomoct mámě s mladší sestrou. Těšil se na příjemné dny.
Šel si lehnout s myšlenkou, že už jenom jeden den bude ve škole (byla středa).
Ale další den to šlo od deseti k pěti.
Nejprve oba rodiče zapomněli na změnu času, takže ráno vládl pekelný zmatek. Kvůli tomu ho strašně seřvali, když nemohl najít tělocvik. Do školy přijel později, než si myslel. Dostal poznámku za vyrušování a trojku z matematiky. Doma zameškal kroužek a táta ho seřval.

A co se nestalo, v pátek byl stejně ve škole, protože auto nestartovalo.

Připadalo jim, jakoby vstali z mrtvých. A nejen jim. Všichni s nimi chtěli sdílet jejich zázračné uzdravení. Všichni se chtěli setkat s Frankem a Alicí Longbottomovými, novými celebritami kouzelnické společnosti. Až toho mumraje a humbuku bylo víc než dost.

Tehdy si doma sedli ke krbu, Frank uvelebený v ušáku s novinami, naproti němu Alice, na doporučení terapeutky, s pletením. Před napadením nikdy neholdovala ručním pracím, ale teď se v tom našla. A přestože její výtvory nedosahovaly Mollyiny kvality, Nevilla její šála dojala k slzám. Jak jen záviděl kousavé vánoční svetry bratrům Weasleyovým.

Milovali tyhle chvilky. Jen ticho, klid a souznění.

Cats, Yuzu thinks as he watches Effie in Javi's lap, have such a life!

Not that life is bad, now. The days following a seasons' finish are always pleasant.

He just beat Javi in his favorite video game, his body doesn't ache, Javi's made him tea... Life is good... and yet...

Yuzu wishes he could do whatever he wants, like Effie.

You're World Champion, he reminds himself. Be brave!

And so when Effie abandons Javi, he stretches out on the couch, resting his head in Javi's lap.

Javi draws a surprised breath. Smiles. Then threads his fingers into Yuzu's hair.

"Včera."
"Proč včera?"
"No, protože konečně mám zubařku."
???
"Víš jaký je to dnes problém."
zasměji se a čmárám na papír
"Ale já to myslím vážně. Tak kdy?"
"Vážně? Tak před vánoci, v šestnáctém."
"Proč?"
"To jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že jsem dostala druhou šanci. Však víš."
obrázek pod rukama začíná dostávat známé obrysy
"To máš pravdu, ale to by každý. Tak kdy? Fakt, kdy?"
"Já ti to povím, jo. Pořád..."
dokresluji obrázek
"Protože pořád mám svoje miláčky."
na okamžik se zdálo, že kočka na papíře, spící v klubíčku, se malounko protáhla a mrkla na mne svým jantarovým okem

Tak znovu nabaleno na opravenou motorku a já vyrážím do Mũi Né. Ještě krátká zastávka na tržišti s ovocem a na "snídani" ve "městě" a jede se. Podle navigace je to asi na tři a půl hodiny.

Nakonec to nebyly ani tři. A pak, že s tak slabým motorem do Hanoje nedojedu. O co, že jo. Kecky.

Vybaluju na hostelu, když dorazí Stefanie. Čeká nás zítra sehnat motorku i pro ni, další den výlet na duny a pak vyrážíme směr Đà Lạt. Jestli dojedem tam, tak už všude. Tak snad to bude po těch peripetiích s motorkou zas pár příjemných dní.

Když bylo nejhůř, ukrýval se do vzpomínek na příjemné dny. A protože byl Alan teď jeho jedinou rodinou, myslel Jack na jejich zážitky.
Zalesněný ostrov, všudypřítomná vůně jehličí, ledová voda v zátoce, lekce rybaření a duhová tělíčka pstruhů, které Jack, pyšný na první úlovek, hladil v rukou. Alanovo velké tělo, které hladil po nocích v chatě, když ho konečně vydobyl z té jeho tuhé zálesácké slupky. První milování, protože na ostrov se přece nepřijel jen učit rybařit, přijel tam hlavně přijít o panictví. A namátkou přežít neštěstí, o kterém už nestihli napsat v novinách.
Příjemné dny s životně důležitým bonusem.

Drahá Dezinvektilo,

v posledním dopise uvažuješ, jak svou pacientku přivést na co nejčernější myšlenky.
Chválím tvou snahu přiblížit ji k nám, ale nesmíš na to jít moc zhurta. Nesnaž se o absolutní cíle – tam vždycky hrozí, že se pacient vzchopí a unikne nám. Musíš být opatrnější. Nesnaž se ovlivnit, co vidí, ale kde (a kdy) to vidí. Co bylo, bylo ucházející. Co bude, bude skvělé. Co je, nestojí za nic. Tak se vždycky zklame, protože když růžová budoucnost nadejde, stává se z ní zcela normální přítomnost.
Nakonec ustrne v přesvědčení, že všechno jakžtakž dobré už bylo.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Zádrhel se zastavil teprve tehdy, když už byl hluk bitvy daleko za ním. Jak zhluboka oddechoval, všiml si, že stojí před krásným palácem. Moc dlouho se nerozmýšlel a vešel dovnitř.
Zádrhel rád odpočíval, takže když uviděl pohovku vyšívanou zlatem, ihned se na ni položil. Zakousl se do masa, které leželo na stolku vedle postele. Bylo výborné.
A tak se tady Zádrhel usadil, místo toho, aby se snažil najít nějaký jiný úkryt. Čekaly ho samé příjemné dny. Jídla bylo v kuchyni dost a nebylo tu nic na práci (té si užili až dost na zemi).
Takže pohoda, klídek a spoustu jídla.