Ghorm cestuje

Dnešní plán zajít do Hang Toi, protože bude aspoň na půl dne, tězce selhal na kocovině. Už jsme v Phong Nha čtyři dny a stihli jsme vrazit do okolí za dne jednou. A první co jsme potkali byly kajaky a lanové překážky, což zabilo celá odpoledne. Sotva jsme se setměním dojeli zpátky.

Phong Nha je národní park, ve kterém je spousta jeskyní. Původní plán projít aspoň ty nejznámější, mi ale nějak nevychází, když pozítří odjíždíme (původní plán byl odjet po dvou nocích). Zas mám jeden den na všechny jeskyně, jako původně. Takže stihnu tak jednu, pokud vůbec vstanu. Známe se ...

Už při cestě do Phong Nha kámoška vyrazila o hodinu dřív než já, protože já jsem ráno nepoužitelnej a ona jede pomalu. Docela se to osvědčilo, tak jsme se při cestě do Vinh zase rozdělili.

Fakt se to vyplatí. Kdybych měl řídít už ve dvanáct, tak se budu ploužit pomaleji, navíc věčně o něco popředu, a čekat každých deset kilometrů, jestli kámošce zas nestávkuje skůtr. Takhle si jedu jak pán, hodinovej náskok za ty tři až čtyři hoďky doženu, a kdyby kámošce stávkoval skůtr, tak holt půl hoďky počká.

My to evidentně v posledních dnech zvládnem i vyladit k dokonalosti!

Tak jsme večer bilancovali nad tím, co všechno jsme zas nestihli a došli k závěru, že zítra prostě fakt jedem. Prodlužování víz je drahý, takže nakonec vyhrála varianta udělat si desetidenní výlet do Thajska. Protože letenky vyjdou nastejno, jako autobus a víza do Laosu. A neletí to šestadvacet hodin.
Koupili jsme nejlevnější možný zpáteční letenky do Chiang Mai, uděláme si tam výlet ještě do Chiang Rai a hurá zpátky na nový zvací dopis do Vietnamu.
Což znamená, že musíme být v Hà Nội za čtyři dny. Takže zítra odjezd fakt naostro. Žádné další posouvání. Fakt. Věříte mi to, že jo?!?

Dva chechtáky za třicet tisíců chechtáků. Chechtáky balónky. Dva balónky, tisíc světů. Někde. Možná. Padá velryba. Květináč dopadl na balónek a zase stoupá vzhůru. Polovina motoru začala couvat. Vesmír se roztrhnul vejpůl. Velký barevný věcopád. Žádná voda, zato tisíce věcí.
Tma. Úsměv. Chechtá se. Kočka. Houby, barvy, světla. Kulatá duha a na ní hranatý skřítek. Skřítek prodává cukrovou vatu za čtyři pikové karty. A zelenou za osm.
Padáme. Barevná šachovnice. Dáma si lakuje nehty. Věž. Padáme do sklepení. Čtyři malí dinosauři tančí sambu kolem kulečníkového stolu. Jeden chroupe tágo, druhý po sobě kreslí černou koulí.
Balónek došel. Svět. Nuda. Další?

Hádejte co. Sice jsem vstal, ale vyhrabat se z hostelu trvalo do jedný. Vstup do jeskyně je do půl páté, pohoda. Tak sednu na motorku a jedu. Provoz šílenej, takže místo dvaceti minut jedu hodinu. Zaplatím parkovný a jdu pro lístek. Nejsou. Dneska je moc Číňanů. Ale že by to řekli než člověka zkásnou za parkování, to ani omylem. Tak jsem se aspoň konečně registroval na TripAdvisor ...

Tak změna plánu, zkusíme jinou jeskyni, co je do šesti. Najdu si na mapě cestu, dojedu tam ... a voda. Na mapě nebyla. Evidentně mi tahle část vesmíru zůstane navždy záhadou. Zítra fakt jedem ...

Dnešní plán zajít do Hang Toi, protože bude aspoň na půl dne, tězce selhal na kocovině. Už jsme v Phong Nha čtyři dny a stihli jsme vrazit do okolí za dne jednou. A první co jsme potkali byly kajaky a lanové překážky, což zabilo celá odpoledne. Sotva jsme se setměním dojeli zpátky.

Phong Nha je národní park, ve kterém je spousta jeskyní. Původní plán projít aspoň ty nejznámější, mi ale nějak nevychází, když pozítří odjíždíme (původní plán byl odjet po dvou nocích). Zas mám jeden den na všechny jeskyně, jako původně. Takže stihnu tak jednu, pokud vůbec vstanu. Známe se ...

Hlavní poznatek ze včerejška je, že pijou sračky. Pivo nehodnotím, ale prý se dá. Ale ten tvrdej, tak blbě by mi nebylo ani z celý flašky. Kámoška si toho jen lízla a bylo jí blbě taky.

Navíc když se napijou, tak to s nima je fakt vo nervy. Jeden z nich tam celý večer ukazoval "svaly" a průběžně do lidí mlátil, aby ukázal jak je namakanej. Jestli tu na tohle holky letěj, tak to potěš. Ale kámoška se po deseti pivech docela bavila, takže ji vlastně svým způsobem okouzlil. Nepochopím, nutit lidi chlastat a ze srandy do nich mlátit. Idiot.

Občas se stane, že mi od kámošky přijde "I'm scared" a aktuální souřadnice. Ta holka má talent na průsery.

Mno co už, zvednu se, vezmu helmy, motorku a jedu ji hledat. Kolem souřadnic kroužím asi dvacet minut, mám ji na telefonu a pořád tvrdí, že je u cesty, což, jak se ukázalo, znamená zalezlá za hromadou Vietnamců v hospodě.

Hned mě představila jako manžela (aby si na ni furt nedovolovali), takže jsem byl cíl k odstranění. Oni pijou čtvrt panáka tvrdýho, já dostávám decáky. A přesvědčit kámošku, co pije jen piva, že fakt musíme jet, je FAKT náročný. Zvíře jedno ...

Na cestě do Phong Nha jsme se na noc zastavili v Huế. Tlačí nás čas, tak holt v Huế dýl nebudem. A ráno vstáváme, tak ani nejdem do centra, ať se vyspíme. Já jsem si aspoň večer udělal kolečko kolem tvrze.

Skončili jsme v hostelu asi dva kilometry od centra. Na pokoji jsme tři. Já, kámoška a nějaký Vietnamec. Aspoň byly volné spodní postele.

Chvíli jsme ve třech seděli venku s hudbou (z přenosného bluetooth repráčku, co mám obvykle na motorce) a kecali. Ráno se nasnídat, spakovat a jedem do Phong Nha. Docela dlouhej přejezd, takže spánek fakt přijde vhod.

Vyrazili jsme nam motorkách ven z centra na levnou večeři. Kámoška dlouho nikde, po dalších deseti minutách zpráva, že skůtr zase nestartuje. Jde tlačit zpátky do hostelu.

Dojel jsem zpátky na hostel a šel jí pomoct. Mezitím se případu ujali chlápci v košilích z nějakého hotelu pocestě. Kolem skůtru už ležela hromádka šroubků, matek a dílů. Prý nějaký problém se vzduchem. Nakonec to nastartovali a jali se dát motorku dohromady. Tak jsem zas šel na hostel, ať ten skůtr netrápíme ve dvou.

Když přijela, vidím že šroubky na některých místech chybí. Mají v tom zmatek jako já, když rozebírám notebooky.