Kdy?

"Včera."
"Proč včera?"
"No, protože konečně mám zubařku."
???
"Víš jaký je to dnes problém."
zasměji se a čmárám na papír
"Ale já to myslím vážně. Tak kdy?"
"Vážně? Tak před vánoci, v šestnáctém."
"Proč?"
"To jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že jsem dostala druhou šanci. Však víš."
obrázek pod rukama začíná dostávat známé obrysy
"To máš pravdu, ale to by každý. Tak kdy? Fakt, kdy?"
"Já ti to povím, jo. Pořád..."
dokresluji obrázek
"Protože pořád mám svoje miláčky."
na okamžik se zdálo, že kočka na papíře, spící v klubíčku, se malounko protáhla a mrkla na mne svým jantarovým okem