DMD Bonus č. 3. pro 12. 4. 2019. Téma: P. A. V. O. U. K. - zkratka

Prosím tě - a k němu děkuji, jsou tvá běžná slova
Ano, mám tě rád - potěší nejvíc ze všeho, když je mi úzko
Všimla sis - ukáže mi svět, jak jej vidíš ty svýma očima
Obdivuji, cos dokázala - podpora je báječná věc
Ukaž, co tě zajímá - chvíli dělat věci společně
Každý den - jsem ráda, že tě mám

Napíšu to vyznání na papírek (až bude měsíc v úplňku) a pak jej potajmu vynesu ven a škrtnu sirkou.
Aby se proměnil na jemný prach a ten prach roznese vánek do všech koutů.
A všechny tajemné bytosti budou vědět, že tě mají chránit.
Pro mě.

Sice se to nestalo, ale mohlo by, aneb imaginární, leč pravděpodobný rozhovor dvou zanícených traktoristů:

„Viděl jsi ten nový John Deere? Má navigaci s volantem, jedeš po poli a navigace ti sama točí volantem, jen si nastavíš záběr mašiny. Ten bych chtěl."
„To zní skvěle, když já bych raději Fendt, ten je nejlepší na světě, Porsche mezi traktorama, vymazlenej brouček."
„Soused koupil Belarus, to je něco strašnýho. Ten se mu rozsype hned, jak projede první brázdu."
„Můj traktor, to je úplný P. A. V. O. U. K."
„Plně Automatický, Vyvolávající Obdivné Ukazování Kolemjdoucích?"
„Ne, Plechová Almara Volně Opouštějící Uvolněnou Karoserii!"

But running a place like this was not all bloodthirsty dreams. It involved a lot of bureaucracy, too. And if she wanted allies, the first thing she need was a name.

Phandalin Alliance versus other United Kingdoms, that will be the name of her fiefdom. It will not be a monarchy, it will be a tyranny, and the other kingdoms will unite against it.
She did not mind.

Now, what about a motto. "Burn them like spiders." Nobody likes a spider, why would anybody enjoy many of them? Sounds good.

Sandra chuckled. What a difference between being sober and drunk!

„Já myslela, že chceš kočku, ne tohle,“ řekla Irena při pohledu na kotě, které Ryko přinesl ze vsi.
„To je kočka. Kocourek.“ Ryko jí strčil do náruče mourovaté usmolené cosi.
„Jsi si jistý?“
Mělo to dlouhé uši, připomínající spíš zajíce, křivé nožičky a chundelatý kožich, místy tak slepený, že se zdálo, že mu raší alespoň čtyři další končetiny.
Pak ale z té změti chlupů vykoukly dvě zelené oči a zadívaly se na Irenu.
„Dobře,“ povzdechla si. „Vyhrál jsi. Tenhle patvar velikosti obyčejného ušatého králíka je náš.“
Nikoho, kdo Ryka a Irenu Nimanovy znal, později nepřekvapilo, že mají kočku jménem PaVOUK.

„Měli bychom mít název. Každá jednotka má,“ navrhuje Aleš.
Jožku to překvapivě zaujme.
„Jakože se mame jaksik menovat?“
Aleš horlivě kývá.
„Dáme si jméno, z prvních písmen vytvoříme zkratku, tu budeme používat a nikdo nebude tušit, co tím myslíme.“
To Jožku zaujme ještě víc.
Všichni přemýšlí jak diví, ale nikoho vůbec nic nenapadá.
Najednou vypadne z Libušky.
„Budeme si říkat PAVOUK. Pavouk je chytrý, chytá svou kořist do sítě. My to uděláme s vrahem.“
„A co to znamena?“ ptá se zmatený Ruda.
„Pátrací A Vynalézavé Osmičlenné Utajené Komando.“
„Je nas enem pět.“
„Přibereme našeho psa, Andulinu kočku a Alešova kanára.“