Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Tatínku, pavouk," hlásí Scholastika Lvu. "Jaképak má jméno?"
"Proč jméno?"
"Když si ho tady pěstujeme..."
"Jdu ho pustit na svobodu, všichni s ním naděláte..."
"Fúúúj, pavóóóuk!" začne ječet Otík právě si pavouka všimnuvší.
"Oto, neječ jak nějaká hysterka!" zpraží jej Lev. "To jsi chlap? Kromě toho jsme vzdělaná rodina, kde nikdo nebude trpět nějakými předsudky vůči jakékoliv havěti."
"Ale tu havěť si tu pěstovat nemusíme," namítá Scholastika.
"Pěstovat ne, ale pamatuj, Otíku, my všichni jsme PAVOUK!"
"Co je to za češtinu, my jsme pavouk?" ozve se Scholastika.
"PAVOUK je zkratka," vysvětlí Lev, "znamená to parta arachnofilů vychovaných odchovanci Univerzity Karlovy.
Když rytíř bez bázně a hany zaslechl, že v horách sídlí děsivý pavouk, považoval za svou povinnost bestii skolit.
Cestou se zastavil u alchymisty, vyžádat si nejsilnější dryák na hubení členovců. Do jeskyně, kterou legendární pavouk obýval, ho napumpoval ve formě aerosolu nejmíň dvacet litrů.
Když se jedovatá mlha rozptýlila, vydal se ohledat mrtvolu.
Zvěsti lhaly. Na dně jeskyně narazil do draka.
“Říkej mi Pavle,” zašeptala jediná bdící hlava.
“Arnošt už zase chrápe?” zavrčela rozespale druhá hlava
“Tiše Vildo,” napomenula ji první, “Olda, Ulrych a Karel ještě spí.”
“A ty se přestaň klepat,” obrátila se hlava k rytíři, “strašně rachotíš.”
Vlastně trochu vykrádám své starší nápady. Ale když PAVOUK, tak jsem si nemohla pomoci.
Možná tu organizaci neznáte, ale určitě už jste slyšeli o tom, co dělá.
Jednoduše škodí. Ubližuje. Zabíjí. Protože ONI nenávidí lidi a celé lidstvo.
Frustrovaní zatrpklí jedinci. Mrzáci. Nevyléčitelně nemocní. A všelijací, co jsou prostě od přírody zlí.
Přece jste také slyšeli o jehlách nakažených HIV. O lidech svrhávaných z mostů či do tunelů metra. O záhadných otravách.
Říkají si PAVOUK. Perfektní a výborně organizované útočné komando.
Vlastně by měli mít jméno v angličtině. Ale ve vedení je prý Čech.
Každopádně pavouky mají rádi. Ty jedovaté. S oblibou je sem pašují. Třeba v exotických rostlinách nebo v ovoci.
Nechcete banán?
A vůbec. Třeba je to Perfect And Well Organized Union of Killers. Akorát teda to v je dvojité.
"Znáš pravidla, nemůžeme pustit dovnitř jen tak někoho," ohradil se strážný a zablokoval bránu halapartnou.
"A ty zase znáš mě, Janku. Myslíš, že bych Jeho Urozenost otravovala jen tak?"
Z brány za ním se ozvalo klapání kopyt. Pan Racek mířil na každodenní vyjížďku.
Počkala, až vyjede mezi nouzové přístřešky, než ho oslovila. Zastavil, ale z koně nesesedl. Pověděla mu o nočním setkání.
"Pane, pokud dovolíte, co od vás Kuna chce?"
"Mlynářská výchova se nezapře, jak vidím."
Začervenala se.
"On a jeho družina umí rozplétat sítě PaVOUKů, kterých je tu teď víc než dost."
"Pavouků?"
"Parchantů Vypočítavě Okupujících a Utiskujících Kraj."
ach jo, asi mi už hrabe hodně ... (omluvou mi budiž, že o výkladech této pasáže jsem v potu tváře rok psala jeden článek)
Pokoušely Anděly Vznešeně Očumující Usmívaly se Kradmo
Prováděly Artistické Výkony Opisovaly Úhledné Kruhy
Píšťalami A Violami Obluzovaly Úchvatné Kainitky
Pokukující Andělé Vesele Opustili Úranické Kraje
(Pitomí Andělé Velikou a Oslňující Ukázali Krásu*)
(Prokletí Archonti Vylezli Obcovat Úkradkem Kradou se**)
Prezenty Anektovali Váhající Oběti Úspěšného Krášlení
Pošetilí Ale Vyzradili Obsáhlé Učení Krasavicím
Povily Andělům Veliké Otesánky Úplně Kulaté
Peklu Andělé Vrženi v Ohnivé Útroby Kyselé
Prokleti A Vyhnáni Ohledně Ukrutných Kanibalů
Prší A prší Vytrvale Od Úsvitu Krápe
Plaval Archou Vystavěnou Ohrazen Uprostřed Kvákání
Přistál u Araratu Velice Odpovědně Upustil Kotvu
Atd. atd. atd. (Psát Asociovat Vymýšlet Opravovat Usmívat se Komentovat)
Jde o záhadný biblický příběh o vztazích mezi „syny Božími“ a „dcerami lidskými“ (Gen 6,1-4), který dále rozvíjela židovská pseudoepigrafní literatura. Etiopská Kniha Henochova (kap. 6-11), z které zde vycházím, vykládá „syny Boží“ jakožto anděly - Strážce. Výsledkem jejich spojení s ženami byli lidožraví obři, kteří způsobili na zemi katastrofu. Andělé ženy naučili i různé znalosti (čarodějnictví, zaklínání, sbírání a užívání kořenů a rostlin), stejně jako rozmanité pochybné civilizační dovednosti (metalurgii, výrobu zbraní a šperků, líčení a zdobení se). Nakonec byli svázáni a uvrženi do temnot nebo do hlubin země, kde čekají na konečné zatracení, zatímco obři se vzájemně pobili nebo zemřeli při potopě a po smrti se z nich stali zlí duchové.
Vina se hází na jednu i na druhou stranu - dle Pirke de Rabi Eliezer to způsobily Kainitské ženy, které se líčily a anděly vyloženě provokovaly.
*Závět Rúbenova, která řeší paradox, jak mohou mít netělesní andělé tělesné vztahy, vykládá pasáž tak, že andělé nesestoupili, jen se ženám, když spaly se svými muži, zjevili v celé své kráse a ve svých skutečných podobách, dosahujících až k nebi. Ženy po nich zatoužily a následkem toho porodily obry.
**Naopak v gnostické verzi příběhu (dle Tajné knihy Janovy) tento problém odpadá, protože andělé - archonti jsou zcela hmotné bytosti; demiurg Jaldabaóth je posílá, aby svedli pozemské ženy a zaseli do nich prvek temnoty. Tito andělé byli ve svých pravých podobách nejprve odmítnuti a ženy oklamali teprve poté, co na sebe vzali podobu jejich manželů.
Achoum seděl na terase a koukal do krajiny. Viděl všechno, vždycky měl neobyčejně vynikající zrak. Spokojeně si promnul údy. Dnešek bude skvělý, jako všechny ostatní dny. Jeho život se skládal jen ze samé radosti.
„Kam letíte?“ zavolal na souseda naproti. Musca byl jeden z jeho nejbližších přátel, ale zdvořilost nikdy nedovolila přechod na tykání.
„Buďte zdráv! Dostal jsem k narozeninám únikovou hru. Jmenuje se P.A.V.O.U.K.“
„Pávo-uk?“
„Kdepak. PAtrně Vysoce Oslnivá Úniková Komora.“
„Tak pak dejte vědět, jak dlouho jste se dostávali ven.“
„Určitě, mějte se, sousede!“
Obě mouchy se naposledy pozdravily.
Pavouk za rohem zatleskal.
Varovanie: je to hrozná blbosť! Boli ste varovaní.
Časť románu Quo Vadis je o tom, ako sa filozof Chilón nechá najať, aby našiel stratenú Lýgiu a jeho kľúčovou stopou je to, že Lýgia kedysi nakreslila do piesku symbol ryby. Na základe toho ju potom nájde medzi rímskymi kresťanmi.
Zamyslela som sa, ako by to skončilo, keby namiesto ryby nakreslila pavúka.
Chilón namočil prst do červeného vína a načrtol na stôl vo vinárni niekoľko čiar.
„Vieš, čo to znamená?“ spýtal sa hostinského.
Hostinský Sporus sa poškrabal na hlave. „No hej... to je pavúk. Vyzerá to ako ten barbarský symbol, čo nosia tí cudzinci.“
„Aký symbol?“
Sporus na naklonil bližšie a stíšil hlas. „Pani Apokalypsy... Vládkyňa Okultných Umení Klamu. Pavúk, chápeš?“
Chilón zbledol. Bolo to oveľa horšie, než sa obával. Pokiaľ Lýgiu uniesli jej spoluveriaci... a pokiaľ skutočne uctievali symbol pavúka...
Potom bolo načase zanechať celé hľadanie a čím skôr odcestovať z Ríma.
V Hispánii bude určite v najbližších rokoch bezpečnejší život.
Pavúčiu daedru Mephalu som si vypožičala z Oblivionu. Rada poťahuje za nitky a vyvoláva tie najhoršie konflikty.
Když jsem viděla, že téma je zkratka, vzpomněla jsem si na slavnou Komisi pro Legalizaci Integrace Teroristických Organismů a jejich RehabilitacI ve Společnosti (zkratku radši neuvádím) a říkala jsem si, že Trpaslík je na tohle jako dělaný. :-D
„Fujtajbl!“ zašklebil se Rimmer poté, co poprskal celý bar koktejlem, který by podle chuti mohl z fleku figurovat na seznamu zakázaných chemických zbraní „Co to je?!“
„To je můj vlastní recept - Pavouk,“ ohradil se Lister, který tu pekelnou směs popíjel bez mrknutí oka.
„Tak teď už je mi jasné, z čeho to děláš...“
„To ne,“ bránil se Lister. „To je zkratka – Pivo, Absint, Vodka, Okena, Urea a Kari.“
„Urea?“ zděsil se Rimmer. „Ve kterém rauši tě napadlo dávat do koktejlů močovinu?“
„Původně tam měl bejt cukr,“ přiznal Lister, „ale nemoh jsem ho najít, a tak jsem si říkal ,bílej prášek‘...“
„Kupte si u nás absolutně originální vynález, bez kterého se neobejde žádný moderní muž – první automatický vysoce odolný univerzální kravatovač,“ četli jsme nevěřícně plakát vylepený ve výloze.
Procházeli jsme zrakem umělecky ztvárněné piktogramy.
„Stačí si zvolit typ uvazování kravaty na displeji. Pak náš produkt nasadíte kolem ramen a krku. A za pár okamžiků se kravata sama uváže!“
Kdo by nepoznal výhody, tak níže ještě pro jistotu stálo:
„A jste připraveni na jakoukoli příležitost! Je dokonce skládací a můžete ho vzít i na cesty! Při rychlém objednání dostanete k tomu ještě kravatu zdarma!“
Kostel byl pravděpodobně postaven na začátku 13. století jako jednolodní, ve 14. století byl rozšířen do tvaru kříže. Petr Prášil – Rožmitálsko na starých pohlednicích a fotografiích
„K založení kostela se váže zajímavá legenda. Jistý šlechtic na lovu zabloudil v hlubokých rožmitálských lesích. Kůň ho donesl až na zdejší pahorek, kde se nechtěl hnout z místa. Až najednou jeho kopyta o něco zazvonila. Byl to železný kříž. Šlechtic měl později sen, aby na zde postavil kostel…,“ začal s povídáním varhaník.
„Hele, pavouk!“ zaznělo od hřbitova dětským hlasem.
„Cože?“
„Pověst abstrahovaná vyprávěním obeznámeného učitele klavíru,“ zareagovala Lovec. Varhaník totiž učil na klavír.
