DMD Bonus č. 3. pro 12. 4. 2019. Téma: P. A. V. O. U. K. - zkratka

Velká černohlavá to plánovala dlouho. Počasí stálo za prd - to tady na pastvinách ostatně vždycky - ale na to si jeden zvykne. Daleko horší byla ta nuda. Ostatním ovcím to zjevně nevadilo. Klíďo píďo dál žvýkaly trávu, déšť nedéšť. Nechápala, jak dokáží celý den stát jako náhodný seskupení nějaký mastný oblačnosti a házet čelistí sem a tam.
Ovce.
Bééé.
Právě proto drcla zadkem do ohrady a metelila pryč. Věrný ovčák, nejinteligentnější tvor široko daleko, jí radostně pádil po boku.
Byli tým. A měli misi.
První Akční Výpravu Ovce Unuděné Komfortem.
Zkráceně P.A.V.O.U.K. To se pamatuje líp.

Šestero ďáblových pravidel zní:

Pacienta jako potravu přineseš. Jinak víš, co tě čeká.
Absolutní absenci povědomí o tvé přítomnosti ať pacient má. Avšak radami tvými ať se řídí a anděla strážného ignoruje. Jinak víš, co tě čeká.
Víru pacientovu v Nepřítele a jeho vynálezy všemi způsoby vyvrátit nebo pokřivit musíš. Jinak víš, co tě čeká.
Obrátit pacienta k otevřeným dveřím naším ať je tvoují omegou i alfou. Jestli neuspěješ, víš, co tě čeká.
Usneš-li na vavřínech svého uspokojení, pacient ti v poslední chvíli unikne. Pak víš, co tě čeká.
Kariéra tvá ať konstatní úspěch je. Jinak víš, co tě čeká.

Protože nelítám, začala jsem se specializovat na nelétavý hmyz. Ze začátku jsem se muset poradit s kamarádem netopýrem velkým, který loví na zemi, i když lítat může. Zvládl jsem to poměrně rychle.
Den po vítězné bitvě se soupeřem jsem uviděl parádně šťavnaté sousto.
Pavouci jsou šťavnaté steaky samy o sobě, ale tohle byl opravdu pořádný PaVOUK.
PArádně Výživný Opravdu Udělaný Kousek.
Olízl jsem se, vyhoupl elegantně dámským vletem a tiše se plížil ku čerstvé pavučině.
Načež přiletěl periferní bicáček, ocasní blanou ho vytáhl z pavučiny, udělal frajerské salto, pavouka si podal do tlamy a dámy mu zatleskaly.
Já ho nenávidím.

„Prý všechny vyslechnete,“ přistoupí výrazná rtěnka, když zamyká autobus.
„Soustředím se na řízení,“ vzhlédne, „ergo moc neodporuji!“
„Nechtěla jsem vás diskreditkovat… Ale nejsem taková, jak se o mně říká!“
„Na řeči moc nedám.“
„Mám ráda chlapy, no. Ale hledám lásku!“
„Já taky.“
„Jako ženskou?! Když jste kněz?!“
„Jako božskou. Když jsem kněz.“
„Aha. Takže tu… platonickou? Bez milování, myslím jako bez sexu?“
„S milováním, bez sexu.“
„A to vás ten druhej chce?!“
„Chce,“ kývne, „zvláštní, ne?“
„Skoro zázrak, v dnešní době! Sedí to na přezdívku, co jsem vám dala… Pavouk, pasivně vousatý kněz!“
„Proč pasivně?“
„Moc se o to nestaráte!“

"Co to do kosmu je?" nadával Rimmer a zhnuseně se díval na transparent, který podle všeho vytvořil někdo tak, aby napodobil co nejvěrněji jeho písmo.
"To je tvůj výtvor, Dutohlave," usmíval se Lister. "Tvoje pacifistické, všeho vzteku zbavené já napsalo tuhle nádheru."
"Ale... vždyť tam stojí K.L.I.T.O.R.I.S.! Ani ho neumím najít, proč bych bojoval za jeho práva?" Rimmer brunátněl a nozdry dostávaly podobu dvou majestátních vítězných oblouků.
"Taky jsem se divil. A přitom jediná zkratka, která se ti kdy bude hodit, je P.A.V.O.U.K. - pitomý, arogantní, vesmírný... učiněný kosmopako."

„AAAAaaaaaaaAAAAAAA!“ zaječí Niclas do kamery.

Střih.

„Dnes sníme PAVOUKa! Perfektně Amorálně Vikingsky Ovocně Udělaný Koláč!“
Kámoš za kamerou se kření.

„Mouka!“ Niclas na stůl hodí mouku. Obal nevydrží a popráší vše kolem.
„Vejce!“ pustí vejce na stůl, to se rozkřápne.

Další půlhodinku se snaží poklidit, aby se v kuchyni dalo pracovat.

Suroviny rozmíchá údery pěstí.
Nakydá těsto do formy s pohledem upřeným na kameru. Nějakým zázrakem se mu to podaří.

Čas na majonézovou svačinku.

Než se to upeče, poklidí mimo záběr.

Koláč vybere z trouby, podává s maniakálním výrazem.

Vše dá na youtube. Na druhý den počítá peníze z reklamy.

Sídliště na periferii Londýna, kam jsme byli povoláni, splňovalo estetické požadavky nacistické ideové linie Blut, Eisen und Beton. Albert Speer by se tu cítil jako doma.

Standardní policejní procedura při katastrofách je:

- Přijeď (co nejdřív)
- Analyzuj (situaci, rozsah škod, počet zraněných)
- Vykonej (první pomoc, povolání posil, potlačení dávivého reflexu)
- Opatři (další pomoc, svědky, kafe)
- Ukonči (ohledání, výslechy, protokoly)
- Krucinál rychle!

Při pohledu na šéfa, který obhlížel obří kráter po výbuchu magické pasti se stejně zoufalým výrazem, jaký musel mít Rommel po proražení atlantského valu, jsem se rozhodl pro pavouka ve verzi Peter Grant: Pivo – akutně – v - okolní – útulné – knajpě. Kritické!

„Ublížili nám, ublížili našim blízkým!“
Bolí mě kolena.
„Chtějí nás připravit o svobodu!“
Zase se mi zhoršil zrak.
„Ohrožují naše děti, vnoučata, svěřence!“
Sluch už taky není, co bývával.
„Nevyhýbají se těm největším ohavnostem!“

Všechny ženy svorně přikývnou.
Je čas se bránit.

„Zahájíme akci PAVOUK?“
„A nemůže to ještě chvilku počkat? Musím si vzít léky. Na srdce, tlak, trávení-“
„Ale rychle, spěcháme!“

Pomsta Abnormálně Věkovitých Odbojářek Ukončující Krizi byla odstartována třináctého května 1998.
Všichni Smrtijedi i s Voldemortem obdrželi k obědu extra dávku projímadla.
Poppy Pomfreyová, Minerva McGonagallová i paní Longbottomová se opravdu pobavily. Jako by jim bylo znovu dvacet.

Tehdy, v počátcích magotechnologie, když se začala dostávat takříkajíc "mezi lidi", vyvinul M-Tech janiBot revoluční konstrukce.
Říkali tomu PaVOUk - Proaktivní Víceúčelový Oktopoidní Uklízeč.
Zvolené řešení mělo značné výhody. PaVOUk se snadno dostal skoro kamkoli. Dosáhl i do nepřístupných štěrbin. Nebyl hlučný, ani nežral moc magenergie.
S velkou slávou spustili prodej PaVOUka.
Obrat však nečekaně vázl.
Lidé si stěžovali, že je PaVOUk děsí, jak si jde téměř neslyšně po své práci, a že se zjevuje na nečekaných místech.
Provedl se rozsáhlý zákaznický průzkum.
Přišlo se, že lidé do PaVOUka projektují strach z pavouků.
Vzhledem k rozšířenosti arachnofobie byla výroba PaVOUka zastavena.

Nenosí culík, ze kterého padají pramínky do očí. Ráno vstává nalíčená. Nezapomíná na parfém.
Má vždycky čas na zábavné hry, na dárky. Nikdy nemusí něco dodělat, nikdy zrovna nemyslí na něco důležitého. Nikdy se nemračí.
Vaří jenom dobroty. Teď zrovna nese džbán báječného malinového koktejlu.
Upře na Koralínu lesklé černé knoflíky se čtyřmi dírkami, které má místo očí a miloučce nabízí: „Dej si děvenko, dej, do jedné nohy, do druhé, třetí…“
Koralína nechce žádnou další sklenku.
„Copak jsem pavouk?“ myslí si. „Ale ty, ty možná jsi! Nebo spíš P.A.V.O.Ú.K..
Parazitická adolescenty vysávající odporná úskočná kreatura.“