DMD Bonus č. 3. pro 12. 4. 2019. Téma: P. A. V. O. U. K. - zkratka

Nevábné vyhlídky stranou, jedno je jisté. Půjdou do podzemí, tedy do tmy.
V kapse nahmatal průhledný kámen. Připomněl si postup, jaký je učili.

Předvídat. Nabití nějakou dobu trvá, nabitý krystal nevydrží věčně.
Aktivovat. Připravit k přijímání světla.
Vystavit světlu. Sluneční, měsíční nebo hvězdný svit, oheň, dokonce i světélkující hmyz, houby nebo ztrouchnivělý pařez.
Očarovat. Zachycenému světlu je třeba zabránit v úniku.
Upevnit. Nejlepší je krátká dřevěná hůlka se speciálně vydlabaným koncem.
Klid. Křišťál je křehký, při pádu se snadno rozbije. Rozbitá lampa nesvítí.

Studentům nikdy neuniklo, jak znějí počáteční písmenka pěkně za sebou.
A tak dostala magická svítilna svůj název.

Seděli v ředitelně a Ron nervózně žmoulal cíp hábitu.
„Pane Weasley, měli bychom se pobavit o vaší budoucnosti. Už jste přemýšlel o nějakých kariérních možnostech?“ zeptala se Minerva.
„Vlastně moc ne.“ Pokrčil rameny. „Jen vím, že být bystrozorem už mě neláká.“
„Jste pověstný svým talentem pro strategii a logiku, takže bych vám navrhovala dát si přihlášku na PAVOUKa.“
„Co?“ vypískl Ron a zbledl.
„První Akademii Obranných a Útočných Kouzel. Mám tušení, že byste tam vynikal.“
Ron nešťastně zavrtěl hlavou.
„Proč to nemůžou být třeba motýli?“ kvíkl.
Shovývavě se na něj zahleděla.
„Je mi líto, pane Weasley. Nikdy to nejsou motýli.“

„Ianto, napiš na to PAVOUK a pak to dobře ulož,“ poručil Jack sedící za svým stolem a ukázal na truhlu ležící před ním.
Mladík pozvedl obočí: „Pavouk?“
„Plyn Aktivující Vzrušení Obou Účastníků Koitu,“ odpověděl Jack a zasmál se. „Je to spíš aerosol, ale připadalo mi to jako vtipné označení.“
„Jak si přejete,“ opatřil Ianto truhlici nápisem. „Říkal jste aktivující vzrušení, pane?“ sáhl Jones do útrob bedny a vytáhl oválný stříbrný flakónek. Nenuceně ho převracel v rukou a po chvíli jakoby omylem stiskl rozprašovač. Drobné kapičky zasáhly kůži obou.
„Ups,“ usmál se Ianto nevinně.
Jackův úsměv se rozšířil: „Jak si přeješ.“

Moje bezcílné bloumání přerušil výkřik, který rozhodně nevyšel z lidského hrdla.

"POECILOTHERIA metallica!"

Dva metry přede mnou odněkud seskočil kovově modrý, dlouhonohý sklípkan velikosti poníka. A nebyl sám.

"ACANTHOSCURRIA geniculata!"

Tenhle byl černý, s bíle pruhovanýma nohama a řídkou, narudlou srstí.

"Caribena VERSICOLOR!"

Třetí pavouk byl porostlý hustou, červenou srstí, která kontrastovala s modrozelenou hlavohrudí.

"OBT"

Jasně oranžový sklípkan se okamžitě po dopadu vztyčil do 'hrozícího' postoje.

"Pambhobeteus ULTRAMARINUS!"
"Brachypelma KLAASI!"

Šestice pavouků zaujala pózu jak z nějakého anime a jednohlasně vykřikla:

"FÚZNÍ TECHNIKA - P.A.V.O.U.K.! MORFUJEM!"

Tak to je naposled, co krmím pavouky před spaním.

Nejhorší nápad co můžete při cestování dostat, je dorazit s vlastní motorkou do hostelu plného lidí, co se jim nechce platit za výlety. Ještě hůř, pokud máte na motorce držák na mobil. Protože pronajatý motorky ho nikdy nemaj. Takže z vás bude matka kachna, co má za krkem dalšího člověka (na tom prdoletu to je v horách docela vtipný) a na zadkem další tři motorky, co muší hlídat, protože jinak se ztratěj. Je asi fakt čas na akci PAVOUK (pro neznalé, je to Plížívá Anarchie Všech Odpovědných Utahaných Kachen). Aneb zítra se nikam nejede. Matka kachna spí. Minimálně do večeře.

Na psychoterapeutickou stáž v Bohnicích jsem nastoupila před týdnem a už mi přidělili prvního klienta. „Dám ti toho Novotného. Ale bacha, je to PAVOUK,“ sdělila mi vedoucí psycholožka.

V terapeutovně jsem nervózně přerovnala věci na stolku. Sklenice a džbán s vodou, hodinky, složka Novotného, papír a propiska. Nic víc nebude potřeba. Ozvalo se zaklepání.
Zhluboka jsem vydechla a urovnala si vlasy: „Dále.“

„Co vás trápí, Evžene?“
„Vy jste psycholožka, tak byste to měla poznat.“

„Co byste od terapie potřeboval?“
„Jak to mám vědět?“

…

PAVOUK. Pasivně-agresivní, velmi obtížný a umíněný klient.
Proč jen jsem při pohovoru řekla, že mám ráda výzvy.

Je čas začít pracovat na nových snech. Čas na nic nepočká.

Přicházím k terminálu přehledu ubytování posádky, malá zelená kontrolka přítomnosti svítí, sbírám odvahu.

Zkusím to, volám.

„Haló, tady Jack - ten s čajem.“

„Ano, Kristy, slyší.“

„Nechtěla byste prožít opravdu něco zajímavého? Musím na venkovní kontrolu lodi, nepřidáte se?“

„Ven do vesmíru?“ slyším údiv v hlase.

„Nebojte se, pojedeme PAVOUKem.“

„Čím???“ ulekaně, překvapeně, zvědavě.

„Pavoukem – Personálním Autonomním Vozem Osobnostně Univerzálního Krytí, prostě takový tank na nožičkách, určený na pobyt ve vesmíru. Nebojte se, již jsem tam s ním venku byl.“

A bude to krásné, s vámi určitě, Kristy, myslím si...

Kamila nebyla s vývojem událostí vůbec spokojená. Takových intrik vynaložila, aby vystrnadila Jarmilu, a teď se tu zjeví ONA.
Už ani ta nejkratší minisukně na něj nefunguje. Kdyby aspoň věděla, kde tenkrát přes noc byl. Umí Eva to překvapení hrát tak dokonale?
Z myšlenek ji vyrušil odchod Jaroslava a Evy na jednání s dodavatelem. Rozčililo ji to. Vždyť ji nikdy nikam nevzal! A už zase ji začal bolet žaludek.
Nahlédla do šuplíku a objevil se před ní PAVOUK. Málem začala vzteky ječet. Knížka Profesionálem v administrativě vydaná Vyšším odborným učilištěm v Káranicích, byla trvalou připomínkou neúspěšného pokusu o studium těsnopisu.

Praktická Akademie Vesmírné Obranné Univerzity Kentaurské galaxie – PAVOUK, stálo na tričku chlápka, postávajícího před Marzovou vesmírnou lodí. Marz nakrčil nos – letěli na intergalaktické vědecké symposium, někdo tomu chlapovi měl říct, ať se obleče slušně.
„PAVOUK,“ pronesl, když se připoutal. „Jste voják?“
„Ne.“
„Proč potom tričko vojenské akademie?“
„Vyhodili mě,“ odpověděl klidně.
„Víte, objednal jsem si šoféra na úrovni, ne pilota, kterého vyrazili z armády.“
Samozřejmě, že v ten moment po nich začali střílet.
„Dostal jste mě,“ zavrčel pilot a zkušeným manévrem se vyhnul střele, „protože šofér neumí tohle.“
Prudce s lodí opsal elipsu a na první pokus sestřelil nepřátelskou stíhačku.

Pravý a vynikající ochránce užitečné komunity.
To jsem já, Petr.
Jsem Petr Parker.
Kousl mě pavouk.
Byl geneticky mutovanej.
Nebo tak něco.
Neudržím delší myšlenku.
Mám snovací bradavky.
Umím střílet pavučiny.
Lano velmi lepí.
Taky jím mouchy.
Jsou velmi výživné.
Měl jsem své sny.
Pracovat jako reportér.
Chránit všechny nevinné.
Milovat Mary Jane.
Mluvím jak primitiv.
Mary mě nechce.
Noviny mě nechtěj.
Zločinci mě přelstí.
Naštěstí mám mouchy.
Mouchy jsou bezvadné.
Mouchy jsou chutné.
Rád jím mouchy.
Číhám na ně.
Nalepí se.
Pavučina lepí.
Moucha bzučí.
Já jím.
Štavnaté masíčko.
Mňam mňam.
Šťávička.
Slast.
Radost.
Maso.
Hmmm.
Mňam.
Ó.
Petr?