DMD Bonus č. 3. pro 12. 4. 2019. Téma: P. A. V. O. U. K. - zkratka

“Nemůžu s váma tento pátek do hospody, prostě to nepude,” pokrčila zoufale rameny.
"Jak, jako, nemůžu? Vždyť chodíme vždycky, pátek co pátek o šesté sraz na přehradě u Kosa," podivil se. "A bude pěkně, třeba už se bude dát sedět aji venku," nevzdával se.
"Když to ti nemůžu...ono je to tó...trapný," zahuhlala do země.
"Jak, trapný? Co jako budeš sakra dělat místo glgání piva?"
"Musím něco napsat..." Místo odpovědi obdržela pouze tupý pohled.
"No tó, PaVOUKa musím napsat."
"To ti už definitivně hráblo nebo co? Cože to musíš napsat?! Pavouka?"
"Jo, PaVOUKa! Psaný a Vypointovaný Ohraničený Útvar, Kurva!"

Daniel Ťok exkluzivně: "Vybodnu se na dálnice, odhalil jsem, co především chybí téhle republice."
Motoristům neprodleně zřídil kliniku, "Vymýtím tak z našich silnic věčnou paniku."
Pavučina spojnic byla i pro název inspirací, „PAVOUK bude zařízením, kam se lidé rádi vrací.“

Zde podrobná vysvětlení názvů místních oddělení:

Porodní Ambulance Vymaštěných Otíračů Ušpiněných Kapot

Psychiatrická Ambulance Výzkumného Oddělení Ucpaných Karburátorů

Personální Archiv Vlastníků Obludně Urputných Klaksonů

Ač i jména oddělení reflektují jeho vizi, pacienti nadávají, prohloubil prý jejich krizi. Volí radši osvědčené výtluky a kolony, než za každým rohem vidět osm nohou s kokony.

Ťok zaúpěl: "Japato?" A vezou ho na pato.

Palanga mě zavede k moři. Molo vybíhá daleko do mlhy, která s každým krokem houstne víc a víc.
Antverpy jí také mají svůj příděl. Mé kroky se v ní ztrácejí, když dupu po kovových pontonech a mostech říčního města.
Vík rozfoukává páru nad horkým bazénem. Mrholí, čarodějnice spí v sopce a mokří koně na zelených svazích.
Olomouc mě z úporného slunce zavede skrz labyrint univerzity k posvátnému háji.
Utrecht až dolů ke kanálu, do žebroví věže, která se v něm zrcadlí.
Kopeček je hranatá hláska návratů.

Snová místa tvoří nekonečnou síť a já se jen ptám, nakolik jsem její tkadlena.

„Reme, to snad nemyslíš vážně,“ zeptal se šokovaně Sirius. „Že PAVOUK je těžší než OVCE?“
„Myslím,“ ubezpečil ho Remus. „Copak se to ‚Přímo Abnormálně Vysilující Ozkoušení Ubohých Kouzelníků‘ jmenuje jen tak?“
„To ale nemůžeš srovnávat!" namítl Sirius. "Zkus se nad tím zamyslet trochu prakticky. Co je těžší, ovce nebo pavouk?"
„Tyhle tvoje argumenty,“ zavrtěl Remus pobaveně hlavou.
„Říkej si, co chceš,“ pronesl s bohorovným klidem Sirius. „Já mám svědky.“
„Pěkní svědci. Být tebou to radši nepřipomínám,“ odbyl ho Remus suše. „Byly to mudlové. A spíš mám pocit, že z toho tvýho ‚je ovce těžší než pavouk?“ budou mít nadosmrti trauma.“

"Těš se, zítra donesu dáreček od pavouka!" vlétl k mikroskopu rozzářený kolega.
"Dostavěli jsme, naplnili a už souká!"
Tenhle fyzik nevypadal, že by zrovna konvertoval k biologii.
"Souká?"
"Nanovlákna. Geniální idea profesora Jirsáka. Ve vaničce je roztok polyvinylakoholu jako jedna elektroda, textilní pás nad ní jako druhá, mezi nimi pár desítek kilovoltů tahá tenounká vlákénka z roztoku a skládá je na textilní pás, zrovna jako předoucí pavouk. Připrav si naprašovačku, pozlatíme, podíváme se, jak se povedla první várka. A začnu je nosit pravidelně."

Asi si to budu muset zapamatovat.

Nanopavouk produkuje:

Poly
Alkoholovo
Vinylová (nanovlákna)
Objevená
Univerzitními
Kutily
(z Liberce).

Doramo držela letáček, který přinesla domů Cosette. „PAVOUK? Co to má být?“
Sestra zjevně neměla náladu. „Hudební soubor. Kapela, chceš-li. Mužská kapela. Mám zájem.“
Vyvalila oči. Cosette byla kdysi zasnoubená, ovšem její snoubenec padl ve válce, v té první, a sestra od té doby na žádného muže ani nepomyslela.
Cosette zrudla. „Samozřejmě mám zájem jít na ten koncert!“ odtušila studeně. „Pozval mě kolega Poděbradský. Ostatní členové souboru se jmenují Adámek, Veverka, Osladil, Uhlík a Kostohryz. Všichni jsou učitelé. Bude to velmi pěkné vystoupení, uvidíš.“

Na koncert šla.
Teprve později zjistila, že PAVOUK není jen hudební těleso, ale i odbojová skupina.

Česťovi se nakonec podařilo ženu uklidnit natolik, aby byla schopná mu říct, co se stalo.

„Byla jsem zoufalá. Tak moc jsme se snažili, ale nešlo to. Každé další selhání bylo horší a horší,“ pronášela mezi vzlyky a pořád si mnula ruce. Česťa cítil, jak mu z toho leze mráz po zádech.

„Když jsem pak přišla na možnost použít kouzlo, byla jsem už zoufalá. Musela jsem to vyzkoušet,“ hájila se. Česťa se na ni nedokázal soustředit. Měl pocit, jako by mu něco lezlo po nohách.

PAVOUK! došlo mu vzápětí.
Nemnula si ruce.
Kouzlila!

Česťovo tělo obestřelo paralytické víceúčelové osobně umístěné kouzlo.

[„Jé, co to je?“] vyzvídal Simbacca, když vešel do dílny mistra Habiliho a na stole spatřil něco, co připomínalo roztomilé chlupaté zviřátko. Osminohé.
„To je Pé Á Vé Ó Ú Ká,“ odhláskoval Neva necharakteristicky pomalu a dloubl do předmětu zkoušečkou, což vyústilo v slídivé odcupitání robůtka na druhou stranu ponku.
[„Pavouk?“]
„Ne, pomocnej arachnobot vybavenej osmi utilitárníma končetinama. Bude mi nosit věci.“
[„A proč to divné jméno?“]
„Ty vole, protože kdybych na chodbě zařval ‚bacha, pavouk‘, začnou všechny ženský ječet tak, že mi to rozhodí seismický čidla.“
[„Ale proč ne třeba… Pája?“]
„Drž pec a podej mi trojku imbus, jo?“

"Tady v té místnosti je pravdomluvné kouzlo?" zeptal se náhle vousáč, který s ní mluvil v osadě.
"Takže vy, pane Moravec?" zeptala se Veronika klidně.
"Zavolám na vás lidi z PAVOUKa! Pravdomluvné kouzlo se nesmí používat bez předchozího upozornění. A na obyčejné lidi vůbec!" vypěnil Moravec.
"Právní Asociace Vládní Organizace Uživatelů Kouzel se do tohohle případu plést nebude. Já tady řeším nejen vraždu, pokud si to neuvědomujete. Všichni budete souzeni a taky odsouzeni. A vy především, pane Moravec."
"Proč já?"
"Protože jste vraždili. Ale vy jste zamlčel obrovskou hrozbu pro obyvatele. Máme tady rozsekaného nemrtvého, kterého se neumíme zbavit, chápete?"

Supěli do kopce. Každoroční test fyzické zdatnosti se chýlil ke konci.
Instruktor vpředu spustil:
„Než se ráno rozkoukám!“
„Než se ráno rozkoukám!“ rytmicky zopakoval spolek, klusající za ním.
„Zopakuju PAVOUKa!“
„Zopakuju PAVOUKa!“ zpěv sílil, běžci cítili, že se blíží cíl.
„Když ženská po mně kouká!“
„Když ženská po mně kouká!“
„Zopakuju PAVOUKa!“
„Zopakuju PAVOUKa!“
„Z díry se něco souká!“
„Z díry se něco souká!“
„Zvopáknu si PAVOUKa!“
„Zvopáknu si PAVOUKa!“

Proběhli cílem, zastavili, udýchaní, ale rozesmátí.
„Zopáknem si PAVOUKa,“ zavelel instruktor.
Srazili paty a dokončili pokřik:
„PROHLÉDNOUT
ANALYZOVAT
VYHODNOTIT
ODVÁŽNĚ
(ale)
UVÁŽLIVĚ
KONAT!“

PAVOUK, mantra, se kterou vstávali i lehali.