DMD Bonus č. 3. pro 12. 4. 2019. Téma: P. A. V. O. U. K. - zkratka

Bylo téměř poledne a Joseph teprve vstával. Mary vzala na víkend děti k prarodičům a Joseph se vymluvil na to, že ho v kostele nemá o víkendu kdo zastoupit. Věděl, že Robert si na něho čas udělá.
Stále ještě nahý začal přehrabovat hromádky oblečení na podlaze.
"Co je tohle?" zeptal se, když se Robert vrátil ze sprchy.
"Placka," odvětil Robert.
"PAVOUK? Co to jako má být?"
"První Asociace Vlivných, Obdařených a Učených Konspirátorů."
"Obdařených?" usmál se Joseph. "S tím bych souhlasil," řekl a popošel k Robertovi blíž, aby ho mohl políbit.
"Tak to myšlený nebylo," zamumlal Robert, ale nebránil se.

Profesionální Asistence V Odchodu Uzurpovaných Kouzelníků.
„Nemyslíte si, že PAVOUK má poněkud temné konotace?“ zeptala se Rowena pobaveně.
„Temnější než internační tábory? Mučení? Vraždy?“ nadnesla Aurora Sinistrová. Touhle dobou měla obvykle půlnoc. A i kdyby byla v perfektní kondici, přítomnost osoby se jménem Raddle ji nenaplňovala právě chutí se usmívat.
„Ehm...“ odkašlal si James. „PAVOUK funguje už několik let, ale naše úspěchy zatím nebyly úplně podle našich představ.“
„Chápu, moje expertiza v oblasti mezinárodních vztahů a kontakty v zahraničí jsou potřeba,“ odtušila Rowena a oplatila astronomce ledový pohled. „Řekla bych, že si zvládnu poradit i s nějakým tím pavoukem, Auroro.“

"Slyšel jsi už o tom? No to bude paráda!"
"Copak?"
"No, ty se o to tak nezajímáš, ale poslyš, nově bude výkony ve sportovních hrách hodnotit pavouk."
"Cože, pavouk?" zhrozí se posluchač.
"Ano, pavouk! Počkej, ne tenhle pavouk, ale P.A.V.O.U.K!"
"A to je teda jako co?"
"No samozřejmě První Atletická Všeobecně Odborná Učenná Komise! Prostě ti nejlepší z nejlepších!"
"Jo aha, tak. To jsou nějací studovaní sportovci, to dává smysl, no to je super."
"Ale kdepak, hlupáku, jsou to mladí vystudovaní vysokoškoláci, znalí veškeré pravé sportovní teorie. No prostě jedničky, co vědí jak na to."

"Panebože!"
"Co je?" Leknu se kamarádky, která sebou cukla.
"Ale nic."
"Nic? Tak proč nadskakuješ, jako když nám do stanu vlezl pavouk?"
"Nah... vidíš toho opilce u pultu?"
"Nedá se přehlédnout."
"To je on. Ten, o kterým jsem ti psala."
Zaostřím pohledem na kluka u baru.
"To je ale pavouk!" Procedím skrz zuby.
"Pavouk," ušklíbne se kamarádka, "spíš vůl."
"Kdepak, PAVOUK je to: Povedený Astronomický Velkolepý Obrovský Ultra Kretén."
Kamarádka se rozřehtá, div nepadne pod stůl.
Konečně se mi ji podařilo rozesmát, pomyslím si. "Hmm, jdu si to s ním vyřídit."
"Cože?!" Vysmátá se dosměje.
Kurážně vstávám od stolu.
"Neblbni!"

Původně to měla být jen taková legrace. Pokus, hra s příchutí zakázaného ovoce. Jestli nechceš, aby tvoje máma viděla, co taky vystavuješ na instáči, strč sto korun za nástěnku v 7. B. Pavouk umí kousnout!
Pak tam tu stokorunu našli. Sedmou třídou se vzápětí rozlétla sprška mailů z adresy pavouk2005@seznam.cz.
Víme, kdes byl v pátek místo školy.
Máme tvoji fotku, jak kouříš.
Chce ještě někdy vidět svůj mobil?
Tvé kočce by se mohlo něco stát….
Trvalo měsíc, než se jedno z pobledlých dětí konečně svěřilo rodičům. O týden později zaklepala policiie na dveře Petry Arnoldové a Václava Oukropce, premiantů třídy.

Idmonova dcera plakala při pohledu na své zničené dílo. Byla přesvědčená o tom, že bylo dokonalé. Dny i noci strávila nad barevnými nitkami, tkala vzory, její jemné ruce čarovaly obrazy a příběhy. Tapisérie však skončila roztrhaná na kousky, uražená bohyně pocítila zcela lidský vztek.
Idmonova dcera plakala při pohledu na smyčku, kterou si sama utkala. Na jejím konci si vzala dobrovolně život, bála se Athénina trestu.
Pozdě si bohyně proslulá moudrostí uvědomila chybu, jíž se dopustila. Duši mrtvé Arachné alespoň vetkala do bytosti věčně spřádající.
Dala jí jméno pavouk. Podle všeho na památku slov Pallas Athéna věčně odčiňuje unáhlené konání.

Zjistila jsem, že ačkoliv jsem člověk, který nemá pevný řád, určité rituály, obzvlášť s dětmi, se hodí. A úplně nejpotřebnější čas, kdy je to potřeba dodržovat, je večer, abychom byli schopni další den rozumně vstát do práce a školky. Proto jsme zavedli P. A. V. O. U. K. a. Souslednost kroků před spaním.

Poslední večerní jídlo, Aktivní vyčištění zubů, které ovšem kontrolujeme a dočišťujeme, za odměnu Večerníček. Nezapomenout Obléknout pyžamo, poté vyvětráme a počítáme projíždějící auta (počet si děti stanoví samy od 1 do 10) a pak Ulehnout do postele a když to jde dobře, tak Konečně spí celkem brzo.

U ucha mu zabzučela moucha. Než si uvědomil, co dělá, držel ji pevně v sevřené pěsti. Zaúpěl.
"Víte, kousl mě pavouk. A teď mám - chvílemi - určité... Schopnosti. Myslím, že ze mě JE trochu pavouk," drmolil roztřeseně.
"Kam vás kousl a jak vypadal?" znepokojeně se zeptala sestra.
"Nic tam už není, chápete, hlavně to nebyl normální pavouk a ty schopnosti... Musel jsem teď odejít z večírku, protože..."
"Tak z večírku," chápavě se usmála.

Nešťastné zíral na nicneříkající zprávu. Podle všeho mu nic nebylo a měl odpočívat.
"Pacient absolvoval vyšetření - ošetřen - uvádí kousnutí (?)"
P.A.V.O.U.K. Hystericky se uchechtl.

Paměťové lektvary
Amorovy šípy čili lektvary lásky z celého světa
Vúdú lektvary
Oživovací lektvary
Uspávací lektvary
Kouzelné lektvary pro začátečníky

Těchto pět knih patřilo k Severusovým nejoblíbenějším.
Kouzelné lektvary pro začátečníky byla první a poslední kniha, kterou dostal od maminky.
Amorovy šípy čili lektvary lásky z celého světa vyhledával hlavně v pubertě.
Oživovací a uspávací lektvary nejčastěji využíval za své Smrtijedské éry.
Paměťové lektvary si přivlastnil, když uklízel kabinet Zlatoslava Lockhartova. Namlouval si, že mu pomůže nalézt řešení, jak ho uzdravit.
Vúdú lektvary ho uchvátili na výletě v Karibiku.

Tento PAVOUK přestavoval celý jeho život; dětství, lásku, vzlety i pády.

Na vývěsním štítě stálo Pavoučice Arachné – Vlákna, Obrazy, Učení, Kusadla.
Příchozí dáma si jej zaujatě prohlédla a vešla do krámu.
Ruch uvnitř rázem ustal. Tolik očí se na ni upřelo! Koupala se v jejich zájmu.
Jedna z přadlen se vytrhla z překvapení a rozeběhla se do zázemí obchodu.
Arachné dorazila tak rychle, jak jen jí osm nohou dovolilo. Tohle pokleknutí nacvičovala dlouho.
„Má paní.“
Athéna požádala o rozhovor v soukromí.
Bohyně se usadila v nabídnutém sofa, hostitelka se spustila na jeho opěrku.
Dlouho mluvily a naslouchaly jedna druhé. Téměř přítelkyně.
Nazítří vyvěsili nový štít.
Pokorná Athénina Velekněžka Obratně Utkané Krásy