DMD č. 19. pro 19. 4. 2019. Téma: Hřích který se neodpouští

Už dlhší čas bol obsah emailov od fanúškov monotematický:

To čo ste vytvorili je úžasné, ale…

Ja, aj moja manželka sme si veľmi obľúbili vašu tvorbu a radi by sme vedeli, kedy...

Bola to jazda, ale...

Skončil som s vami, nikdy vám to neodpustím!

Umri, umri, umri!

Tak to už bolo príliš. Rád by im všetkým vyhovel, ale mal pocit, že čím viac na neho tlačia, tým je to horšie. Chcelo to nejaký nápad, ale všetko už akoby bolo vymyslené. A svoje dieťa inému zveriť nechcel.

S povzdychom presunul v kalendári položku: „Vymyslieť Half-life 3“ zase o ďalší mesiac neskôr.

Cítila teplo ohně. Směs hlasů. Smích. Rozvázali jí pouta. Promnula sedřená zápěstí. Bertrand jí podal kus pečínky. Černé oči se leskly ve světle plamenů. Nevzala si nabízené sousto.
„Jak chcete. Budu vás muset zase spoutat.“
„To se tak bojíte, že uteču?“
Ve tváři úšklebek šelmy.
„Už jednou jste se dostal ze zamčené cely. Podruhé se vám to nepovede.“
Některé útěky se nezapomínají. Ne když svedete protivníka na scestí. Zadupala vzpomínky na dno mysli. Za zradu ho čekala smrt.
„To je prozíravé.“
Špetka výsměchu se prodrala k povrchu. Zajali ji. Ne Skřivánka. S trochou štěstí zaplatí. Jsou chyby, které se neodpouští.

„Vaše pýcha není náš největší problém,“ pravila rozvážně mediální poradkyně. „Jen ji nebudete dávat tak okatě najevo.
Říká se, že je proti vám strýček Skrblík filantrop. Darujete slušnou sumičku některému dětskému domovu.
To, že každou chvíli blednete závistí až skoro až do zelena, zamaskujeme mejkapem.
Přestanete se přežírat. Hlavně na veřejnosti.
A ty zlaté rolexky a prsteny po dobu kampaně prostě nosit nebudete.
Budete jezdit na setkání s voliči a nebudete se válet doma.
Zadek udržíte až do voleb v posteli vlastní ženy!
Nevztekejte se, víte, že mám pravdu.
Tohle všechno zvládneme.
Ale ty ponožky v sandálech, to je neodpustitelné!“

Odpustit třpytící se upíry a jejich pohyb na denním světle.
Odpustit stokrát obehraný (hetero) milostný trojúhelník.
Odpustit bizarní sexuální scény a podivné chápání biologie.
Odpustit všudypřítomnou dokonalost.
Odpustit špatně napsané knihy.
Odpustit zrození Padesáti odstínu šedi.
Odpustit ne vždy povedené filmy a mrhání potenciálem Kristen Stewart a Roberta Pattinsona.

Neodpustitelné: manipulativní destruktivní vztah.
Neodpustitelné: stalking (a jeho romantizace)
Neodpustitelné: takřka dospělý muž zamilovaný do právě narozeného dítěte. Aniž by do toho nemohá Renesmeé mohla vůbec mluvit (kdyby uměla mluvit), je odsouzená k věčnému poutu.
Neodpustitelné: vyhození režisérky Catherine Hardwicke, která prakticky zrodila celé filmové šílenství

Odsoudit takřka všechno je lidské.

Kolovaly o mně vtipy,
že miluju tmavší typy.
Že mi bílé nevoněly, tak po černých šahám,
zkazky jdou teď po celé vsi, kam všude je tahám.
Říkali, že propadl jsem hříchu, co se neodpouští,
jako bych byl sprostý úchyl, co na ženské číhá v houští.
Když ta jejich kakaová má takovou zvláštní chuť,
že jim prostě neodolám, ač se snažím, Bůh jen suď.
Nářky slýchám dennodenně také od své matky,
v jejích očích je můj život hříšně hořkosladký.
Zfotrovatím, nenajdu si prý už holku normální,
koho ale omezují moje choutky orální?
Někdo leští denně kládu
a já mám rád čokoládu.

Azirafal ho už několik dní ignoroval, musel si všimnout jeho posledního fóru. Crowley se proto rozhodl navštívit ho v jeho antikvariátu a vzít si sebou výtisk mangy Bible, která vyšla speciálně proto, aby Azirafala poškádlila.

Jakmile ho anděl spatřil ve dveřích, nasupeně si překřížil ruce na prsou. Crowley před něj vyložil knihu a zašklebil se. "Tak už jsi ji četl?"

"Věděl jsem, že je to tvoje práce," zaprskal blonďák.

"Ale je to zábavné, ne?"

"Není, já si prostě nemyslím, že by panenka Marie měla tak velké," začervenal se a raději větu nedokončil, "Prostě nečekej, že ti takový hřích někdy prominu."

„Proč si mi to udělal?!“ zakřičel Ondra.
„Věřil jsem, že tě to potěší...“ rozbrečel se Martin.

Ondra zrudnul hněvem. Celou svojí kariéru, celý svůj život, všechno podřídil tomuto výzkumu.
Teď před ním leželi trosky jeho fúzního reaktoru.
Vědel, že to Martin myslel dobře. Ale stejně by ho nejradši... Byl tak blízko.
Jeho mladší bratr všechno zničil.

„Když... já chtěl být víc s tebou...“ vzlykal Martin.
Ondra ho neslyšel. Byl posedlý. Teď je to pryč. Kvůli Martinovi.
Nepamatoval se, jak presne se to stalo. Přemohl ho krutý hněv.

Vytáhl ze stolu pistoli, namířil.
Zděšení. Rána. Výkřik. Úder.
Hřích, který se neodpouští...

Sesedli se kolem stolu a vysvětlili situaci.
"Takže je to vážně Lich a ještě vám utekl." shrnul to Česťa. Přikývli všichni tři.
"Chápu, že jste se snažili, ale zabít ho teď bude problém."
"Myslel jsem, že ho zabít nelze." řekl překvapeně Kopecký.
"Všechno jde zabít. Jeho duše je zakletá v nějakém předmětu. Zničte předmět, tělo se rozpadne." vysvětlil Česťa.
"Nerozpadne se samo? Už se rozpadá, nebo ne?" zeptal se Mory.
"Ne. Magie ho drží pohromadě, ale zároveň ho trestá za vytržení duše z těla. Pro magii je to nejtěžší hřích. Ať už vezmete duši svoji nebo cizí." promluvil poprvé Karl.

Odkdy jsme přistáli na planetě Alfa 5, tak se nám lepila smůla na paty. Seshora vypadala jako modrá s oblastmi, které se zdály až svítivě zelené.

Přistání ve větrné smršti nás stálo životy dvou členů a přišli jsme o přistávací modul. Android, který nám překládal, se zasekl a oprava zabrala jeden den.

A teď máme další problém. Obklíčila nás tlupa neforemních, pískajících, rudě zbarvených živočichů, kteří mají jakási chapadla. Charlie chtěl ze slušnosti jednomu tvorovi podat ruku, ale dotek se setkal se zuřivou odezvou.

„Je to u nich hřích, který se neodpouští,“ slyšeli jsme překladatele. To už nás odváděli pryč.

Česťa se stal nedobrovolným svědkem manželské hádky. Začalo to už příchodem muže domů.

„Co to je za chlapa a proč vypadá, že se nemůže pohnout?“ ptal se překvapeně. Odpověď se mu ani trochu nelíbila.

„Proč si to pro boha udělala?“ ptal se, ale bylo na něm vidět, že odpověď znát snad ani nechce. Česťa poslouchal ženinu obhajobu, ale už ji nedokázal litovat.

„Prosím. Řekni, že si děláš legraci,“ vydechl muž vyděšeně. „To nemůžeš myslet vážně?! Já tě vůbec neznám!“ křičel a rozhazoval rukama.

„Dělám to pro nás!“ bránila se žena.

„Je jen hřích na to pomyslet! Nikdy ti to neodpustím!“