DMD č. 25. pro 25. 4. 2019. Téma: Jeden na všechny

Čtyřicet let jako princ.
Čtyřicet let jako pastýř.
Všechno, aby se stal vysvoboditelem.
Teď stojí v čele desetitisícihlavého (svéhlavě tvrdohlavého) davu.
Vyjít bylo jednoduché.
Vést je den po dni bude těžší.
Rozsuzovat jejich rozmíšky, stanovovat předpisy a dohlížet na jejich dodržování, učit, ale zároveň plánovat a určovat směr, připomínat cíl, uklidňovat... znovu a znovu obracet zpět k Bohu, který je vyvolil.
Sám na všechno, sám na všechny, sám proti všem.
Nese to statečně, nejtišší z lidí.
Do rostoucího zoufalství promluví moudrost tchána.
"Nevyčerpávej sebe i je. Řeš jen velké věci. Ve zbytku nad nimi dosaď neúplatné, bohabojné muže za správce."

Byl prostě ten jeden jediný.

Ideální přítel. Trochu drsný ale přesto citlivý hoch. Bylo v něm něco nebezpečného, ale stejně tu vždy pro tebe byl. Sice se nakonec oženil s jinou, ale všichni víme, kdo byla jeho životní láska. Ale milovaly ho všechny, i když ho nemohly mít.

Byl to taky ten nejlepší kamarád. Pomohl ti spravit auto a zároveň ti nabídl rameno, když ses potřeboval vybrečet z nepovedeného vztahu. A klidně se kvůli tobě i popral. Ano, občas jste chtěli tu stejnou holku, ale stejně nakonec pro vás bylo důležitější přátelství.

Prostě a jednoduše - Dylan McKay byl jen jeden.

Genocida je mnohem těžší, než by se mohlo zdát. Ne kvůli morálce, chápete, s tím jsem nikdy problém neměl. Ale sehnat ochotnou armádu, všechno to logisticky vyřídit, aby to opravdu byla půlka obyvatel a třeba ne třetina, to je vyloženě noční můra. A tu armádu musíte přesouvat, je to pomalé až běda.
Ale s rukavicí stačilo jediné lusknutí prsty, jeden úkon a všichni byli pryč. Přesně polovina zmizela v prachu. Vesmír konečně v rovnováze.
Zasloužený důchod a odpočinek, pocit dobře odvedené práce. Vše tak, jak má být.

Popravdě nechápu, proč si to ti Terrané a jim podobní berou tak osobně.

"Na všechny používáme jen jeden postup," řekl Celebrimbor znenadání. Ani nečekal na odpověď. "Nejčistší drahokam. Vybrousíš přesný počet plošek. Dosáhneš nejvyššího soustředění magie. Ukotvíš v kovovém kroužku kvůli vedení. Hotovo. Je čas zajít o krok dál!"
Jeho kolega pozoroval zamlžený obzor. "Třeba to zkusit bez kamene."
Celebrimbor si zamyšleně promnul čelo. "Bez kamene se ti všechno rozostří. Jak zaměříš kouzlo doneurčita? Takový prsten by nedělal, co chceš, neměl by výstup, vnímal bys skrz něj jen změť přehlušujících se zdrojů magie. Kdepak. Myslím spíš na to, že možná nestačí přírodní drahokamy..."
"Máš pravdu," odvětil Annatar. "A jako vždy naprosto vynikající nápad."

„Takže já vám to zopakuju, pane starosto,“ bouchla pěstí do stolu, že by se Stromboli začala cítit méněcenná, „ Vy teď zvednete svůj spokojenej úřednickej zadek a postaráte se o mého chlapce.“ Pupella vztekle zalomcovala opěradlem židle. Starosta byl povděčen vyšší prozřetelnosti, že sedí naproti přes stůl. Potil se až na zádech.
Vtom se otevřely dveře.
„Mami? Co ty tady děláš?“ podivil se Vito. Právě se vrátil z nemocnice na korbě zelinářské vozu. Bledý jako mozzarella. Jizvy na ruce milosrdně skrývala bavlněná košile.
„Dávám věci do pořádku,“ šlehla pohledem po hodnostáři.
„Certo,“ přikyvoval horlivě starosta, „Však jsme tu jedna rodina, he?“

Jednu věc se Jack o Redfordovi naučil ihned: že je vždy po jeho.

„Svlékni se. Všechno. Umyj se.“ Po příjezdu do nového domova na něj kromě rozkazů čekala i horká vana. Redford se celou dobu díval a Jack před ním poslušně udělal vše, co mu bylo nařízeno. Měl z něj strach.

Nebál se sám. Smečka jeho přívrženců ho poslouchala až fanaticky. Jen jednou se po Jackovi jako psí víno plazila cizí dlaň. Téhož dne byl ten drzý hlupák exemplárně potrestán.
„Jack je náš host,“ představil ho Redford zamlklému obecenstvu.

Jediná veřejná poprava stačila, aby kolem Jacka začali chodit po špičkách.

Ve snu byl znovu Kazem Rietveldem, znovu plaval ze Smrťákova voru na pobřeží, třásl se chladem, plakal a polykal slanou vodu, křivdy, ztráty, prohry, smrt, všechno, co mu naservíroval Ketterdam, prohnilé město.
Ve snu byl proti němu sám. Sám proti všem podvodníkům, obchodníkům, šejdířům, falešným hráčům. Sám proti Pekku Rolinsovi, sám pro pomstu, sám, promrzlé nic vyplavené do přístavní špíny.
Pak se probudil. Pak se rozhlédl.
Byla tu Nina, smrtička.
Matthias, každým coulem voják.
Wylan, který ještě neobjevil, co v něm dříme.
Jesper, ostrostřelec.
Inej, noční přízrak.

Je jich jen šest, ale jemu, Kazu Brekkerovi, Krkavci, to připadá jako armáda.

Draco byl sám na všechny své chmurné myšlenky.
Upíjel pátou kávu a přemýšlel, zda se vzepřít výslovnému zákazu.
Potter ho nakonec postavil mimo službu a poslal ho domů. Samozřejmě tak učinil až poté, co mu Draco svěřil své podezření ohledně totožnosti vraha.

...

Tým bystrozorů, s Harrym v čele, krátký, ale bolestivý souboj s podezřelým.
Byl na ně sice sám a v kouzlech příliš nevynikal, zato pěstmi a nožem se uměl ohánět nebývale dobře.
Přesto ho dostali a odvedli na ústředí, kde na ně čekal Draco, stále ještě v podobě Malcolma.
Na tváři měl omluvný úsměv a v rukou mísu donutů.

Generál Sima Yi sa pozeral na mesto v ktorom prebýval slávny stratég Zhuge Liang, tentokrát bez svojej armády. Teraz ho konečne rozdrtí.

„Pane, zvedovia hlásia, že brány mesta sú dokorán!“
„Vpred! Zastavíme tesne na dostrel od mesta.“

Keď armáda generála Sima Yi pripochodovala pred mesto, brány malo naozaj otvorené a ľudia zametali jeho ulice. Vietor priniesol phudbu muža sediaceho vo veži a hrajúceho na guqin.

Sima Yi polial pot. To hrá Zhuge Liang. Ako si tam môže len tak sedieť s bránami dokorán? To bude strašná pasca, ako obyčajne! Všetci tam umrieme!

„Ústup!“ zavelil Sima Yi.

Zhuge Liang sa smial.

V hale denního ošetření na 26. koleji vozovny Pankrác postává od brzkého večera do hluboké noci takový moc milý pán v modrých montérkách, který má na starosti doplňování písku.
Vždy, když tramvaj dorazí domů, tenhle pán ji zastaví na určené stopčáře, zjistí, jaké pískovače jsou vyprázdněné, a už se chápe plnicích pistolí, které jednu po druhé vkládá do ústí nádržek.
Ten pán má svou práci rád, ale občas - za mrholivých podzimních dní, zasypaných mokrým listím, kdy běhá okolo tramvají jako čamrda, neboť většina řidičů není schopna bez pískování ty mašiny zastavit - by se na to nejradši... vy-víte-co.