DMD č. 21. pro 21. 4. 2020. Téma: Koncert zkázy

Má strach a křečovitě zavírá oči. Třeba tentokrát ne! - a pak už najednou není a křičí bolestí a už to není jeho hlas...
Dům se otřásá v trhavém rytmu, rvaní látky střídá lámání a štěpení dřeva a ostré údery zoufalého těla s duší, která si s ním neví rady; drásající zpěv k Měsíci se skládá s doprovodnými zvuky do symfonie trvající celou noc. Dům, ve kterém straší, se rozpadá a on se chce rozpadnout s ním a Měsíc jako němý dirigent ho nechce propustit.

Až se jednou přidá psí štěkot, dusání kopyt a tichý pískot – a stisk Měsíce trochu povolí.

Pro žáky byl koncert vítaným zpestřením všedních dnů. Pro ředitele Daniela Šebestu poněkud méně. Hudbu miloval, takže slova výchovný a osvětový jej ve spojení s koncertem poněkud děsila.
Od stárnoucího houslisty Jaromíra Čamrdy nečekal zázraky, seznam skladeb jej nicméně celkem povzbudil: Smetana, Benda, dokonce Mozart!
Pak však došlo na provedení a Daniel záhy seznal, že ego houslistovo dalece převyšuje jeho um. Možná to bylo věkem, revmatismem pokroucené prsty nebyly s to… Daniel si předsevzal, že bude tolerantní. Nějak to přetrpí.
Nepřetrpěl. Při čtvrté skladbě houslistovi zlomil smyčec. Naštěstí to dokázal udělat z páté řady a pouhou silou své vůle. Nezpozorovatelně.

Moje súkromné zvukové peklo.

Trhy, každý stánok hrá inú hudbu. Vraj propagácia výrobkov. No tak maximálne ak by šlo o Paralen.

Kultúrna akcia, kde organizátorka jačí to mikrofónu, aby si získala pozornosť. Nikto jej nepovedal, že ticho zaberá viac..

Veľkoplošný koncert, dotovaný niekým, kto namiesto zrkadla používa titulné strany bulváru. Bolesť očí, uší a marná snaha zistiť, čo tým básnik myslel.

Zvuky, ktoré pripomínajú predsmrtný chrapot škrteného, prípadne zvracanie. Ale v rytme! A päť minút v kuse! Koncert skazy v plnom prúde.

A finálny kruh môjho zvukového podsvetia - techno. Nikdy nerozpoznám, či tancujú, alebo ich postihla akútna demencia pohybového aparátu...

„Geralt vyskočil jako když ho střelí. Podej mi meč, Marigolde, vykřikl. Hodil jsem mu jej v poslední možnou chvíli.“

Slečna Vierunka si zatínala nehty do dlaní a s vykulenýma očima visela na Marigoldových rtech.

„Geralt sekal, jedna hlava, druhá, třetí....“

„Ach," povzdechla dívčina sevřenými rty.

„Krev stříkala kolem, že přes ní nebylo vidět, a Geralt stále sekal. Byl to koncert rychlosti a oceli Vierunko," pokračoval dál Marigold.

„Zaklínač si však vůbec nevšiml, že drak za sebou skrývá ocas s ostrým bodcem. Najednou jím kmitl a propíchl Geralta skrz na skrz."

„A v tu chvíli jsem se probudil,“ pronesl Marigold tiše.

Uznal, že jsou šikovní. Pochválil je za všímavost. Slíbil, že se na jejich objevy časem podívá. A pak je slušně, přívětivě poslal za matkou.
Proč se na něj dívali, jako by je zradil?
"Ale - ale -" Elladanovi přeskakoval hlas ze zlobných hloubek do rozčilených výšek. "To nemá cenu! My jsme se TAK snažili a teď jsme hrdinové a nejsme jenom děti! Musíš nás -"
"Dost, synu," pravil Elrond polohlasně. "V knihovně se nekřičí."
Táhlý, kvílivý tón, přerušovaný zoufalými pisklavými nádechy. Zkázonosný zvuk, vzbuzující hrůzu v každém rodiči, který se právě chystá usednout k práci.
Elladan pevně objal plačícího bratra.
"Změna plánu, otče."

"Pusť mě na ni, na babu protivnou, já jí vysvětlim...," pěnila Susan.
"Počkej! Nemůžeš! Právě ty bys měla vědět, že nemůžeš! Stůj!"
V tu chvíli však už dusala po zpuchřelém vstupním schodišti.
Málem do ní narazil, když se na pětníku zastavila u bočních dveří kuchyně.
"Cejtíš to?"
"Mhmm!"
"Nemyslím ten barák...," upřesnila.
"Mhmm!"
Opatrně otevřela. Do nosů je uhodila kakofonie pachů. Hromádku jablek zdobily podezřelé kruhy. Zapomenuté těsto se lepivě lesklo. Nakrojený chléb zeleně zamrkal. Nechtěli vědět, co žilo v hrncích na vychladlé plotně.
"Co se... kde...?" huhlal přes kapesník, když vyklopýtali ven.
"Myslím, že Affery využila ten palubní lístek."

Křup, pích, říz a ratata,
vraždí jiná zvířata.

Sek a štíp sekera do dřeva tesá,
řev pil se ozývá z mrtvého lesa.

Šplouch, cák, dunky žalky,
trizna za žížalky.

Kuty kut a kopy kop,
doluje ten zlatokop.

Šplích, fííí, tssssss, brrr, plop,
proděravěl strop.

Dup a křach, plop a plop,
nechal tady spoustu stop.

Vrrr, ééén, vžum, jen houšť,
po nás dým a spoušť.

"Příroda už zase blázní, samovolně mění klima,
žádný sníh a málo deště, v zimě hic a v létě zima."

Na živly a vyšší moc kdos vlastní vinu hází,
co je člověk člověkem zní zemí koncert zkázy.

Chvíli na ni zaraženě kouká, ale pak se rozesměje. Vytáhne nůž a zašermuje jí s ním před očima.
"Tak kurva zazpívej!"
Veronika není žádná siréna, ale její živel je vzduch. Nikdy to nezkoušela, ale mohla by svým hlasem, pokud správně přesměruje magii, rozpoutat peklo na zemi. Nadechne se.
"Když jsem byl maličký pacholíček, šlápl mi koníček na malíček..." Zvedne se vítr. Kapky vody se z trávy zvedají zpátky do vzduchu a začínají je bičovat. Veronika zpívá z plných plic, až se okolní břízy ohýbají. S každým dalším slovem písně je její hlas silnější a ona jistější. Nůž odletí do trávy.

Pepa sledoval, jak Jožin s Vasjou rozvíjejí veliké klubko drátu. Byl pyšný. Pravda, chtělo to spoustu zkoušení a výpočtů - s těmi jim pomohl Jožinův syn, zdatný průmyslovák - ale nakonec našli svůj sound. Zjistili, jak si zvukař musí poštelovat hlasitost. Nejvíc času jim zabralo přesvědčování a běhání na patentový úřad.
Pak už se kšefty jen hrnuly.
Štěstí přeje připravenejm.
Vlastně byl tý čůze, co prohlásila, že jejich "zasranou muzikou se dají bourat baráky," vděčný...
Kabeláž zmizela pod základy, a kluci se konečně postavili k nástrojům.
Pepa odpočítal.
Vasil hrábl do strun.
V budově bývalého nemocničního křídla vykvetla prasklina.
Show mohla začít.

They were always life-changing. And what a role they played in his love life!
Under quarantine again, he was sitting on the floor, crumpling up concert tickets he had found in a box. The first kiss; the first hangover; the last kiss; falling in love; falling out of love...
He put them aside and found others saved online. A memory here, a memory there.
Until he found that one.
The one when he almost got ran over.
The one when he scarred his leg.
The one when his heart broke to pieces he was still trying to retrieve until today.