Star Wars

A potom se ponožka zhmotnila ve vzduchu nad střechou výškové budovy, odkud už si ji převzala gravitace planety.

*****

Zeena Fai s okem upřeným do dalekohledu zadržela dech a pohladila prstem chladný kov spouště. V tu chvíli se kus černé látky otřel o její čelo, tvář a hřbet pravé ruky, než dopadl vedle ní. Zeena sebou škubla.

*****

Laserový paprsek se zaryl do zdi nedaleko hlavy kancléře Palpatina a davem diváků zaburácel vyděšený výkřik. Bodyguardi vyrazili vpřed a překvapeného kancléře obalili jako vespidi sladký zákusek.

*****

„Kriff!“ zaklela Zeena a polekaně se rozhlédla. Nikde nikdo, jen černá ponožka, která vzápětí zmizela neznámo kam.
 

Tit Squadron sice ještě pořád neměla stroje, na kterých by mohla vyrazit do skutečného boje, neměla ale nouzi o zábavné historky ze simulátoru. A kdo nemá nouzi, rád se podělí.
„Pochlub se bráškům,“ nabádal Yoss při obědě Rampu, „cos dneska při výcviku trefil.“
Ostatní piloti sice tušili, že se kolega chlubit spíš nechce, ale zvědavost udělala svoje a oni přestali jíst, očekávajíce vtipnou vložku.
„Ále,“ mávl rukou Rampa, „specializovaný objekt kategorie T. Pro civilní využití, nicméně potenciálně využitelný jako množírna přenašečů virových patogenů.“
„He?“ vypadlo z prvního posluchače, ale ostatní s ním naprosto souhlasili.
„Kurník,“ přiznal Rampa. „Trefil jsem kurník.“

Stavební úpravy pokračovaly, poháněné Silou, technologií a možná i skřítky. Původně skromný domek se měnil v zámeček, který rozhodně zámečkem dlouho nezůstane.
"Gwen!"
"Ano?"
"Podívej, co mám!"
Tyros v náruči svíral několik chundelatých koulí. Další se mu povalovaly u nohou.
"Prosím tě, řekni mi, že to nejsou tribblové..."
"Ovšemže ne! Za koho mě máš?"
"Tak co to je?"
"To jsou... je to nová odrůda..."
"Tyrosi... co za zvíře jsi sem nelegálně dovezl a tím ohrozil zdejší přírodní rovnováhu?"
"Opeřené nuny."
Gwen si povzdychla a vzala do ruky komlink.
"Hlášení. Přestaňte stavět a pojďte sem."

Dům musel počkat. Kurník byl důležitější.

„Výsledky analýzy komunikačních toků jsou vcelku uspokojivé,“ oznamoval sálu plnému znuděných kolonovaných pilotů chlapík, který na sobě neměl kvádro vlastně jenom proto, že se v tomhle vesmíru nenosilo, a prezentace ukazovala mnoho čísel. Každopádně ho všichni nesnášeli.
„Většina letek využívá komunikační kanály účelně a efektivně. A pak je tady letka Sirius.“ Následovala chvíle napětí, což jmenovaným přišlo vhod, protože se aspoň stihli probudit. „Tam jsme ze záznamů zjistili, že celých osmdesát čtyři procent pronesených vět bylo úplně zbytečných a nijak se netýkalo aktuální situace.“
Pluto vypadal vyloženě překvapeně, ale nutno dodat, že maličko přehrával.
„Fíha, to bych čekal mnohem víc.“

"Chtěl jsem ti už dávno říct, že jsi krásná jako je krásný letní den, kdy po obloze plují bělostná oblaka a skrze..."
(nenápadné nahlédnutí do papírku)
"... skrze stromové listoví probleskují sluneční paprsky. Tvoje oči jsou jasné a nádherné jako studánky, když do nich za noci nahlíží Měsíc. Tvoje rty..."
(opět nahlížíme do pomocného papírku)
"Ehem... tvoje rty se podobají zralým třešním a barvou je předstihují a tvoje vlasy jsou tekuté zlato a určitě přivádí bohyni Síf k žárlivosti. Tvoje..."
"Víš ty co?"
"Co?"
"Přestaň už konečně mluvit, zahoď ten zatracený papír, co žmouláš v dlani a polib mě, ty truhlíku!"
 

„Kapitáne, přijímáme nouzové volání,“ hlásil poručík od konzole na můstku Mstitele a tlumený hovor důstojníků kolem rychle utichl.
„Přejděte do pohotovosti. A vy mi dejte nějaké podrobnosti, poručíku,“ nařídila kapitán Avis nejprve celému můstku, pak chudákovi, který si držel sluchátka a nakláněl se blíž ke konzoli, jako by to snad mohlo pomoct.
„Je to nejvyšší priorita, madam, ale nezachytil jsem jméno lodi ani polohu,“ zavrtěl poručík hlavou, pomačkal pár čudlíků a nejspíš si zprávu pouštěl znovu, prohnanou pár filtry.
„Víme aspoň, kdo ho vyslal?“ A poručík už věděl, byť tomu sám úplně nevěřil.
„Kapitán Janewayová, madam. Prý jim... došlo kafe.“

Kluci postupovali naprosto rutinně. Krajina byla na obranu jako stvořená a droidi byli blbý jak troky. Berek občas zamyšleně mrkl na Thona. Dnes byl mimořádně zticha, žádné vtipné veršovánky...
"Že by ho nic nenapadalo?" naklonil se k poručíkovi Bennar.
"To u něj jde?"
"Pravda. Tak se na to podíváme."
Kapitán se neslyšně postavil Thonovi za záda.
"Veřejný kanál, vojíne."
"...zeňského kata si Stein živě vzpomínal... cvak. Co je?"
"Co by bylo? Si tady střílíš a u toho si čteš?"
"Čtu, no a?"
Thon zněl ublíženě a současně otráveně.
"Zvládnu obojí."
A na důkaz toho sestřelil čtyři super battle droidy najednou.
 

Abby si četla ráda a před válkou to ani nemusela skrývat. Mezi archeology se to přeci jen sneslo a že nečetla přísně odborné věci, nýbrž fanfikci, to nemusel nikdo vědět, že?
Jenže pak se ocitla na Mstiteli, všude kolem se to hemžilo vojáky a jediný její vrstevník byl jankovatý pilot, co její zálibu rozhodně nesdílel. Ba se jí jednou dokonce vysmál, holomek!
Nenechala se tím ale otrávit, četla si dál a sem tam v baru vysloveně zmínila nějaký ten zajímavý zvrat nebo pár.
A než se nadála, četl si Pluto taky, a to dokonce tak zaujatě, že málem přeslechl poplach.

Cassianova jednotka se usadila v polorozbořeném městě. Nedostali rozkaz, jen hledali místo, kde by nebyla taková zima.

Doufal, že ta velká budova bude sklad, ale byla to knihovna - desítky starých flimsy knih. Kdysi mohly stát pořádných pár kreditů, ale k čemu to bylo, když se mu žaludek svíral hladem. 

Kopnul do regálu.

“Počkej,” jeho velitel - vlastně jen nejstarší z těch, co nezemřeli nebo neutekli - jednu z nich stáhl z police. 

“Jen se koukni.”

“A co?” nakrčil Cassian nos.

“Klih, kůže… když se vaří dost dlouho, je to v podstatě polívka.”

A když nejíte dost dlouho, abyste zapomněli, jak vypadá jídlo.