Star Wars

Visel za jednu ruku na skále.
Prsty mu klouzaly po drolícím se písku.
Bolest v kloubech byla nezměrná.
Na jeho levé noze visel Obi-wan.
„Mistře, neudržím nás.“
„Neklesej na mysli, Anakine.“
Pole Síly se zachvělo.
Pohlédli vzhůru, výhled jim zakryl stín.
Pevná ruka uchopila Anakina za zápěstí.
V mžiku byli v bezpečí. Kolem ležela těla mrtvých nepřátel.
Anakin s obdivem pohlédl na muže v kostkované košili s kloboukem honáků dobytka.
„Ty jsi anděl?“ vydechl obdivně.
Neznámý se pousmál: „Chlapče, anděly já zachraňuji. Říkají mi Chuck.“
Otočil se, bez dalšího zamířil k otlučenému landroveru.
Odjel vstříc oslnivému západu dvou tatooinských sluncí.

Mistr Qui-Gon Jinn nalezl Vyvoleného.
Chlapce zrozeného ze samotných midichlorianů.
Předvedl Anakina před Radu Jediů.
Testovali ho, pátrali v Síle, avšak jeho duše byla plná nepřehledných stínů.
„Nebude cvičen,“ přednesl Mistr Windu rozhodnutí Rady.
Vycítili skrytou hrozbu.
„Ale on je Vyvolený!“ naléhal Qui-Gon.
Mistr Yoda, nejmocnější z Jediů, přísným pohledem umlčel námitky.
Qui-Gon se s nevolí podřídil.
Odváděl chlapce.
Zklamaný a ponížený.
Jak jen mohli pochybovat?
Dlouhé vlasy za ním divoce vlály stejně jako hnědý plášť.
„Je umíněný,“ zhodnotil Windu.
Yoda se zamračil: „Mistr Qui-Gon ostříhati by se měl. Pak jeho úsudek jasnozřivějším by se stal. O tom jsem přesvědčen.“

Han Solo a Lando Calrissian seděli v kantýně na Tatooine.
„Mladej pane, budu jim věštit.“
„Vodprejskni,“ chtěl Lando odehnat twi’leckou stařenu, která si k nim přisedla.
Přesto drápatým prstem přejela Solovi po dlani.
„Láska, vítězství,“ mumlala. „Ale i zrada.“
Han se ušklíbl. Mezi pašeráky běžná věc.
„Nejlepší přítel tě zradí, vydá černému stínu.“
„Přestaň,“ uťal ji Lando.
Zato Hana jako by přimrazili.
Lando plácl přítele do ramene: „Zapomeň na to, brácho. Jenom žebrá.“
Sáhl do kapsy.
„Tu máš, babo. Napij se na naše zdraví.“
Na stůl hodil třicet kreditů. Míň než pakatel.
On jednou nedostane ani to, přítele zradí zadarmo.

Zpravodajský důstojník spěchal chodbami císařského paláce.
Nervózním gestem dal příkaz gardistům přede dveřmi imperátorova kabinetu, aby jej nechali projít.
„Můj pane,“ vypjal se před císařem do pozoru.
Palpatin se zachmuřil. Neohlášené příchody neměl rád.
„Vaše Veličenstvo, Hvězda smrti byla při útoku rebelů zničena,“ oznámil důstojník pečlivě ovládaným hlasem.
„Skutečně? A co na to Tarkin?“
„Guvernér Tarkin je mrtev.“
Hlas, předtím dokonale kontrolovaný, se mu roztřásl.
„Och, zajisté. A Lord Vader?“ zaculil se Palpatin nevinně.
„Pohřešován,“ špitl zpravodaj.
„Pochopitelně,“ přisvědčil císař. „Můžete jít. Ty informace mi potvrďte zítra, až bude – řekněme – příznivější datum.“
Žlutým očkem jukl na kalendář.
Bylo prvního dubna.

„Páni!“
Je dobrý důvod, proč rytířům Jedi vstup do kasin zakazují. Tři mladíky, kteří nenápadně utekli svému dozoru, to ale nezajímalo. Blikání a zvonění výherních automatů, rachot rulety, jasná světla, spoře oděné dívky - s tím se sotva zletilí Padawani běžně nesetkají, takže koukali jako telata na nová vrata. Minimálně do jedenácti je nikdo pohřešovat nebude…
První byl odhalen Neim. Nechal se příliš unést lehkostí, s jakou lze ovlivnit kuličku rulety.
Asnarovo štěstí při blackjacku bylo také brzy podezřelé.
Jen Carr byl rozumný, bohatnul pomalu a nenápadně.
Poslední hod, pomyslel si, chřestě kostkami v dlaních.
Padlo jedenáct a odbila půlnoc.