DMD č. 5. pro 5. 4. 2021. Téma: Jako vejce vejci

Jsem princ Drsoň, možná znáte mého bratra Jasoně. Že ne? O nic nepřicházíte. Je to sice fešák - jsme si totiž k nerozeznání podobní - ale jinak je to nesnesitelný svatoušek.

Například je odporný optimista. Něco dobrého najde i na epidemii úplavice, sakra. V jednom kuse se usmívá jako měsíček na hnůj, takže mívám chuť rozthnout ho na dva kusy. 

Taky je nechutně rozdavačný a rodinné jmění vnucuje kdejakému otrapovi. Samozřejmě si nesmíte myslet, že sám jsem nějaký nelida a skrblík, také se občas o nějaké to zlato rozdělím. Jednou jsem například půlce vesnice předal zlatého stafylokoka.

Ale všeho s mírou, sakra!

Mlha stoupala od moře a mraky klesaly s kopců. Někde uprostřed bloudil Patrick, na zádech pytel brambor. Silnička se vinula dosti bláznivě, tak si radši krátil cestu úbočími.
Asi to nebyl nejlepší nápad.
Mlha splynula s mrakem a zahalila všechno. Zamotal se naprosto ukázkově a vypadalo to, že se ven nevymotá.
Náhle se před ním objevila výrazná barva. Přímo v jeho směru ležel červený kmen. Patrick se zarazil a pořádně se rozhlédl.
Nalevo od kmene... stezka vinoucí se kolem oblého bělavého balvanu.
Napravo od kmene... stezka vinoucí se kolem oblého bělavého balvanu.
Žádný rozdíl.
Která je ale ta bezpečná strana?

Stejně jako slavný muž v černém, co kráčí pouští a pistolník jde za ním, tiše je zpovzdálí sledoval. Ta trojka blbců byla docela nápadná. Inu, královská krev. A navíc, co potkali toho průvodce, pohybovali se docela hlasitě. Jeho nálada se sice pohybovala na škále od hlubokého rozčarování po bublavou mrzutost, ale během této mise se kolikrát přistihl, že si tiše prozpěvuje. Text písně, v němž se otevíral nevěstin trezor a padaly hlavy, ponechme stranou. Pořád jsme přece v pohádce.
Cupital dál.
Občas nakopl houbu.
Princ Drsoň, Jasoňův zlý jednovaječný bratr.
Zatím ho neznáte, ale brzy se do věci vloží!
Sakra.

Když se po dlouhé době rezivění a prorůstání mechem v Ústředních dílnách Dopravního podniku vrátila do Kobylis některá 14téčka, opravená, renovovaná a připravená okamžitě sloužit občanům hlavního města, ne všichni řidiči růžové vozovny projevovali nadšení.
„Poslyš, Evžene, a co je na nich novýho?“ ptal se Ludvík, mhouře oči na dvě tramvaje stojící vedle sebe – jednu před opravou, druhou po opravě.
„Zvenčí nic, Ludvo. A vevnitř akorát zrušili to nesmyslný pódium za kabinou a sedačky jsou plastový.“
„To je všechno? Žádná klimatizace pro cestující? Žádná lepší klimatizace pro nás?“
„Ne.“
„Aha. Takže úplně stejný pojízdný krematorium, jako když to odsud odtahovali.“

Když si člověk v Rusku koupí lístek na vlak, bývá tam uvedeno i číslo vagónu. Vlak z našeho příběhu však měl dva vagóny s číslem deset. Poté, co na první stanici cestující nastoupili do prvního z desátých vagónů, musela průvodčí druhého nahlásit, že cestující nedorazili, načež se na příští stanici prodaly lístky do desátého vagónu. Všichni, kdo si lístek koupili, dorazili do již přeplněného prvního z desátých vagónů a průvodčí s vedoucím je museli dlouho rozstrkávat do jiných vagónů. Když průvodčí druhého vagónu zase nahlásila, že nikdo nedorazil, přišel vedoucí na chybu a na příští stanici přikázal odpojit desátý vagón.

Na ochozu bylo větrno. Celeamin se ohlédla k cestě na poslední chvíli, aby spatřila odjíždějící trojici.
"Je to Elrohir, kdo s nimi jede?" zeptala se.
Elf na stráži jí věnoval pohled rychlý jako útok zmije. "Jedno z dvojčat. Nepoznám je od sebe."
"Vždyť jsou každý jiný..."
Její bratr mlčel.
"Urážet se ovšem umějí oba stejně," musela dodat. "Pohádali se mi a každý zmizel někam trucovat."
To mlčení dusilo.
"Nevíš, kam tak spěchali?"
"Nevím."
Jen koutkem oka a honem zase uhnout. A zbytečně nemluvit. Rozloučila se tichou poklonou.
Netušila, jak dlouho se za ní díval.
Netušila, že mají oba stejný strach.

Oh, Doctor! Dacoites sent to capture sir Nayland-Smith appear to have drunk poison from cups made from skulls of their predecessors!
How strange, I wouldn't expect that behaviour from British officer...
A raven on the windowsill crooked, frogs in the pond croaked and creakings of branches in the wind filled the decreipt mansion that became foreign criminals' lair with words:
Hahahaha! Send me more! I crave more nourishments! I'll string my rebec with their entrails! I'm neither Britton nor officer! Ask the wee folk who Wayland the Smith is and tremble! You will hear from me again, doctor Fu Manchu!

Povzdechl si. Věděl, že se vlastně nic nezměnilo, protože měl s ní dohodu, jak si budou a nebudou žít svoje životy, ale stejně se cítil zničeně. Šel proti vlastním principům, pobořil svoje zásady a nejhorší bylo, že u toho neublížil jen sobě, ale i dalším lidem. Mlčky ležel v posteli a prsty si přejížděl po temných liniích tetování, které se mu skvělo na dolní části břicha. Nechávali si ho dělat před pár týdny, oba to samé, na tom samém místě, navěky propojeni. Ne že by to měli v plánu, bez alkoholu by to ani jeden neudělal, ale… patřilo to tam.

Jedenáctiletý Fred Weasley měl tajemství. Navzdory očekáváním neměl smysl pro humor.
Ne, to není přesné. Nechápal, co je vtipného na kanadských žertících. Krvácivé kokosky? Proč něco takového podstupovat? Nebo dokonce ohrožovat ostatní?
„Já to nebyl,“ zopakoval poněkolikáté.
„Tentokrát to prominu. Dobře si pamatuji, jaké to je učit Freda Weasleyho,“ zamrkal na něj spiklenecky profesor se zakrváceným kapesníkem u nosu.
„Ale…“
Profesor jen mávl rukou.

Další den mu přišel dopis – napomenutí od matky a několik slov od otce.
Přesně jako tvůj strýček Fred! Jsem na tebe pyšný!
Rozplakal se.

(Fred Weasley měl tajemství. Nenáviděl své jméno.
Protože vlastně vůbec nebylo jeho.)

"Vážené slepičinstvo, milé spolukvočny, kvok.
V dnešní přednášce bych se chtěla věnovat snůšce, kvokvó.
Snůška, jak víme, kvok, je důležitou součástí našich slepičích, kvok, životů.
Jeden by řekl, kvok, a lidé to tak dělají, kvokvó, že vejce je věc tuctová.
Vejce jako vejce.
Ale zaměřme se na podstatu, kvok.
Co mladá nosnice, kvok, sotva prvních pár vajíček světu předvede. Kvok. Jsou ještě malá, snůška občasná, teprve se rozvíjející.
Ale potom tady máme, kvok, zasloužilé údernice. Kvokvók.
To jsou už výkony, dámy, kvok. Snůška pravidelná, vydatná, kvok.
To je kvalita, ten výkon, kvok!
Prosím o potlesk pro Slepice z Lutyňského hospodářství."