DMD č. 5. pro 5. 4. 2021. Téma: Jako vejce vejci

„Krása!“ rozplýval se kupec nad obrazem Alpská krajina s hradem. „Nádhera. Miluju romantické malby.“ Je to opravdu obraz od Caspara Davida Friedricha? A jakou má cenu?“ obrátil se na pana Chadravu, znalce a odborníka.

Muž obraz prozkoumal a stanovil jeho hodnotu na 62 milionů a předložil znalecký posudek.

Obraz se podobal originálu jako vejce vejci, ale byl to padělek. I posudek byl lživý. Dokonce ani kupec nebyl pravý, ale nastražený policisty.

Padla klec. Podvodník, který obrazy nabízel k prodeji, si odpyká 7,5 let. Jeho komplic vystavující na falza nepravdivé posudky, dostal tříletou podmínku a desetiletý zákaz výkonu činnosti znalce.

Když se situace takto uklidnila, všichni se začali rozcházet ke stanům. Koradže dohnal Čaxe a oslovil ji.
„Ano?“ otočila se.
„Myslím, že je tohle tvoje, ne?“ podával jí červenobílý přívěsek.
„Ach! Musel jsem ho ztratit-“ vykřikla a pak se zarazila. Zpod vesty vytáhla úplně stejný, stále bezpečně upoutaný šňůrkou.
„Oh.“
Koradže zachmuřeně sevřel druhý přívěsek v pěsti.
„Je to věc Eear,“ konstatoval. „Není velkým překvapením ji tady nalézt, že? Ale kde se něco takového vzalo u tebe?“
Čaxe na něj mlčky hleděla se zmateným a znepokojeným výrazem.
„Možná, že je na čase, abys konečně prozradila, co jsi zač,“ řekl tiše.

„Ty bitvy jsou jedna jako druhá,“ povzdechla jsem. „Wiesloch, Lutter, Werben, Breitenfeld… Tolik mrtvých!“
„Včera bylo něco jinak,“ řekl Jack pomalu. „Nevšimla sis? Švédi změnili taktiku. Už žádné obrovské čtverce pěšáků a mušketýrů, ale menší, pohyblivé útvary. Ty jim tu bitvu vyhrály, když ten nafoukaný Sas vzal do zaječích.“
S údivem jsem na něj pohlédla. „Opravdu?“
„Jistě,“ přikývl. „Válka se mění. Obávám se, že k horšímu.“
„Obávám se, že i pro nás,“ ukázala jsem před sebe. Nad středem opuštěného bojiště se v rozhraní objevila trhlina, z které se začaly nořit obrovské černé drápy. „Garenijská bestie?“
Jack zavrtěl hlavou. „Horší. Karamejec.“

Stáž měla být fyzikální. Ano, s trochou nutné matematiky, větším množstvím biologie, ale fyzikální. Nikdo mě nikdy nevaroval, že budu muset čelit Pythonu.
Python je programovací jazyk. Ne že bych se ho musela učit, mým úkolem bylo to jenom zprovoznit. V překladu: stahování, instalace, objevování, že existuje víc příkazových řádků podobných jako vejce vejci (funguje samozřejmě jen jeden), stahování skriptu, stahování nového skriptu (v prvním byla chyba), zopakování celého procesu (starý počítač odešel) a nakonec tři hodiny vymýšlení, jak exportovat výsledky.
Následná úleva vydržela přesně týden, než jsem otevřela studijní plány mého budoucího oboru.
Programování - Python, první ročník, zápočet. Jejda.

Evžen se zaujatě opře lokty o pult: „Kde to je?“
„Kousek od Pavláku. Restituovaný činžák, luxusní byty. Milan tam dělá domovníka nebo co. Začarované domy nejsou můj obor, ale černou magii jsem cítila zřetelně. Mám na tom osobní zájem, tak jsem vás chtěla poprosit… Už je v tom jedna mrtvá…“
„Pátá.“ Evžen vytáhne poskládaný Blesk.
„Za měsíc čtyři pozdní chodci nalezeni mrtví. Žádné násilí, zdánlivě přirozená smrt. Ale všichni s divným zraněním obličeje. Stržená kůže, chybějící obočí… Strašně podobné případy.“
„Takže mi pomůžete?“
Evžen přikývne: „Jasně. A vyrazíme hned. Protože jakmile si to přečte Dmýšek, bude tam jak na koni.“

Diváci hleděli na scénu se zatajeným dechem, dokonce ani lůza na slámě napětím nedýchala. Jak tohle celé skončí?
Na jevišti se hromadily postavy. Černé grimasy na bílých tvářích, bohaté kostýmy a načesané paruky. Sladká Ilýrie byla plná tajemství a málem to dobře nedopadlo.
Pak ale vstoupilo řešení.
Sebastian a Viola konečně stanuli jeden vedle druhého, když se jim dařilo míjet se celý večer. Zápletka je u konce, bratr a sestra, stejní jako dvě oči v jedné hlavě, došli svému štěstí.
Obecenstvo propuklo nejprve v tiché "aha" a poté v hlasitý jásot a potlesk.
Mistr dramatik je spokojen. Další úspěšný kus.

Pegas si letěl oblohou a najednou ucítil takový podivný pocit. Snažil se vyletět výš, ale marně.

"Co děláš Pegasi?" zeptala se Morgavsa.

"Nemůžu udržet výšku, nějaká magie mě tahá dolů," ozval se Pegas.

ŽUCH!!!

"Kde jsme?" zeptala se vystrašeně Morganka.

"Vidím tady menhiry a z nich postavený magický útvar. Jsou si podobné jako vejce vejci", řekla Morgavsa. "Z toho usuzuji, že jsme..."

"Ve Stonehenge?" skočil jí do řeči Krákal.

"To těžko, jsme teď nad Balkánem. A ještě jednou mi takhle skočíš do řeči, Krákale, a udělám z tebe čevabčiči!"

"Já bych si tedy dala," udělala si Morganka z Krákala legraci.

„Podívej se, Allium victorialis, ten poznáš podle nažloutlého květenství. Zato tady, to je Allium ursinum. Květenství je čistě bílé a mnohem řidší, vidíš? A tady Allium angulosum, obvykle mívá květenství mnohem tmavší, do červenofialova…“
Kdyby Grigorij pustil Naděždu ke slovu, možná by mu řekla, že je to pořád jenom bíle kvetoucí, silně aromatický... česnek. A možná taky ne. Je jim už devatenáct, mají po maturitě a před sebou celý svět. Naděžda odjede s otcem do Petrohradu a bude studovat na Bestuževových Vyšších ženských kurzech. Grigorij zůstává v Charkově, přijali ho na zdejší univerzitu. Nic z toho ale teď není důležité.

Molly se s úsměvem zadívala na přibývající pupek luny a natrhala směsici voňavých bylin.
Kontryhel. Heřmánek. Řebříček. Rozmarýn.
Něžnými pohyby paličky hmoždíře třela směs s olejem zemského elementu a s medem lesních včel.
Na závěr dosypala prášek z ametystu a špetku růženínových krystalků.
Kouzlo zašeptala téměř neslyšně.
Pak už jí nezbývalo počkat, než luně opět bude narůstat břicho, aby mohla lektvar vypít. Lektvar na děvčátko.
Střežila si své tajemství i před Arturem.
Snad se trochu styděla, že se snaží obelstít Přírodu.
Do poslední chvíle doufala.
Jenže Příroda je mocnější veškerých kouzel.
Místo děvčete porodila čtvrtého syna. A zároveň i pátého.