DMD č. 21. pro 21. 4. 2021. Téma: Půst

Do ležení náš tank vtrhl jako kaťuše do muničáku.
"Rychle!" vyskočil z tanku Jenda, "potřebujeme na chycení toho chlapa s rybou nějaké muže."
"Dobře, koho chcete?" zeptal se místní velitel.
"No, tak určitě průzkumníka, třeba Boguslawa Makowskeho, pak nějakého ženistu, asi Veverku, a nakonec asi kuchaře Jacka." odpověděl Jenda.
"No tak fajn, když to tolik spěchá." zabručel velitel.
"A ze zásob bychom ještě potřebovali..."
"Nic! Stačí, že jsem vám vydal tři vojáky bez písemného rozkazu, držte si třeba půst! Nebo si něco ulovte, mně je to jedno!" nakrkl se velitel.
"No dobře, z té Šarikovy slepice snad ještě něco zbylo..."

"Opař a očisti v popelu, uvař ve slané vodě... Na omážku rozdrť rozinky a chleba v homždýři, nařeď vínem, okořeň, oslaď medem," četl tiše z kuchařky mnich.
"Co to vaříš, bratře Řehoři?"
"Nestrkat nos do hrnce!" ohnal se kuchař přísně vařečkou. "Jak dobře víš, je půst, takže žádné maso nebude, bude ryba."
Když se Řehoř otočil, zvědavec rychle zvedl pokličku.
"To je nějaká divná ryba, bratře, že má nohy..."
Bratr Řehoř pokrčil rameny. "Kapr to není, ale za rybu se počítá, ocas i nohy ve vodě to má. To jsi ještě vařeného bobra nejedl?"
"Všechno je jednou poprvé, zdá se."

„Co se děje?“ zeptal se Aurelius Camerona, když viděl, že spolužák na obědě sedí jen s lahví vody.
„Včera s ním flirtovala Ingrid a on ji odpálkoval,“ přisadil si Gabriel.
„Ty si stěžuj, když jí to nevyšlo, hledala náhradu. Já vás v té chodbě viděl,“ odtušil Cameron.
„Nejsi nemocný?“
„Ne,“ zíral Cameron na Gabrielovy lasagne, „jen mi zítra bude jednadvacet.“
„To víme, a dál?“ pobídl ho Gabriel.
„Čarodějové a čarodějky absolvují o svých jednadvacátých narozeninách rituál, kterému předchází tři dny kompletního půstu. Takže když vidím, že se muchluješ s holkou a jíš lasagne a… to je čokoládový pudink? Nenávidím tě.“

"Tak jsem se dočetla, že pravidelný půst pomáhá zlepšit zažívání a spolu s přidáním pohybu mi pomůže zhubnout. Takže jsem se rozhodla, že dneska to dám jen o vodě a čaji," pronesla jednoho rána kolegyně z příjmovky.

"Počkej, to nemůžeš!" vykřikl kdosi. "Milena má narozeniny a napekla ty výborný oříškový řezy. To si přeci nenecháš ujít."

"A prý budou i chlebíčky," přidala se další z kolegyň.

"Já to prostě musím dát," snažila se kolegyně bránit své rozhodnutí.

"Hele, já zase četla, že půst se má držet o úplňku."

Tíha argumentů byla neúprosná. Půst byl odložen.
Dodnes ten správný úplněk nenastal.

Siyanda jde dnes k sangomě po radu. Jeho malá holčička stoná a už si neví rady.

Indumba má nízký vchod, člověk se musí pokorně sehnout, než vejde. Šamanka ví o jeho milované Mthunzi. Už ho čeká s odpovědí.

V příbytku je cítit imphepho, který použila, aby se spojila s předky, jejichž duchové jí radí, jak nemoc vyléčit. Hozením malých kostí a mušlí nechala plynout síly mrtvých, aby se jejich prostřednictvím vytvořil obrazec – řešení. Amadlozi jako vždy nezklamali.

Nyní už Siyanda dostává muti připravený přesně na to, co potřebuje. Lék je phalaza. Pak Mthunzi čeká týdenní půst a bude jako rybička.

Nečekaný skandál musí řešit slavný lví oštěpař, na nějž během mistrovství světa v atletice vyplavaly kompromitující materiály. Média získala kopii jeho elektronické korespondence, ve které s trenérem probírá jednu z gazelích běžkyň.

Sportovec označuje v konverzaci gazelu za mimořádnou kost a dodává, že „její stehýnka jsou vážně k nakousnutí“. Na to jeho trenér odpovídá, že se přeci dohodli, že lev bude během mistrovství dodržovat půst. O půst jakého druhu se jedná, však v rozhovoru není specifikováno.

Běžkyně už na oštěpaře upozornila policii.
„Nejsem si ale jistá, jestli se mám bát o život, nebo toho, že budu předmětem sexuálního obtěžování,“ dodává.

Alejandro usedl a pohlédl od své lahvice vína přes kapra na modro, pečené candáty, pstruhy smažené po mlynářsku, malé rybky nakládané na kyselo a další dobroty až k velikému džbánu piva na druhém konci stolu, kde již s výrazem nadšeného očekávání seděl otec Petr Jan.
Připojil se k němu v latinské modlitbě a vyslechl krátké tematické požehnání. Pak mu to přece jen nedalo:
"Podstatu postu jsme poněkud překroutili, padre, nemyslíte?"
"Nikoli, můj studovaný příteli." Odpověděl kněz taktéž latinsky. "Filosofickou disputaci však nechme na později. Nyní si připijme na zdar císařských zbraní a posilněme se před večerním rozjímáním a zítřejším svátkem!"

“Babi, co to je?”
Sedíme před chalupou, neděle ráno. Kousek pod námi kvílí cirkulárka, do toho kvokají slepice. Ideální prázdniny na vesnici. Až na tu scvrklou oranžovou věc.
“Pomeranč,” odpoví babička.
Nakrčím nos.
“Babi, tohle je pomeranč už hodně dlouho.”
“A dlouho bude. Šetřím si ho.”
Pomeranč na příděl. Čokoláda na kostičky - jedna týdně. Sbírka provázků, letitá hromada igelitových tašek v almaře. Obnošené boty. Stokrát přešívané kabáty.
“Proč ho nesníš hned?”
Proč to všechno nevyhážeš?
Babička pokrčí rameny.
“Můj táta - tvůj praděda - by si ho schoval taky. A já už jsem moc stará, abych se s ním v duchu hádala.”

Z kuchyně vanula divná vůně. Kořeněná, sladká a pálivá. Stein se otřásl. Co tam zase provádějí? Hostitelky, o kterých byl stále pevněji přesvědčen, že to jsou čarodějnice, ne-li přímo démoni, cosi kuchtily.
Kapitán se přikradl k pootevřeným dveřím.
„Kde je to víno?“
„Přidej tam ještě tu sojovku. A zázvor!“
„Už jste tam přidaly to čili?“
Zbytek se ztratil v rachotu pánve a prudkém sykotu.
Kapitán nevěděl, co kam přidaly, ale jíst to nebude.

Jídlo vypadalo nádherně, vonělo skvostně a bylo vynikající, i Jaroš si přidal.
Na otázku, proč nejí, odpověděl nerudně: „Postím se.“
Hostitelky si vyměnily tázavé pohledy.
V říjnu?

Učitel lektvarů, známý svou nevrlostí, by měl rád u oběda klid, což se však ve Velké síni plné překřikujících se puberťáků jevilo nesplnitelně. Občas i kolegové ke zmatku přispěli.

„Představ si, co jsem se dočetla v mudlovském ženském časopise,“ obrátila se MacGonagallová na Prýtovou, zatímco si solila brambory.
„Kdes vzala mudlovský časopis?“
To by mě taky zajímalo.

„Od Charity, koupila jej jako školní pomůcku.“
Na co potřebují ke studiu mudlů ženskou drbárnu?
„Co tě zaujalo?“

Nějaká světoborná blbost.
„Překvapilo mě, jak otevřeně píšou o manželských problémech. Třeba s otěhotněním. Pokud nemohou počít, mají si dopřát několikadenní sexuální půst.“
Severusovi zaskočilo.