DMD č. 28. pro 28. 4. 2021. Téma: Dům kde se zatmívá rozum

Vítej v tom domě
kde nenajdeš klid
ze Síně ohně
budou písně znít!
Jiný totiž nikdy nebývá
Dům kde se rozum zatmívá!

V každičkém koutě
elfové číhaj
ke stolu zvou tě
divně se dívaj!
Jiný totiž nikdy nebývá
Dům kde se rozum zatmívá!

Jak temný sluje
děsí knihovna
Venku u stáje
šlápneš do hovna!
Jiný totiž nikdy nebývá
Dům kde se rozum zatmívá!

Elladan zamyšleně skousl násadu. Měl pocit, že se jeho balada nějak zvrtla.
Ale co už! Probuzenou kreativitu nezastavíš.

Šílenej hraničář
medvědí dítě
Elronda přísná tvář
hned uvidí tě!
Jiný prostě nikdy nebývá
Dům kde se rozum zatmívá!

Armáda byla poražena pouhou holčičkou. Teď tu byla jen ona a já. Bojovali jsme spolu tři dny. Prohrál jsem. Ztratil jsem rovnováhu a skončil před ní v pokleku. Přiložila mi dva prsty na čelo a celý svět se rozplynul. Najednou jsme se nacházili v domě, který mi zatemnil rozum.
"Vítej doma, Ernaeli, máme spoustu práce," řekla jako sestra.
"Ne... nechci ničit světy... nechci přinášet utrpení."
"I já ne, ale musíme. Jinak nastane nenapravitelný chaos a nepřežije nikdo. Je to neustálý koloběh života a smrti. Aby život mohl přetrvat, musí zemřít. To je naše prokletí, které spočívá na našich bedrech, Ernaeli!"

Paulína Treschlová chroupala karamelizované mandličky a marně přemítala, zda dnešní návštěva Norberta Krásy může znamenat nějaký posun žádoucím směrem. Cítila se trošičku rozechvěle a poněkud zamilovaně. Anebo to byla jen pouhopouhá sympatie a náklonnost? Sama se v tom nedokázala vyznat, jako by jí city zatemňovaly racionální úsudek.

Norbert Krása se mezitím rozhodl pro opravdu dlouhou procházku. Potřeboval si vyčistit hlavu, nějak mu to dnes nemyslelo... Usiloval sice o ruku slečny Lydie, a to i přesto, že věděl, že se rozhodla pro učitelské povolání a vdávat se nechce, ale… Vážně byl tak slepý, že si přes Lydii vůbec nevšímal její sestry?

Měl tolik rozumu, aby tu funkci nechtěl. Ale netrvalo dlouho a byl v ní docela spokojený. Jistě, měl občas deprese... výkyvy nálad... postupující paranoiu... Nakonec se trůnu nehodlal vzdát. Ani přes mrtvoly.

Byl nejméně významným členem naprosto nevýznamné rodiny. Víra ho zavolala k trůnu, povinnost ho udržela navzdory nástrahám. Když konečně mohl vládnout, uchýlil se k cizoložství a vraždě. Uslyšel "na rukou máš příliš mnoho krve".

Panovat bylo jeho právo, jeho dědictví. Dobře věděl, jaké nástrahy skrývá trůn a moc. Uchrání se chyb, které udělali ti před ním. Nadělá svoje - ještě horší. Po jeho smrti budou z jednoho domu dva.

Míjím dveře 132, 133... Jaké je však mé překvapení, když po čísle 133 následuje číslo 141! Rychlá kontrola, ale je to tak: sedm místností záhadně chybí. Připadám si jak na Grimmauldově náměstí.

Zkusím vylézt o patro výš, tady všechna čísla spořádaně začínají dvojkou.

Seběhnu do přízemí a potupně se ptám na cestu ve vrátnici. Z dlouhého popisu trasy, připomínajícího jízdní řád bradavických schodišť, si zapamatuju jediné: směr zelená posluchárna.

Sleduju zelené šipky a po několikaminutovém orientačním běhu skutečně nalézám svatý grál tajemnou komnatu.

Dodnes jsem nepochopila, proč je místnost 140 o dvě patra výš než 141, o tajném schodišti nemluvě.

Je konec října, chladno a tma, obzor posetý hvězdami. Tiše poblikávají někde tam, kde se brzy nad ránem, když si přivstaneme, rozlije jen pro nás narůžovělé světlo po svazích Dachsteinu. Je nekonečné horské ticho, jsou doběla rozpálená kamínka, jsou těstoviny s omáčkou ze skleničky, je černý čaj z ledové vody z pramínku opodál. Jsme my a je prázdná chata, kam už dnes nikdo nepřijde. Večer se kradmo překlápí do noci, slova se zakutálí pod palandu, všechno všední a lidské pomalu umlká a vládu přebírají duchové hor.
Schoulíme se k sobě pod chlupatou dekou a poprvé to necháme jen na nich.

The class was particularly still, Helva noted, which was almost as interesting as the lesson itself. They rarely had actual lectures, there being more efficient ways of imparting knowledge to shell-people.

The speaker was tall and bronzed, her voice pleasant, but it was the details which were making Helva wheel herself closer.

"So, a Brawn is affected by the mental state of their Ship. It is not just their partner, but their house. If their Ship is unwell, then so are they."

Helva felt cold, though her temperature was perfectly adjusted. Not me, She thought. That will never be me.

“Tak. Víme, že se rozvzpomínám, ale je to tak správně? Neexistuje nějaký dobrý důvod proč jsem některé věci zapomněla?” přemítala Múza.
Mladý spisovatel si povzdechl. “To bohužel asi nezjistíme. Budeme tomu muset nechat volný průběh.”
“No jo, jenže některé věci, které si vybavuji jsou… velice podivné. Moje hlava je jak strašidelný dům a asi prodělávám nejen ztrátu paměti, ale i zatmění rozumu. Je to chaos.”
“Nepřináší chaos tu největší inspiraci?”
Múza se zasmála. “Filipe, pochybuji, že bych dokázala někoho inspirovat.”
“To pozor.” Vztyčil mladík ukazováček. “Vím minimálně o jednom mladém nadějném spisovateli..." Políbil Múzu na tvář. "...kterého inspiruješ každičký den.”

Dvě zlé, zákeřné sestry. Nerozlučná dvojka. Jméno jedné z nich začíná na písmeno P, druhá, ta mladší, má na počátku velké tlusté B. Politika a byrokracie.

Začalo to tak nevinně. Caesar, rozvzteklený pouhou existencí odbojných Galů, se rozhodl ponížit je tím nejsofistikovanějším způsobem. Nechť se potopí sami v zoufalé touze stát se novými bohy. Úkoly byly sestaveny dokonale, selhal při nich dosud každý. Ne však Asterix s Obelixem, kteří teď postávali před Domem, kde se zatmívá rozum.

Zdálo se to jako pouhá úřední formalitka, jenže k získání propustky A38 bylo nutné doslova "zblbnout" všechny zaměstnance úřadu. Byla to řádná fuška.

"Mami, vezmeš v noci štěně ven?"
"Jasně. A ty už běž spát."
V ruce mi cinkne telefon se zprávou: co pipinky?
Samozřejmě. Asi pětkrát jsem zhasínala voliéru, než se mi podařilo odchytit toho praštěnýho papoucha, co se rozhodl ocasem stále rozsvicet, navíc zvenčí klece.
Ten náš psí děda nepotřebuje, aby za něj někdo mluvil. Stoupne si přede mne, hypnotizuje mě pohledem a - štěká.
"Fajn, už jdu."
Jen se zapřu rukama do sedačky, přiskočí mňoukající kočka a cpe se mi do klína s pupkem plným koťat. Brzo už vrhne.
No co mi ještě chybí ke štěstí? Večerní dávka chemie v tabletách.