DMD č. 28. pro 28. 4. 2021. Téma: Dům kde se zatmívá rozum

"Těžko říci." Zamyslel se mladý mág, zatímco jeho rozšířené smysly bloudící materií Universa hledaly objekt odpovídající ideji držené v jeho mysli.
"Nikdy jsme se neshodli na tom, zda nespočet světů vytváříme, když jimi procházíme, nebo zda existují samy o sobě a my jen nalézáme ty, které odpovídají našim představám. V obou případech - ač z jiných důvodů - bychom také nedokázali nalézt nic, co si nedokážeme představit... Osobně si to představuji tak trochu podle Wheelerova-Everettova Relative State Formulation of Quantum Mechanics"
"Tys byl vždycky divnej, Merline, ale co jsi prošel Bludištěm Logru, je z tebe regulérní magor! Ale pokud vyčaruješ vychlazený pivo..."

Z otevřených dveří se nesly zoufalé vzdechy. Gwen opatrně nakoukla. U stolů seděli různě zbědovaní jedinci, okusující konce stylů*, mající cukání v oku a vůbec přicházející o svou jedijskou příčetnost. Gwen zmizela v chodbě a pomodlila se za ty ubohé duše. Byli to noví Rytíři Jedi, absovující svoje první setkání s řádovým úředním šimlem. Zkouška ohněm. Neúprosný systém. Potvrzení, ověření, založení, vyzvednutí a znovu dokolečka dokola. Nelze obejít, zkrátit, ulehčit. Pokud nevíte, jak na to. Gwen vyjela z prádelny s vozíkem označeným 'špinavé tuniky' obsahující nová katarnová brnění. Včera zažádala. Za dva měsíce jí přijde potvrzení, že je v pořadí.

„Tady ho máš!“
Hans a Jack přede mne hodí svázaného Kristiána. Dopadne na slámu chléva, jen to zaduní.
„Vy jste snad zešíleli!“
„Nechtěl jít, tak co s ním jinýho!“
Kristián na mě úkosem zahlíží. „Co po mně chceš, ty čarodějnice? Jsem jen obyčejnej voják, na mně si nic nevezmeš!“
„Ale… já ti chci pomoct!“ vykoktám.
„Nevěřím ti ani slovo,“ zasyčí vztekle. „Háta tě dobře odhadla. Jen pořád nevím, proč jdeš zrovna po mně! Tábor je plnej vojáků, vyber si jinýho, s větším žoldem, a mně dej pokoj, děvko!“
Hans se napřáhne. Zadržím mu ruku.

To se tu opravdu všichni zbláznili?

„Dost!” štěkl urostlý muž v uniformě. „Říkal jste Adolfa Hitlera?”
„Dokonce jsem to i zařval,” upřesnil Alfons.
„Nemějte strach, dovedeme vás k němu. Kárný, zavolejte Chocholouška. Řekněte, že přivezeme Führerovi zvláštního hosta. Jakže se jmenujete?”
Konečně pořádný velitel! Už se bál, že to na něj Machatá nahrála. „Říkal mi Alfie, stejně jako Himmler.”
„Slyšel jste Kárný?! Himmler. Zavolejte ten vůz!”
„Chocholouškův?”
„Dům rozumu, chápeš ne?” upřesnil blonďatý kolega.
Kárný pochopil. „Áha!” Odběhl.
„Führer vyžaduje,” pokračoval zatím velitel. „Aby jeho hosté byli vhodně oblečeni. Štymský, sežeňte rychle kazajku.”
Konečně to šlapalo podle Alfonsova gusta. Akorát ta kazajka mu zbytečně svazovala ruce.

Finanční úřad pro hlavní město Prahu
Finanční úřad pro Jihočeský kraj
Finanční úřad pro Jihomoravský kraj
Finanční úřad pro Karlovarský kraj
Finanční úřad pro Kraj Vysočina
Finanční úřad pro Královéhradecký kraj
Finanční úřad pro Liberecký kraj
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj
Finanční úřad pro Olomoucký kraj
Finanční úřad pro Pardubický kraj
Finanční úřad pro Plzeňský kraj
Finanční úřad pro Středočeský kraj
Finanční úřad pro Ústecký kraj
Finanční úřad pro Zlínský kraj

To je jen seznam finančních úřadů.
Územních pracovišť je 201. A s nimi Generální ředitelství, Odvolací ředitelství a Specializované finanční úřady.

Děsuplné budovy, kde rozum prohrává boj se zákony.

Bylo mu šedesát tři let a Věře skoro dvaapadesát, když v dubnu roku 1945 odjeli do Německa. Julija s nimi nebyla – už dlouho o ní neměli žádné zprávy. Utíkali podruhé v životě a znovu před týmž nepřítelem.
Skončili v uprchlickém táboře nedaleko Mnichova. Dny nebyly tak zlé, ale večery v místě, které se teď na krátkou dobu stalo „domovem“, večery zatmívaly nebe i rozum. Vzpomínky, sdílené i soukromé, se proplétaly, stavěly mezi sebou mosty a zase se od sebe vzdalovaly do zdánlivě neexistujících souvislostí. Grigorijův Charkov, Věřina Moskva. Lemnos, Gallipoli, na chvilku Praha a nadlouho Brno… Kde je vlastně doma?

Anakin už nepadal. Okolní temnota bledla, a nakonec rozpoznal Wattův krámek, Shmi, sám sebe. Na všechno se díval jakoby zvenčí. Události se postupně měnily. Seznámení s Padmé, Qui-Gonův pohřeb, výcvik, Klonové války, svatba, rozhovory s Kancléřem. Postupně prožíval události svého života až sem, na Dagobah, a pak vše začalo znovu.

A znovu.

A znovu.

Bylo to k zešílení, ale Anakin postupně pochopil smysl. Mohl pozorovat. Nezúčastněně, s nadhledem. Hledat vodítka, náznaky, stopy, které mohl přehlédnout.

A které nakonec spatřil.

***

Probral se na zemi před jeskyní, na čele studený pot, nad ním ustaraná Macova tvář.

"Palpatine," zašeptal Anakin. "Je to Palpatine."

Jednou se Viktorka probudila a v pokoji byl Dům Se Zatmělým Rozumem.
"Ahoj, Zdislavo," pozdravil.
"Ahoj, Dome," pozdravila holčička. "Nejsi tlochu popleta? Jmenuji se Viktolka!"
"Ahoj, Viktolko," opravil se host.
"Viktolllka!"
"Ahoj, Viktorko!"
"Ploč se tvážíš, jako bys neuměl do pěti počítat?"
"Neumím..."
"To je jednoduché: jedna, dva, tži, pět!"
"A jsem malý a neužitečný!"
"Kdybys byl velký, tak nemůžeš pšijít na návštěvu! Plo mé figulky jsi akolát!"
"Opravdu? Budeš si se mnou hrát?"
"Jasně! A budu ti číst, abys byl chytlý! Já už umím A a E a V!
A tak se Viktorka a Dům Se Zatmělým Rozumem skamarádily.